The Flea in the Ear
Recenzie (1)
„Nevím, kdo to je... nějaký Nobody call. Nabídnu mu vermut!“ :o) Brouka v hlavě mám zažitého (rozumějte: mnohem dříve i opakovaně viděného) z novějšího záznamu čs. inscenace Divadla na Vinohradech s Vlastimilem Brodským, ale podívat se na francouzskou televizní klasiku z 50. let určitě taky stálo za to. Povědomě jsem vzhledem k roku vzniku očekával hůře ztrávitelnou archivní vykopávku, ale ono ne – ono z toho vypadla pořád funkční a svěží zábava v další zdařilé adaptaci slavné divadelní komedie... Pierre Mondy se ústřední dvojrole chopil s patřičným vtipem, s jeho opožděným nástupem na scénu dostává inscenace spád, ačkoliv prostřední ze tří dějství si samozřejmě chamtivě ve své groteskně cholerické figurce ukradl pro sebe Louis de Funès. Jak jinak, že! :) Občas zde ten odvázanější humor plný bláznivých situací z komorního prostředí jednoho domu možná přechází do fáze takové lehce ukřičené frašky, ale naštěstí to bylo v pro mě většinou snesitelné podobě (a to včetně „Ludvíčkových“ cholerických výstupů) a skoro bych řekl, že v případě komedie tohoto typu by se taková hra nedočkala výrazně umírněnějšího pojetí snad ani dnes. Tady ta rozervná nadsázka prostě patří a jsem rád, že se mi podařilo naladit se s herci, kteří si to evidentně užívali, na stejnou vlnu. „Tam jsem já... já.... ležím tam v posteli... v tomhle domě straší...“ [75%] Závěrem nutno připomenout: „Alkoholismus není otázkou kvantity, je otázkou výstřednosti. To znamená, že jedinec má buď menší nebo větší sklon k tomu, aby se stal idiotem.“ :o) ()