Bod varu

To, co spočátku vypadá na poměrně oddechový snímek zasazený do zákulisí luxusní restaurace, postupně se mění na slušný nervák, který si žádá od diváka vystoupit z tradiční komformní zóny. Ruční kamera beze střihu navozuje až pocit neklidného slídění a navrch v nejedné chvíli s námi vykráčí i tam, odkud bychom možná raději utekli a přesunuli se úplně jinam. Občas to nebylo nejsnadnější strávit, nejen díky nepříjemým vyústěním, ale i mnohdy ukřičeným postavám, ale ten stres, nervozitu a zmatek uprostřed jak běžných starostí na pracovišti, tak několika těžkých selhání, se tvůrcům na diváka (alespoň v mém případě) podařilo provést dokonale! Barantiniho aktuální film přichází s nezvyklou formou, ale naštěstí nestojí jenom na ní, neb minimálně stejně mě dokázalo zaujmout i dění ve zvoleném prostředí či herecký výkon Stephena Grahama v hlavní roli. Samotný závěr, který mě hodně překvapil, hodnotím určitě jako jeden z výrazných kladů, které sehrály roli při mém hodnocení, byť z pohledu tvůrců bych se určitě nebál samotní drama šéfkuchaře Andyho po takovém zvratu ještě víc rozvinout a chvíli pokračovat. Bod varu je 10. filmem z nedávno uplynulého roku 2021, na který jsem se rozhodl podívat, což možná není příliš reprezentativní sbírka, ale když se tak dívám na většinu těch ostatních, nemám pocit, že bych ho pěknými 4 hvězdičkami přecenil. Za mě učitě jeden z (nej)zajímavějších snímků poslední doby. [75%] (02.04.2022)

Tento film skutečně plně pochopí jen ti, kteří někdy pracovali v britské restauraci. Pro ty, kteří v britské restauraci nikdy nepracovali, je to skutečně autentická sonda do každodenního života číšníků, barmanů a kuchařů (samozřejmě až na ten závěr, i když i takové věci se určitě občas stávají). Skvělý Stephen Graham v titulní roli a výtečná režie. Žádný skrytý střih jsem neobjevil :) (02.12.2021)

Po delším čase jsem se zase jednou dostal k filmu, který se zabýval stylovým stravováním. A jak už to tak s takovými snímky bývá, personál se potýkal s mnohými překážkami jak na své straně tak na straně hostů. Já osobně dělím hosty restaurací na tři druhy. Ten první se přichází dobře najíst (z důvodu, že doma kvalitní jídlo nemá a žije z polotovarů, nebo proto, že si chce pochutnat, aniž by musel zase vařit) a bývá obvykle vděčný a zdvořilý. Druhou skupinu tvoří sebestřední kkti, kteří si zvedají ego buzerováním servírek/ číšníků (a když se opravdu daří, tak i kuchyňského personálu), jídlo je prakticky nezajímá jako pokrm; používají ho jen jako záminku k prezentování svého vnitřního ředitele zeměkoule. A třetí podmnožinou jsou latentní sebevrazi s alergiemi na kdeco, pro něž je návštěva restaurace adrenalinovým sportem ve stylu ruské rulety. Tvůrci mají kupodivu buď stejný nebo velmi podobný pohled na věc, protože ve svém filmu obsáhli vše výše jmenované, ale středobodem všech problémů byl stejně ten magor v kuchyni, před nímž museli schovávat i mouku a práškový cukr. Filmy na jeden záběr možná fičí, ale já a odborový svaz střihačů si o tom myslíme své. / Poučení: Najez se radši doma, tam alespoň víš, kdo ti plive do jídla. (23.02.2022)

Je kamera na jeden zaber kvuli obzvlastneni nekterych slabych dialogu a prumerneho nedopeceneho pribehu? Atmosferu to ale melo suprovou jen mam pocit, ze limitace kamery na jeden zaber nedovolilo rezii pracovat vic se zvukem, zabery, emocema a samozrejme strihem co by prinesli do filmu vetsi drama a emoce pro nas. (23.02.2023)

Pozor, tenhle film nezachycuje autenticky dění  ve fine restauraci. Jde o drama z kuchyňského prostředí, ve kterém se téměř všechno pokazí. Perfektně natočený (jakože fakt bez střihu na čtvrtej pokus?! wow!) a perfektně zahrané, i když ruku na srdce, to že kamera většinou nezabírala to, jak herci vaří a připravují jídlo, má svůj důvod. (02.02.2022)