The House of Mirth

Narazil jsem na český název filmu DůM SMÍCHU, což je zavádějící. Jde o adaptaci slavného románu Edith Whartonové, který vychází česky od dvacátých let, naposledy r.2014 jako vázaná a také e-kniha pod názvem DůM RADOVÁNEK. Pojetím film vystihuje stylistiku autorky, s esteticky bohatým vykreslení prostředí a noblesní mluvou vyšších kruhů. Pod kurtoazním chováním a elegantním vnějškem se ovšem skrývá chtivost majetku, která vždy byla v USA silnější a bezohlednější než jinde. Jako u ostatních filmů Daviese plyne vyprávění volněji a poněkud utlumeněji. V centru děje je neustále "mladá žena", společností -podobně jako sama autorka předlohy-předurčená na vdávání", kterou skvěle ztvárnila Gillian Andersonová.(max.90%) (26.02.2015)

Pěkné drama s povedeným příběhem a perfektní Gillian Anderson v hlavní roli. Bohužel děj je poměrně dlouho až příliš pomalý a nezáživný, konec naopak v porovnání s předcházejícím moc uspěchaný. Chtělo to trochu práce navíc a mohla z filmu být perla kinematografie, takhle se jedná jen o slušnou žánrovku. (16.03.2010)

Rok 1906, New York. Mladou dámu ve věku na vdávání posouvá pár nepatrných komunikačních chyb a nerozhodnost při výběru manžela stále níž a níž po společenském žebříčku. Svou roli hrají dobové konvence, láska a čest. Gillian Anderson hraje svoji hrdinku uvěřitelně, děj je však pohříchu vyprávěn velmi rozvláčně a dialogy aristokratů plné opisů a zdvořilostních frází mohou leckterého diváka udolat dříve než za finálních 140 minut. Po sestříhání určitě tři (Jéžiš, pravý intulektuál by po mě hodil dýmkou), takhle u mě jen za dva. Tak jsem zase ve Febiofestu neulovil to nejlepší.. (31.03.2010)

Mravy americké smetánky z počátku 2O. století neposkytují dostatek prostoru divákovi, který by se rád ztotožnil s některou z dobře zahraných postav ; zato oko si přijde na své. Davies má rád staré mistry a netají se tím : světlo, povrchy salonů, parků a Gillian Anderson - nádhera. Jak pravil Kazatel, citovaný v názvu filmu : Srdce hlupáků je v domě radovánek. (28.01.2016)

Perfektní výkon Gillian Anderson zvýšil hodnocení o hvězdičku, a to navzdory vystupňovanému melodramatickému závěru. Literární předlohu Edith Whartonové neznám, bohužel, ale oceňuji posun této psychologicky a sociálně přesné studie ze sféry vysoké společnosti (jako tomu bylo u Věku nevinnosti) směrem k mnohem nižším vrstvám a mnohem závažnějším existenčním problémům. Zde už nejde pouze o etiketu a společenské postavení ve spojení s pokryteckou morálkou, zde už jde o chleba, ba o samo bytí. V tomto smyslu se mi zdá poselství příběhu závažnější než u Věku nevinnosti. (08.12.2011)