Boiling Point
Réžia:
Philip BarantiniKamera:
Matthew LewisHrajú:
Stephen Graham, Hannah Walters, Jason Flemyng, Ray Panthaki, Vinette Robinson, Áine Rose Daly, Lourdes Faberes, Malachi Kirby, Rosa Escoda, Alice Feetham (viac)Obsahy(1)
Šéfkuchaři Andymu směna v jeho restauraci ani nezačala, a už nestíhá. Je poslední pátek před Vánoci, a tak si chce fajnové jídlo dopřát snad každý. Hosteska přijala příliš mnoho rezervací, nespokojený kontrolor šmejdí v kuchyni a do toho všeho má dorazit i Andyho mentor, kuchařská ikona, přicházející bez varování, zato s partnerkou, uznávanou food-kritičkou. Hůř snad být nemůže. Jednozáběrová jízda hektickým večerem začíná… Britský film s famózním Stephenem Grahamem v hlavní roli se žene kupředu nesmlouvavým tempem práce v gastrobyznysu. Trefný ale bude připadat všem, kterým se pod tíhou profesního stresu někdy zavařila hlava. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (350)
Po One Shot, druhej film v roce 2021 (myslím že je ještě jeden, Samurajskej) natočený na jeden záběr bez střihu. Výborná režie, trošku bych to přirovnal k Whiplash co se týče určitého horrorového schématu - mám tím na mysli pracovat pod nátlakem. Působilo to nesmírně autenticky a mé úzkosti mnou dost cloumaly. Herecké výkony jsou beze sporu absolutní bomba, a v menší roli potěší Jason Flemyng, takovej příjemnej bonus. Jedná se skutečně o unikátní snímek a musím uznat, že to byla fakt pořádná porce adrenalinu, napětí a autentického pocitu. ()
Ve velkobritském stravovacím zařízení se ten večer sralo snad úplně všechno. Začalo to nějakým těžce zneuznaným a zamindrákovaným kokotem z hygieny, nekompromisně hnědopišsky kázajícím HACCP jako písmo svaté a labužnicky si vychutnávajícím moc ze své jediné funkce v životě, kde jej kluci nebudou šikanovat a holky se mu vysmívat. (Tímto srdečně zdravím celé mužstvo těžce nemrdaných škodolibých masitých žen inženýrky Moravcové z KHS Ostrava a doufám, že si stále uspokojivě regresně vybíjejí svou neutěšenou realitu a životní prohry na chudácích, co jeden den v měsíci náhodou nevyplnili teplotu v ledničce). A dál to možná znáte. Generální nenažerka totálně neschopná protekční papínkovská piča, která by neuřídila ani dopravu na dětském hřišti, druhé gastrohousle se cítí těžce podhodnocené a vyhrožují, do toho problémy s nefachčenkovskýma negrama v myčce, které nemůžete vylít, aby vás nějaký kancelační neobolševik náhodou neoznačil za rasistu a xenofoba, někdo se vysral na logistiku zásobování, čili musíte plácat humra na menu z tuňákových konzerv a týden leklé makrely, tolik překvalifikovaným kráječům je nutno co deset minut vyslabikovat slovo K-R-Á-J-E-T, aby při tom neustálém rozbíjení atomu chápali, co mají ve svém pracovně právním vztahu vlastně dělat, impulzivní omáčkář potřebuje každou chvíli odbornou psychoterapii, aby někomu nerozkopal držku, přičemž ostentativně flákající se barmani v tom shonu přispívají ke všeobecné kardiopohodě všech chvátajících tím, že si vykládají vtipy a flirtujou s kundama. A to se za chvíli otevřou dveře a dovnitř vtrhne banda civilizačně pokřivených, rozmazlených arogantních pamrdů, celých dychtivých jen na to, aby jim přinesli jídlo o 5 minut později nebo aby našli v gaspáču chlup toho negra z myčky a totálně vám rozjebali reputaci na asociálních sítích. Mezi nimi ke všemu tomu sraní dnes bude i jedno z těch vypatlaných hovad polrajchovského typu, dvouletým oborem kuchař / číšník renesančně vzdělané až k dokonalé intelektuálně filosofické moudrosti, ovšem profláknuté bulvárními mediálními žumpami pro bečící střihače ušima, tudíž vám bude celý večer povýšenecky s mentorskou dickcí vysvětlovat, že chuť v žádném, ale v žádném případě není ryze subjektivní disciplína a v té kachně vám k myšulínské hvězdě chybí přesně 0,035 mg koriandru. Kokot nafrněný! Když si k tomu ještě připočtete telefonicky neustále prudící ex, která vás chce odříznout od fuckana proto, že jste si za celou tu hektickou šichtu nenašel čas říct potrátkovi „dobrou noc“, dojdete k jednoznačnému závěru, že tohle se bez koksu prostě nedá, z něčeho takového by jednoho úplně klidně mohlo jebnout a „odvařilo“ by to snad i nejflegmatičtějšího šéfkuchaře světa. Prostě tenhle Barantini ukázal, že plnotučný, diváka brutálně stresující a nehtohryzný akční napínač až horor se dá v pohodě za pár šupů celý zmáknout jen v jednom interiéru a s pouhými deseti herci. ()
Je kamera na jeden zaber kvuli obzvlastneni nekterych slabych dialogu a prumerneho nedopeceneho pribehu? Atmosferu to ale melo suprovou jen mam pocit, ze limitace kamery na jeden zaber nedovolilo rezii pracovat vic se zvukem, zabery, emocema a samozrejme strihem co by prinesli do filmu vetsi drama a emoce pro nas. ()
Barantini na zlatém podnose servíruje samo peklo. Grahamův šéfkuchař Andy prožívá tu nejhorší směnu v životě. Přeplněný lokál, hygiena, známá kritička jako doprovod kámoše co mu dlužíte prachy a na telefonu exmanželka, která je vytočená, že nedal synovi dobrou noc. Chyby personálu, špatná komunikace, nedostatek času. Bod varu je o extrémech, ale takhle nahuštěný život je. Možná se neodehrává během jedné směny, ale týdne, co na tom? Ten tlak je neúnosný, každého složí. Otázka není jestli, ale za jak dlouho... ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (9)
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (viac)
NEJ filmy a seriály roku dle žebříčků ČSFD
Rok 2021 proběhl z hlediska kinematografie v o něco menší nejistotě než rok 2020, kdy byly v důsledku virové epidemie zavírány kinosály a filmové premiéry se houfně odsouvaly, což trvalo až do… (viac)
Mám to přesně mezi silnými 4* a slabými 5*, ještě si ale počkám na to, jak se mi to rozleží v hlavě. Já bych ten plný počet hrozně rád dal, protože je to skutečně mistrně natočené, dost uvěřitelně zahrané (ačkoli u hlavního herce bych drobné výčitky měl) a hlavně mě naprosto fascinovalo, jak dokonale a přesně se to dokázalo orientovat v tom restauračním chaosu. V žádné luxusní restauraci jsem sice nikdy nedělal, ale nějaké zkušenosti z tohohle oboru mám trochu zažité a hlavně taky odpozorované, takže sám moc dobře vím, jak moc velký to je zmatek a řehole, mít plnou restauraci a ve všem se perfektně orientovat. Sice kuchaři tady dělají pár věcí, které by v luxusní restauraci nesměli ani při všech problémech co tu nastanou, ale s tím takový problém skutečně nemám a pro přesnou představu to postačí naprosto dokonale. Hodně se mi líbí taky to, jak je to celou dobu vedené. Sice zamrzí, že se zde dalo rozehrát víc (třeba se zákazníky u stolu č.7) a to s těmi oříšky je docela předvídatelné a když na to konečně dojde, na chvíli celý ten dojem "obyčejného dne v luxusní restauraci" trochu přestane fungovat, ale jinak to celé šlape skutečně velmi dobře a uvěřitelně. Navíc dost oceňuji i to, že se to nesnaží přicházet s nějakými přehnanými problémy jen proto, aby to celé působilo hektičtěji. Právě naopak, až na výše vyjmenované mínusy je to hektické přesně tak, jak to může při normální směně být. A ani se to nesnaží tuhle profesi příliš démonizovat, jelikož to není naplněné jen samými průsery. Spíš to ukazuje, jak moc si hosté stěžují na úplné chujoviny a doufám, že těm, co Bod varu uvidí, nějak dojde, že některé jejich problémy s obsluhou a jídlem mohou být úplně absurdní a kdyby byli v kůži toho číšníka nebo kuchaře, stěží by to zvládli líp. Velkou výtku mám ale k závěru, který už právě přehnaný je. Čistě metaforicky se dá brát docela v pohodě, ale vzhledem k tomu jak maximálně realisticky to je celou dobu vedené, tak to působí jako přílišné tlačení na pilu. Dokázalo mi to celkem dost pokazit celkově nadšený dojem, protože míň vypjatý konec by mi do toho seděl daleko víc, ale při psaní tohohle komentáře jsem se nakonec rozhodl, že tu slabou pátou hvězdu nakonec přidám. Ten důvod je celkem jednoduchý. Osobně začínám být docela vysazený proti filmům natočeným na jeden záběr, protože režisér počítá s tím, že jenom za tu formu ho budou všichni opěvovat a tak to většinou stojí jen na ní a obsah je buď slabý, prázdný nebo blbě vedený. Vždycky to dá práci, natočit film na jeden záběr, to nepopírám, ale postavit to na tom je pořád určitá forma odbytosti. Bod varu ale funguje přesně tak, jak bych si takový typ filmu představoval, takže si za to ten plný počet prostě zaslouží. Navíc to dost věcí rozvíjí i na pozadí, takže se rozhodně nejedná o žádnou vyprázdněnost hrající jen na formu, ne, Bod varu svůj jednozáběrový vizuál skutečně využívá dost inteligentně a pracuje právě i s obsahem. Ale ještě uvidím, až se mi to rozleží v hlavě, přinejhorším půjdu o hvězdičku dolů. Z toho se svět snad nezboří. Slabých 5* () (menej) (viac)