Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na sklonku 50. let se vynořilo několik filmů, které se snažily ve věrohodnějších obrysech postihnout dobové reálie a osudy úplně všedních lidí. Režisér Zbyněk Brynych si povšiml nejen zavrhlé dlažby ulic a oprýskaných domovních fasád ve staré žižkovské zástavbě, ale také nahlédl, jakkoli poplaten melodramatu, do soukromí jednotlivých hrdinů. Posuďte sami: hlavní hrdinové se do sebe zahledí, ale ona si přesto udržuje zřetelný odstup. Muž dlouho netuší, že skutečnou příčinou je stud: žena tají, že za svobodna porodila dítě. Pro věrohodné postižení reálií i nevtíravé vypravěčství, poučené soudobými evropskými trendy, rádi odpustíme i notně kýčovitou milostnou zápletku. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (44)

vypravěč 

všetky recenzie používateľa

Brynychův žižkovský debut mne zaujal stejně jako již dříve jeho druhý film Pět z milionu svou citlivou charakteristikou postav a jejich věrnou psychologizací (podloženou výbornými hereckými výkony) a působivým vykreslením velkoměstského světa (i přes výraznou idealizaci, tlumící syrovost „předobrazu“, jež připomíná nostalgické pohledy zpět, při kterých se ztrácí celek a zbývá nezapomenutelný, až mytický detail). Milostné drama dvou zdánlivých mimojdoucích (úspěšný, bohorovně sebejistý, k nebi, nad hlavy kolemjdoucích hledící mladík a zamlklá dívka, svobodná matka, vlastně životní outsider s budoucností vtělenou do růstu svého dítěte) je pečlivě vystavěno a skvěle zakomponováno do žižkovského světa, rozpohybovaného výstižně naskicovanými postavičkami a postavami. Opět: za každou z nich se rozrůstá do nepostihnutelných rozměrů jejich minulost, cosi jako osud, slitý z uskutečněného a vysněného. Z této perspektivy se právě Pět z milionu jeví jako vícehlasý epilog k Žižkovské romanci, individualizovanému, „monografickému“ filmu. A jako doslov k ní pak vyznívá pozdní Brynychův Poločas štěstí, trpké rozloučení se s vlastním životem vtěleným do žižkovského teritoria. ()

sator 

všetky recenzie používateľa

Představitelka hlavní postavy se sice chová často jako z jiné planety ,ale přesto mám ten film rád a to i s povedenou ústřední melodií-písničkou,ta má možná velký podíl na atmosféře té doby.Těžko říct zda R.Olárová umí hrát,nebo byl záměr režiséra, aby byla taková "mimoňovská" v ničem jiném jsem ji neviděl. Velké plus je neformálnost jednání postav, v době socformalismu nevídaná. Píseň z filmu  se jmenuje Sbohem smutku, žije vlastním životem a stává se ve své době velmi populární. Zpívá Jiří Vala, hudbu složil Jiří Sternwald a text Pavel Kohout. Dům kde bydlí Helena je Hořanská 3, Praha-Žižkov je to zajímavý dvojblok z vnitřním traktem který mate tím že zvenku vypadá o dost jinak než zevnitř... https://mapy.cz/s/3x8eb 2019.... ()

Reklama

Flakotaso 

všetky recenzie používateľa

Neorealismus po česku. Tohle mi v průběhu sledování neustále vyvstávalo v mysli - at už to bylo stylizací záběrů výtečné Čuříkovy kamery, nakažlivým ústředním hudebním motivem nebo bohatým panoptikem postaviček v určitém omezeném prostoru. Je škoda, že je Žižkovská romance tak neznámá a podhodnocená, být zemí původu Itálie nebo Francie a v kolonce režiséra třeba Fellini nebo Clément, hodnocení by se pohybovalo vysoko nad 75%. A vůbec, staré české filmy, které v televizi neopakují pětkrát do roka, je u nás zvykem podceňovat. Hodně dělají také výborní herci ve vedlejších rolích, Cupák, Kreuzmann, Lohniský, Brejchová. A poslední záběr s alejí, kouřící továrnou a třemi malými postavami v dálce - jako od Antonioniho. ()

HonzaBez 

všetky recenzie používateľa

♫ "Vstávej má milá, otevři oči a najdeš mě vedle sebe. Vstávej má milá, noc končí, na modro natřeli nebe. Zametají špínu, tmu i těžký sen. Sbohem smutku, slunce dobrý den. " Vedle nezaměnitelného prostředí starého Žižkova je to právě tahle krásná do swingu laděná píseň Jiřího Sternwalda, co dává tomuto filmu velmi působivou atmosféru. Z hereckých výkonů mě musím říct nejvíc zaujala mladičká Jana Brejchová v roli roztomilého pubertálního diblíka. Skoro bych řekl, že svými hereckými kreacemi překovala poněkud prkennou Renatu Olárovou v hlavní roli Heleny. Jinak v tom celém příběhu mě zaujalo ono dilema, kterému je vystavena Helena, pokud jde o výběr mezi svým synem a její novou láskou Mirkem. Zajímavý nápad s koncem alias "začátkem" filmu. ()

Skuby47 

všetky recenzie používateľa

Působivé drama věrohodně vystihující prostředí pražského Žižkova. Je natolik civilní hereckými výkony, dobovými reáliemi i prostinkým příběhem, že zcela uvěříte, že se to přesně tak mohlo stát. I Renata Olárová svým úsporným herectvím a všedním neatraktivním zjevem sem zapadá a přidává příběhu na věrohodnosti, ačkoliv kdysi při prvním shlédnutí jsem se sama podivovala, co na ní tak sympatický a ženami obletovaný muž, jakým byl v tomto filmu Jiří Vala, viděl. Ta atmosféra je natolik přirozená, že by mě docela lákalo zajít se tam na chvilku projít, nejezdila ani neparkovala tam totiž skoro žádná auta. Ale zároveň souhlasím s názorem, že tenhle film není pro mladé. ()

Galéria (3)

Zaujímavosti (4)

  • Dům, ve kterém bydlí Helena (Renata Olárová), se nachází se v ulici Hořanská 3, Praha-Žižkov. (sator)
  • Helena (Renata Olárová) jezdí s poštovním vozem značky Škoda 1101/1102, známém také pod lidovou přezdívkou Tudor. Název Tudor vznikl počeštěním anglického označení two-door (dvoudveřový) jako lidová přezdívka nejčastěji dvoudveřového sedanu Škoda 1101. Výraz se vžil a obecně začal používat pro dvoudveřové sedany. Vůz se vyráběl v letech 1946–1952. (sator)

Reklama

Reklama