Réžia:
Adéla KomrzýScenár:
Adéla KomrzýKamera:
Prokop SoučekHudba:
Marek MrkvičkaObsahy(1)
Lekári Ondrej a Katarína sa pri svojej práci často dotýkajú nedotknuteľného. Priekopníci nemocničnej paliatívnej terapie otvárajú v dokumente Adély Komrzý témy, ktoré z našich životov v podstate zmizli. V prostredí robotickej medicíny a zbožšťovaných bielych plášťov orientujúcich sa na chorobu ako takú, sa do pozornosti vracia človek. V intímnych rozhovoroch lekári so svojimi pacientmi hľadajú odpovede na otázku, na ktorú sa v nemocniaciach, kde život končí pre väčšinu ľudí, bohužiaľ zabúda: „Ako žiť dobrý život aj s chorobou?“ Film zaznamenáva tri roky na Oddelení paliatívnej starostlivosti v pražskej nemocnici. Tím odborníkov pomáha pacientom nájsť riešenia a urobiť rozhodnutie, ktoré pre nich v dobe nekonečných možností umelého predlžovania života môže byťsprávne. Pretože život neznamená iba to, že srdce bije a pľúca dýchajú… (Film Expanded)
(viac)Recenzie (31)
❤️🩹 ()
Velice silné a intenzivní... ale také lidské. ()
Padla tu otázka, kdo je vlastně doktor v 21. století? Takže? A co je to vlastně ta "paliativní péče" a proč je obecně vnímána, tak jak je? ... Doktorka Kateřina Rusinová/Urbancová byla i dětská herečka v těch osmdesátkách, studovala jak divadelní fakultu na AMU, (1996–2003), tak lékařskou fakultu na KU. ()
Výstižné pojmenování filmu. Když chcete v Česku umřít, tak vám to nedovolí, nebo umíráte sami, anebo se prostě jen “o smrti nemluví”. Léčebny dlouhodobě nemocných smrdí socialismem. Paliatr není cynik, ale především průvodce. Život s nemocí navzdory všemu totiž může být zalité sluncem. Projasněná atmosféra filmu totiž umožňuje naději - že proces umírání a jeho prožívání jsme schopni významně ovlivnit. Společně. Umíráme od první chvíle našeho narození. ()
Za kamerou se odehrávají příběhy z oboru paliativní péče. Není jednoduché se na to koukat a necítit silné emoce. Vlastně celý film není o ničem jiném, než o emocích. O tom, jak jim čelit, jak se naučit vnímat a poslouchat sám sebe. Je v něm obrovská pokora před životem i před smrtí. Přemýšlím, jakou musí člověk mít náladu aby unesl téma tohoto dokumentu, protože si myslím, že z něho (zcela upřímně) nemá být cítit soucit ani smutek, jen lehkost. Lehkost z aktuálních problémů, které každý den řešíme a pokora před tím, co nás zítra může potkat. Některé problémy řešitelné jsou, ty jiné už ne - a lepší varianta bude vždy ta první. Přemýšlím ale, jak moc je vlastně důležité umění se rozloučit, říct poslední myšlenku a odejít ve vnitřním míru. Přesně asi proto se nemohu považovat za nihilistu. Učíme se každý den a po celý život a učíme se i z těchto okamžiků, nelehkých a zcela jasných. Aby se jednou mohl někdo učit od nás - a získat tyto normálně nepřenositelné zkušenosti. Je to neustálý cyklus probíhající všude v přírodě, i uvnitř nás. ()
Uf... ()
Vysoká škola zdravotnej dokumentaristiky. Tento snímok je síce nesmierne depresívny, ale poskytuje tak dôležité a hodnotné informácie o paliatívnej starostlivosti, aké vo filme ešte nezazneli a poskytuje úplne odlišný pohľad na to, čo je primárnym zámerom tejto terapie. Klobúk dole pred ľudmi ako Ondřej a Kateřina, pretože to musia mať v sebe. Tento dokument určite nie je určený pre citlivé povahy a po zhliadnutí človeka prepadajú všelijaké emócie, ale ten odkaz je jasný a stojí to za pozretie. 80 % ()
Silné téma, ale to pojetí mi úplně nesedlo; chce se mi jízlivě říci: Stars were born! ()
Silné téma samo o sobě. Kdo měl tu čest setkat se s prací paliatra, ten ví, jak nepopsatelně přínosná je. ()
Více podobných dokumentů! Opravdu velmi citlivě natočené. Přiznám se, že i já jsem měla o paliativní péči trochu zkreslenou představu a to jsem si myslela, že mám docela přehled, jak funguje. Za mě jednoznačných 5 hvězd! ()