Bod varu

6 let mého života narvaných do 90 minutového filmu! Boiling point je pro mne dá se říct silně citová a nová srdeční záležitost, která mi nejen udělala radost, ale vyloženě mě strhla. Celý film je natočen na jeden záběr, odehrává se během jednoho večera během nejvíc rušného dne v roce a je to adrenalinová, strhující, stresující, napínavá, realistická, skvěle zahraná a emocionální nálož, ze které mi bylo úzko i nepříjemně zároveň. Všechny situace jsem prožil a několikrát, takže jsem ten tlak prožíval společně s hlavními hrdiny. Stephen Graham hraje výborně, ale i zbytek nezaostává, každý zde má alespoň jednu svou vrcholnou scénu. V závěru jsem lehce doufal, že to vygraduje ještě více, v hlavě mě napadlo ještě pár situací, co by se mohlo vyhrotit-posrat, ale i tak jsem spokojen. Rozhodně originální a netradiční podívaná, která by se měla pouštět i ve školách. Příběh 3/5, Akce 0/5, Humor 3/5, Násilí 0/5, Zábavnost 4/5 Hudba 3/5, Vizuál 4/5, Atmosféra 5/5, Napětí 4/5, Emoce 4/5, Herci 5/5. 9/10. (13.01.2022)

Boiling Point je v podstate taký gastronomický Uncut Gems, ktorý stavia všetky svoje esá na vyhrotenú atmosféru, nepoľavujúce tempo a kvalitné herectvo. Divák už od prvých minút cíti tlak hromadiaci sa pod bublajúcim hrncom a všetko nasvedčuje tomu, že v závere poriadne vykypí. Šéfkuchára londýnskej päťhviezdičkovej reštaurácie Andyho čaká spolu s jeho posádkou veľmi ťažký večer, ktorý sa odohráva iba pár dní pred Vianocami. Dohodnutých je príliš veľa rezervácií, hoci jedla nie je dostatok. Čelia puntičkárskemu kontrolórovi a do toho sa medzi hosťami nečakane objaví aj Andyho mentor a prísna food-kritička. Hektická jednozáberová jazda zachytáva silne vťahujúcim spôsobom nekompromisnú stránku gastrobiznisu a stres, ktorému v tomto odvetví čelí celý personál. Zariadiť, aby tento večer dopadol bez katastrofy, vôbec nie je jednoduché. Každá z vedľajších postáv totiž spracováva aj svoje osobné problémy a ten, kto im má ísť príkladom, si zas prechádza zdrvujúcou osobnou krízou. Režisér a spoluscenárista Philip Barantini nám servíruje skutočnú britskú lahôdku. Ak však máte alergiu na orechy či vysoký tlak, dajte si pozor. Bon Appétit! (05.02.2022)

Tento film skutečně plně pochopí jen ti, kteří někdy pracovali v britské restauraci. Pro ty, kteří v britské restauraci nikdy nepracovali, je to skutečně autentická sonda do každodenního života číšníků, barmanů a kuchařů (samozřejmě až na ten závěr, i když i takové věci se určitě občas stávají). Skvělý Stephen Graham v titulní roli a výtečná režie. Žádný skrytý střih jsem neobjevil :) (02.12.2021)

Film, ktorý neustále šlape ako hodinky. Stojí na hereckých výkonoch, zvedavej kamere a prirodzenosti, ktorá dokáže z tak vypätej situácie vytrieskať strašne veľa. Stephen Graham je výborný. Prostredie noblesnej reštaurácie tiež. Všetko je tam presné, zmotivované a náznaky hlbších problémov sú osviežujúce v rámci prehĺbenia charakterov, ale nezasahujú do perfektne vystavanej hlavnej zápletky. O to viac zamrzí koniec. Ten jediný, pôsobil ako päsť na oko. A pre mňa výrazne skazil celý dojem. Byť to uzatvorené menej surovo a viac v kontexte načatých línií bolo by to za plný počet. Takto je to inak perfektná záležitosť s koncom, ktorý pôsobí nanútené a do celej atmosféry diela ( aj napriek tomu o aký koniec sa jedná) nezapadá. (18.08.2022)

Po delším čase jsem se zase jednou dostal k filmu, který se zabýval stylovým stravováním. A jak už to tak s takovými snímky bývá, personál se potýkal s mnohými překážkami jak na své straně tak na straně hostů. Já osobně dělím hosty restaurací na tři druhy. Ten první se přichází dobře najíst (z důvodu, že doma kvalitní jídlo nemá a žije z polotovarů, nebo proto, že si chce pochutnat, aniž by musel zase vařit) a bývá obvykle vděčný a zdvořilý. Druhou skupinu tvoří sebestřední kkti, kteří si zvedají ego buzerováním servírek/ číšníků (a když se opravdu daří, tak i kuchyňského personálu), jídlo je prakticky nezajímá jako pokrm; používají ho jen jako záminku k prezentování svého vnitřního ředitele zeměkoule. A třetí podmnožinou jsou latentní sebevrazi s alergiemi na kdeco, pro něž je návštěva restaurace adrenalinovým sportem ve stylu ruské rulety. Tvůrci mají kupodivu buď stejný nebo velmi podobný pohled na věc, protože ve svém filmu obsáhli vše výše jmenované, ale středobodem všech problémů byl stejně ten magor v kuchyni, před nímž museli schovávat i mouku a práškový cukr. Filmy na jeden záběr možná fičí, ale já a odborový svaz střihačů si o tom myslíme své. / Poučení: Najez se radši doma, tam alespoň víš, kdo ti plive do jídla. (23.02.2022)