Scenár:
Šingo NacumeKamera:
Akane FušiharaHrajú:
Aoi Ičikawa, Saori Óniši, Aoi Júki, Čiaki Kobajaši, Tacumaru Tačibana, Megumi Sató, Ami Naitó, Hana Sató, Hiroki Gotó, Júdži Murai, Rjóta Asari, Mie Sonozaki (viac)VOD (1)
Epizódy(12)
-
Nacu no hate no šima (E01)
-
Eirianzu (E02)
-
Geta o Haita Neko (E03)
-
Idainaru monkey baseball (E04)
-
Tobu kjóšicu (E05)
-
Nagai sajonara (E06)
-
Rōdo Bukku (E07)
-
Warai Inu (E08)
-
Kono sake čazuke, sake wasureteru nja (E09)
-
Nacu no šura (E10)
-
Šónen to umi (E11)
-
Ninenkan no kjúka (E12)
Obsahy(1)
36 studentů tráví další typický nudný letní den ve škole. Až na to, že není úplně typický. Celá škola i se studenty se ocitla kdesi v temnotě, kde kromě samotné budovy neexistuje vůbec nic. Jen černota, jejíž hladina pomalu stoupá, a studenti, kteří začínají objevovat své zvláštní schopnosti. (biasim1)
Recenzie (1)
Občas se stává, že šikovný tvůrce si po jednom či více úspěších nebývale nakouří ego, rozdováděné čakry se mu splaší a vysoká očekávání promění v divácky nepřístupně se tvářící blbost, silně sebestřednou a těžko sledovatelnou. Spojení Šinga Nacumeho a mého oblíbeného ilustrátora Hisaši Egučiho mělo být jasným tahem na branku, jakousi japonskou fantasy alegorií na Pána much, ale vznikla z toho akorát užvaněná, do sebe zahleděná sračka. Sonny Boy je ukázkovým příkladem toho, že i sebeulítlejší anime by mělo mít pevné základy fungování fikčního světa, jinak se z toho všeho fantazírování a přehánění stanou naopak zápory a rychle nastoupí nuda. Tvůrci se zjevně snažili sázet na to, že zdejší „random“ feeling bude divákům imponovat a že budou mít chuť se s prasečím apetýtem rochnit v hledání toho, která postava svou superschopností zrovna způsobila onu změnu a čí superschopnosti se tentokrát zkombinovaly, aby vytvořily podívanou ne nepodobnou poslední části Kubrickova 2001, ale tím, jak extrémně vágně jsou rozsah a podmínky fungování superschopností popsány a jak každou změnu ospravedlňují oněmi vágními pravidly, působí to ve výsledku tak, že by se o žádná pravidla a vysvětlování vlastně ani nemuseli snažit a regulérně mohli ze Sonny Boy udělat psychedelickou eye-candy bez děje. Postavy v čele s hlavním hrdinou jsou nezajímavé, o nějaké kritice společnosti a psychologické hloubce postav lze spekulovat leda tak v prvních dvou dílech a trauma z dvacetiminutového tlachání o opicích ze čtvrtého dílu ještě asi nějakou dobu z hlavy nevytěsnám. Prosté 1*. ()