tick, tick...BOOM!

Fantastický Andrew Garfield a skvelá Alexandra Shipp. Všetky ich spoločné momenty boli veľmi autentické a miestami poriadne emotívne. Znova som si však potvrdil, že muzikály (česť výnimkám) nie sú ozaj pre mňa. Len máloktorú skladbu (ako napríklad rozchodovú) som si užil obdobne ako bežné scény. Pri viacerých piesňach som pritom čakal, kedy už skončia, a príbeh sa posunie ďalej. (21.12.2021)

Miranda je sice génius, ale není to dobrý režisér. Způsob dělení "tick, tick...BOOM!" formou zcizujících vstupů "z koncertu" mi přišel vyloženě rušivý, a ubíral na filmovosti i provázanosti jednotlivých scén. Taky jako by se nemohl rozhodnout, jestli chce točit allenovsky realistickým stylem o New Yorku, nebo pompézně muzikálově - protože ta první poloha mu je evidentně bližší (a mám pocit že v rámci muzikálů je docela osvěžující), ale ta druhá poloha je tady párkrát taky naznačená, a film jakoby se nemohl rozhodnout, co vlastně je. Přitom Andrew Garfield je moc fajn - přijde mi tedy škoda, že takový výkon podává v tak "malém" a nedotaženém filmu... (21.12.2021)

Ne že bych se u filmu nějak extra moc bavil. Ne že bych si nějak móc užíval písničky. Dal jsem tomu netradičnímu vyprávění ale šanci a postupem času jsem byl odměněn příjemným humorem, emotivním a zajímavým příběhem podle skutečnosti. Pro muzikálové nadšence, kteří by třeba něco z písniček znali, musí být film ještě lepší. Kdybych měl vidět někdy podruhé, asi nestojím o celý film, ale jsou pasáže, u kterých bych v TV nepřepnul jinam. (06.04.2022)

Popravdě jsem čekal, že zrovna tenhle muzikál mě moc nechytne, ale opak je naštěstí pravdou... je to super. Andrew Garfield je tady naprosto fantastický, songy jsou úplně super, emocionálně to celé funguje naprosto na výbornou. Protože přestože tohle není veselý film, veselých momentů je v něm spousta. Tohle se povedlo, a ačkoliv je tedy silně pravděpodobné, že se na to už znovu nepodívám, já jsem si tuhle emoční ždímačku fakt náramně užil. 75 %. (02.12.2022)

Tak to byla pořádná jízda! Strašně mě bavila od začátku až do konce (a to přitom nemusím muzikály na filmovém plátně). Bavilo mě prolínání časových rovin i to, že jste místy nevěděli, jestli jste zrovna na zkoušce, představení nebo ve vzpomínkách či představách hlavního hrdiny. Bavily mě různé nápadité rekvizity a scenérie pomáhající vytvořit přechody mezi jednotlivými rovinami, navodit atmosféru, která se v průběhu příjemně plynule měnila od uvolněné zábavy přes trpké tvůrčí nebo vztahové chvilky po dojemné momenty a zase zpátky. Celou tu pestrobarevnou zábavu máte přitom podbarvenou takovou zvláštní hořkosladkostí, neb se hned v úvodu dozvídáte (ač ne úplně explicitně) o osudu hlavního hrdiny. Líbila se mi snad všechna hudební čísla, neměla jsem problém zaposlouchat se do jednotlivých melodií, ale mnohem více mě fascinovalo, na jaká (ne)myslitelná témata všedního dne a jak nápaditě se dá vytvořit a zhudebnit text (bo - bo - bo - bo bo bo bo bo...). Fascinoval mě hlavní hrdina jako člověk, jako (vskutku renesanční) umělec. A to jsem o něm dosud neslyšela ani ň (velká škoda, že materiálu o něm či od něj není k dispozici více a o to lépe, že vznikl tento na první pohled možná nenápadný film). Andrew Garfield ho dal po všech stránkách skvěle (po pár počinech, které jsem s ním v poslední době viděla, mám asi nového oblíbence :D) a já si Jonathana Larsona ráda dám asi vlastně kdykoli v budoucnu v téhle tikající bombě znovu taky. Doporučuju, abyste se ke mně přidali, stojí to za to! 90 %. (04.05.2024)