Bod varu

Realistický, až dokumentární snímek o jednom večeru v mnohahvězdičkové restauraci, kde jsou zaměstnanci pod neustálým tlakem, zatímco se zároveň snaží vepředu vytvořit co nejpříjemnější atmosféru pro zhýčkané návštěvníky. Vidíme tu tedy především, jak to mají kuchaři a číšníci těžký, například určitě každý polituje černošskou servírku, ke které se chová hnusně tlustej bohatej suverén. U hlavního hrdiny to je ale trochu těžší, protože hned vytušíme, že udělal ve svým životě celou řadu chyb a stále chyby dělá. Když se tedy ve filmu neustále potácí před kamerou, tak to není zrovna příjemné sledovat. A není v tom sám, většina postav tam má nějaké menší či větší problémy, takže to není zrovna pohodový film. Je ale často zábavný a napínavý. Dost mě ale mrzelo, že film nám nejen svým názvem slibuje, že dojde k něčemu velkému, ale... ani moc ne. Film se drží při zemi (aby byl realistický?) a taky mi přišlo, že se zhruba v druhé půlce trochu vyčerpá a už jen dál koukáme, jak je všechno pro všechny naprd a pak - zatmívačka. Zajímavý film, takový ten přesně na festivaly, ale za nic zásadního Boiling Point nepovažuju. Každopádně na závěr chválím všechny herce. (7/10) (22.01.2022)

Presne, kokotkovia za barom majú vždy pohodičku! Makal som v podobnej reštike v Surbitone, nedaleko Londýnu. Kým som pospratal všetko a prišiel ako posledný na bar, kuchári s čašníkmi mali už dve lajny v sebe a dve pinty piva, zatiaľ čo ja som ešte nestihol uschnúť od potu. Ale o tom som nechcel... Toto, čo sa udeje vo filme, sa nestane v jeden deň. Tieto situácie sú síce tu, ale tvorcovia sa ich rozhodli zakomponovať do jedného dňa, aby divák mal zážitok. P.S. Môj chef skončil tiež tragicky, mimochodom. (28.11.2021)

Nechceš vařit v luxusní restauraci, nechceš! Nekompromisní, kulervoucí, vypeckované menu, které si na nic nehraje, ale nabízí ti syrovou flákotu, ze které se i Draculovi svírá a obrací kýbl, dojem záznamu beze střihu je dokonalý, bavilo mě to v 1917, ještě více tady. Už jen kvůli těm nekonečným kecům bych to nevydržela. Tým děsný, pinglové- vychcané děvky jako většinou všude, zákazníci odporní do jednoho, inspektor, kritička pokrmů, rozcapení instáčoví kokůtci, prázdná špajza a do toho alergie na ořechy. Excelentní! (16.01.2022)

Luxusní restaurace, jeden předvánoční večer nabitý rezervacemi k prasknutí a šéfkuchař s tváří Stephena Grahama, který prochází životní i pracovní krizí a vše se mu hroutí pod rukama. A do toho dorazí kontrola z hygieny, jeho kuchařský konkurent, pár problémových hostů a komplikované vztahy na pracovišti začínají bublat na povrch. To vše natočené na jeden záběr s kamerou postupně se zaměřující na jednotlivé zaměstnance. Nenápadný britský kousek sice má občas problémy s tempem a některé postavy a mini zápletky si zasloužily větší prostor, jinak nám ovšem režisér Philip Barantini servíruje hodně hektický výlet do pracovního pekla jedné kuchyně, jenž je díky jednozáběrovému formátu správně intenzivní, vtahující a zkrátka si v něm postavy ani divák na minutu neoddychnou. A do toho výtečný Graham jako sladká třešnička na dortu. Velmi příjemné překvapení. (26.08.2021)

Ve velkobritském stravovacím zařízení se ten večer sralo snad úplně všechno. Začalo to nějakým těžce zneuznaným a zamindrákovaným kokotem z hygieny, nekompromisně hnědopišsky kázajícím HACCP jako písmo svaté a labužnicky si vychutnávajícím moc ze své jediné funkce v životě, kde jej kluci nebudou šikanovat a holky se mu vysmívat. (Tímto srdečně zdravím celé mužstvo těžce nemrdaných škodolibých masitých žen inženýrky Moravcové z KHS Ostrava a doufám, že si stále uspokojivě regresně vybíjejí svou neutěšenou realitu a životní prohry na chudácích, co jeden den v měsíci náhodou nevyplnili teplotu v ledničce).  A dál to možná znáte. Generální nenažerka totálně neschopná protekční papínkovská piča, která by neuřídila ani dopravu na dětském hřišti, druhé gastrohousle se cítí těžce podhodnocené a vyhrožují, do toho problémy s nefachčenkovskýma negrama v myčce, které nemůžete vylít, aby vás nějaký kancelační neobolševik náhodou neoznačil za rasistu a xenofoba, někdo se vysral na logistiku zásobování, čili musíte plácat humra na menu z tuňákových konzerv a týden leklé makrely, tolik překvalifikovaným kráječům je nutno co deset minut vyslabikovat slovo K-R-Á-J-E-T, aby při tom neustálém rozbíjení atomu chápali, co mají ve svém pracovně právním vztahu vlastně dělat, impulzivní omáčkář potřebuje každou chvíli odbornou psychoterapii, aby někomu nerozkopal držku, přičemž ostentativně flákající se barmani v tom shonu přispívají ke všeobecné kardiopohodě všech chvátajících tím, že si vykládají vtipy a flirtujou s kundama. A to se za chvíli otevřou dveře a dovnitř vtrhne banda civilizačně pokřivených, rozmazlených arogantních pamrdů, celých dychtivých jen na to, aby jim přinesli jídlo o 5 minut později nebo aby našli v gaspáču chlup toho negra z myčky a totálně vám rozjebali reputaci na asociálních sítích. Mezi nimi ke všemu tomu sraní dnes bude i jedno z těch vypatlaných hovad polrajchovského typu, dvouletým oborem kuchař / číšník renesančně vzdělané až k dokonalé intelektuálně filosofické moudrosti, ovšem profláknuté bulvárními mediálními žumpami pro bečící střihače ušima, tudíž vám bude celý večer povýšenecky s mentorskou dickcí vysvětlovat, že chuť v žádném, ale v žádném případě není ryze subjektivní disciplína a v té kachně vám k myšulínské hvězdě chybí přesně 0,035 mg koriandru. Kokot nafrněný! Když si k tomu ještě připočtete telefonicky neustále prudící ex, která vás chce odříznout od fuckana proto, že jste si za celou tu hektickou šichtu nenašel čas říct potrátkovi „dobrou noc“, dojdete k jednoznačnému závěru, že tohle se bez koksu prostě nedá, z něčeho takového by jednoho úplně klidně mohlo jebnout a „odvařilo“ by to snad i nejflegmatičtějšího šéfkuchaře světa. Prostě tenhle Barantini ukázal, že plnotučný, diváka brutálně stresující a nehtohryzný akční napínač až horor se dá v pohodě za pár šupů celý zmáknout jen v jednom interiéru a s pouhými deseti herci. (20.01.2022)