Bod varu

„Nemáme pakambalu.“ - „Cože!?“ - „Vyhodil ji.“ - „Jak vyhodil, sakra!? Proč jste ho nechali ji vyhodit?“ - „Neměla ...“ - „Víte, jak drahá je!?“ - „Neměla...“ - „Proč jste to dopustili!!?“ - „Neměla nálepku se spotřebou.“ - „Jak neměla? Proč kurva neměla nálepku!?“ - „Andy, ty jsi ji včera zpracoval!“ - „Fajn.“ - „Tak jo.“ - „To nic.“ - „Promiň.“ - „V pohodě.“ - „Mám toho moc, je mi to líto.“ Andymu je toho líto víc, ale tenhle večer teprve začíná… Andy je ve skluzu. Brutálním. Nestíhá soukromí ani práci, vše se mu hroutí. Jenže na to jaksi nemá čas, očekává se od něj, že bude dokonale fungujícím kolečkem v restauračním soukolí. Stejně jako všichni ostatní. Ale čeho je moc, toho je příliš…„Jen“ hraný dokument z chodu restaurace? Na to je to až překvapivě poutavě natočeno. Mě film bavil a zároveň pro mě byl zajímavým vhledem do restauračního shonu. Posouzení autenticity nechám těm „vod fochu“, na mě to ale působilo uvěřitelně. Zároveň jsem byl zvědavý, kdy nastane ten „bod varu“…Technicky, scenáristky i herecký výborně zvládnuté, za mě silné 4*. (30.01.2022)

Jednozáběrová hektická večerní šichta v restauraci, kde se dle očekávání podělá vše, co se podělat může. Je to natočené dynamicky, na úrovni a hlavně od začátku do konce velmi zábavně a poutavě. A jak koukám na dosavadní vývoj hodnocení, Bod varu je taky docela významným letošním bodem Varů. [KVIFF 2021] (25.08.2021)

Nejvíce ze všeho tento film samozřejmě pozvedla vhodně zvolená kamera. Iluze natáčení jedním záběrem bez střihu tomuto snímku sedla, jako by sedl jeden dobře mířený výstřel do hlavy tomu dementnímu Jurečkovi. Tento snímek zejména docení ti, jejichž každodenní pracovní náplň je podobně stresující. Snímek byl v tomto ohledu až nepříjemně přesný. Nefungující parta si zde hraje na noblesní restauraci, napětí roste a problémy se od samého začátku vrství jeden na druhý. Sledujeme odbržděný vagón, který nikdo neřídí a je jen otázkou času, než dojde k nevyhnutelné katastrofě. Je až zarážející, jak tohle připomíná naši současnou směšnou vládu neschopných a hloupých dementů, vypočítavých čůráků a politických gaunerů. Velmi dobrý kus filmařiny. Rád od těchto tvůrců uvidím v budoucnu něco dalšího. [83 %] (11.05.2022)

Ja si nemôžem pomôcť, ale okrem toho, že som celý čas rozmýšlal, prečo nikto v kuchyni nenosí pokrývku hlavy (a ako teda zabránia tomu, aby im vlasy nenapadali do jedla), som bol takmer nadšený; milujem takéto filmy. A som tajne dúfal, že vo vypätosti prekonajú Uncut Gems. A bola tam scéna, jak kritička hovorí svoju zásadu, že vždy treba hodnotiť to, čo tam je, a nie to, čo nie je. Jediným zásadným problémom Boiling Pointu je ale práve to, čo tam nie je, a teda zmysluplné uzatvorenie načatých dejových línií, konkrétne všetkých. Záver, ktorý to dostalo, bol vyslovene najlenivejší možný. (13.05.2022)

Luxusní restaurace, jeden předvánoční večer nabitý rezervacemi k prasknutí a šéfkuchař s tváří Stephena Grahama, který prochází životní i pracovní krizí a vše se mu hroutí pod rukama. A do toho dorazí kontrola z hygieny, jeho kuchařský konkurent, pár problémových hostů a komplikované vztahy na pracovišti začínají bublat na povrch. To vše natočené na jeden záběr s kamerou postupně se zaměřující na jednotlivé zaměstnance. Nenápadný britský kousek sice má občas problémy s tempem a některé postavy a mini zápletky si zasloužily větší prostor, jinak nám ovšem režisér Philip Barantini servíruje hodně hektický výlet do pracovního pekla jedné kuchyně, jenž je díky jednozáběrovému formátu správně intenzivní, vtahující a zkrátka si v něm postavy ani divák na minutu neoddychnou. A do toho výtečný Graham jako sladká třešnička na dortu. Velmi příjemné překvapení. (26.08.2021)