Jak si nevzít princeznu
Wie man keine Prinzessin heiratet
How Not to Marry a Princess
Réžia:
Karel JanákScenár:
Petr HudskýKamera:
Martin ŠáchaHudba:
David SolařHrajú:
Marek Adamczyk, Anna Fialová, Iva Janžurová, Daniela Kolářová, Naďa Konvalinková, Miroslav Táborský, Sonsee Neu, Oldřich Kříž, Kristína Vaculík Turjanová (viac)Obsahy(1)
Vianočná komediálna rozprávka o princovi Leopoldovi a princeznej Jozefíne, ktorí sa postavili osudu a rozhodli sa, že svadba nebude. Ako si nezobrať princeznú je komediálny príbeh o cestovaní v čase, ale aj o tom, že človek nemá svoj osud iba vo svojich rukách. Leopold a Jozefína si k sebe nevedia nájsť cestu, spojí ich dobrodružný výlet do budúcnosti, ktorý sa razom zvrtne sa nebezpečný boj o život a kráľovstvo. Ako to už v rozprávkach býva, napokon sa všetko na dobré obráti. (RTVS)
(viac)Recenzie (348)
Nůůůůůůůůůůda jak v Brně.... jedna hvězda za snahu....naše prachy ve větráku.... ()
Jako asi to nebylo tak příšerný jako většina vánoční produkce z poslední doby. A jak se mi slečna Fialová nikdy extra nelíbila, tak tady jsem o ní rád zavadil pohledem. Hrátky s časem bejvaj velice tenkej led. A tady jsem si mnohokrát říkal, proč do psích náušnic ty lidi dělaj to, co dělaj. Na druhou stranu je to "jenom" pohádka a nikoliv výpravná sci-fi eposárna. Ale to vylízání se z největší polízanice, tam jsem supervillaina fakt nepobral. Doufám, že aspoň ta finanční injekce od fricků stála za obsazení místní královny. Obsazením nemyslím anexi. ()
Strašlivá nuda. Byl problém vydržet do konce. Nezajímavá hudba, námět i scénář a herecké výkony-no comment. ()
Design portálu byl povedený. Časové paradoxy se daly využít mnohem více a lépe. Hlavně to chtělo o hodně kratší stopáž. Využít cestování v čase hodnotím jako osvěžujicí nápad pro českou pohádku. ()
Námět celkem dobrý. Zpracování z mého pohledu příšerné. Skvělí herci přehrávají, snaží se co mohou ale to je v nesouladu se střihem a režií. Pohádka celkově působí jako jednotlivé výkřiky, oddělené scény, lehce nepřehledné dějové linie. Jako lehké sci-fi možná dobré, jako pohádka pro malé děti dost těžké. Někdy jsem si musela vrátit děj abych pochopila kam se vlastně kdo dostal. A přiznám se že jak pohádka je v něčem přísně logická tak v některých věcech je nepochopitelně nelogická, nedotažená. nepřirozená. Např když poleje princezna deník malému princi, neděje se vůbec nic, natož aby deník nesl stopy polití. Tak trochu mimo přirozenost. Mám pocit, kdyby místo přehnaných a přebujelých oslavných scén se více režie a scénář soustředil na dějovou linii a více přemostil jednotlivé události tak aby divák nebyl nucen kombinovat a pátrat a hledat souvislosti. Váhala jsem mezi dvěma a třemi hvězdami, občas mne děj přitáhl a těšila jsem chvíli ale pak jsem viděla více oddělené jednotlivé scény a opět mi to připadalo jako když sleduji z pozice komparzu natáčené scén než souvislý děj. Volím tři hvězdy za lokaci, snahu herců a kostýmy, možná i trochu námět. Bohužel ostatní je odpad. ()
Není to jednoduché, natočit Vánoční pohádku, divím se, že vždy někdo tu rukavici zvedne. Že najde tu odvahu. Je to subjektivní, ale za mně dobrý. Obsazení dobré, scény krásné, dialogy fungovaly. Asi by se našly nějaké slabiny. Rozhodně by se našly, ale že by to byl nějaký propadák, to zase ne. Nadprůměrná vánoční pohádka a ještě jednou ji určitě shlédnu... Pět hvězd dávám jen proto, abych vyvážil některé neobjektivní odpady a jednohvezdy... ()
Proč ne? Jen bych příště ocenila lepší maskérskou práci - ty loupežnické vousy byly příšerné! Sudičky byly milé (navíc stempunkové hodinky v rukách Ivy Janžurové byly vážně cool!), krásné lokace, dobrá kamera... Za mě s klidem 70 %. ()
Důvodů proč odpad je zde vypsáno hodně a všechny dohromady mají pravdu... Otřesné bez špetky pohádkové atmosféry... ()
Určitě zajímavý nápad. Sudičky, popletená (Janžurová), hodná (Konvalinková) a přísná (Kolářová), byly velice výrazné, ale i tak mohly dostat více prostoru a scénář by snesl i více jejich osobitých průpovídek, viz: Tu si přeci vezme napřesrok"! Na pohádce mi nic výrazně nevadilo. Do poslední chvíle nebylo rozuzlení úplně jisté a jasné. Bylo to vtipné, a hlavně bez násilí. ()
V porovnání s pohádkovou produkcí posledního desetiletí jde o film lehce nadprůměrný. Škoda, že zhruba v polovině (možná o něco později) spadne vyprávění řemen a cesta ven z "těžkých časů" je poněkud kostrbatá, a nemá lehkost a samozřejmost, které do té doby pohádce velmi slušely. Na druhou stranu se naštěstí - oproti mnoha jiným podobným produkcím - nedočkáme zmateného a nesmyslného scénáristického paskvilu, kdy je absence myšlenky nahrazována co největším pitvořením či samolibými fórky tvůrců pro pobavení dospěláků. "Jak si nevzít princeznu" drží myšlenku i styl vyprávění. Jen chybí více vypravěčské zručnosti. Herecké výkony vykazují jistou dávku strojenosti, a větší míra autentičnosti a přirozenosti by zřejmě nebyla na škodu, ale pro mě je opět zásadnější fakt, že nikdo svým hraním nevybočuje mimo nastolený styl a nehraje "na sebe". Potěší spousta nenápadných, režijně velmi čistě, vkusně a nenásilně podaných vtípků, ale také morálních poučení. A těch není nikdy dost - pokud jsou "ověřeny" srozumitelným příběhem. Což se v tomto případě jednoznačně stalo. ()
Po nadějnější Vánoční hvězdě zase Janák splácal pohádkový eintopf, ve kterém je rozvařena spousta dobrých nápadů. Hudský sice dobré nápady má, ale jako scénárista nemá smysl pro míru. Tam kde dobrý scénárista nechá diváka vydechnout, nacpe nějakou úplně zbytečnou scénu s přihlouple znějícími přivtipnělými dialogy a zahltí tak celý film. A Janák to natočí po Troškovsku - aby to vypadalo líbivě na pohled, byla tam nějaká ta řachanda a hlavně aby to bez smyslu pro rytmus děje a pro vzbuzení emocí odsejpalo k závěru. Když jsem se k němu z "rodinných důvodů" dopracoval, bylo to docela úlevné. A na 99% jsem film viděl naposled. Je mi docela líto herců (některých), kteří v tom dělají, co mohou, ale dokáží fimu přidat jen jednu hvězdičku v mém hodnocení a asi i v hodnocení mnoha dalších. Janák o sobě říká, že je průměrný divák, možná i proto je (díky tomu, že dnes může režírovat kde kdo) průměrný režisér. ()
No bomba. Na začátku se nemají rádi a na konci ano, tomu by jeden neuvěřil, jak se dá vymyslet něco tak překvapivého. Kromě toho, že ani ten začátek ani konec není nijak uvěřitelný, prostě jak se říká na konci - ani vlastně nevím, proč jsem tě nesnášela (nebo tak nějak). obvykle klišé je malá chemie mezi hrdiny. Pak se mi zdálo, že jsou tam u Janáka zcela nebývalé špatné střihy, což nemám rád. Logika děje místy ani nekulhá, ale absentuje, vztahy postav se mi zdají slabší (Mádl Voříšková byli proti tomuhle škorpení zlatí, i Ruml písař byli s tou buchtou lepší). Adamczykova postava je taková nijaká, nebyl jsem si jist, kdo je tam ten ňouma, prostě něco udělá, ono to dopadne dobře (jak říká pan ministr Válek), ovšem zcela bez jeho přičinění - třeba jde s vojáky dyplomatycky vyjednávat s bílou vlajkou na pušce???, když ho neposlechnou a jdou po něm, tak puška vystřelí, čirou náhodou sestřelí sršní hnízdo, ovšem nemenší náhodou jsou ti sršni cvičení, takže napadnou jen vojáky. Síla. Takovej hloupej Julián nebo jaxe jmenuje. Hlavní dvojice mi nevadila, na rozdíl od jiných, Adamczyk je sice spíše čertík Bertík, ale on ani Mádl ani Ruml nejsou líbiví Trávníčkové, ale protože jsou všichni tři herci, tak zvládnou i nečekané postavy. A ani mladá Anna Limonádová mne nerušila, dobře, nejsou to teenageři, ale proč by museli být zrovna všichni Julie a Romeo, míním věkově. Hrady máme pěkné, krajiny taky, kostýmy nebyly zlé. Víc mi vadily ty všechny fousaté typy, trochu mi splývalo kdo je kdo, ale možná jsem to nesledoval dost pozorně. Nějak mi bylo divné, jak vojáci vezou zbraně, lupiči je zkusí ukrást, princezna ujede s vozem, ale nepodaří se, pak jede ten vůz dál, ale najednou už jsou zbylí lupiči i se sudičkami zajati vojáky i bez těch zbraní. To, že sudičky jednou vědí co se stane a jindy ne, napsali i jiní. Jo a vadí mi, když Slováci mluví česky s přízvukem rusa žijícího v Praze 30 let. Proč nemluví slovensky? Celkem se dalo, byly horší, byly lepší. ()
Málokdy se opravdu stane, že nesouhlasím s paní Spáčilovou. Ne, že by ta pohádka byl nějaký zázrak, za ty peníze opravdu málo muziky ale na druhou stranu jsem po dlouhých letech alespoň dokoukal a nic extra mi tam neuráželo. Dalo se. Při té bídě, která nás léta provází je to skoro zázrak. Jasně, nic originálního, nic co by mě vedlo k tomu shlédnout tu pohádku znovu (to opravdu nehrozí). Ale jak říkám, dokoukal jsem, a to považuji za úspěch. Pouze dvě věci byly příšerné. Kostýmy - to vůbec nechápu co to jako mělo být, to bylo spíš jako ze sci-fi filmu a ne z historie. A pak ta královna. Nějaká Němka zřejmě, ta hrála naprosto příšerně, naštěstí moc vidět nebyla. Ale jak říkám, dalo se.... ()
Téma cestování časem mám ráda, ale tady je to taková patlanina, která vůbec nefunguje. Že pěkným princeznam už odzvonilo, no holt už je taková doba tuctových instagramových holek. Že zdupali příběh, čert to vem, ale ani herecké výkony nejsou tady nijak závratné, vztah prince a princezny jim nikdo nevěří a jejich náhodnou zamilovanost jin už neuvěří ani někdo, kdo sleduje telenovely. ()
Děti to neoslovilo, ale já to dokoukala v pohodě. Nebyla to pohádka, kterou bych vychvalovala do nebes, ale viděla jsem už mnohem horší zvěrstva. Třeba otřesnou Slíbenou princeznu. Když to srovnám, méně než tři dát nechci. ()
Nebylo to zas tak špatné. ale myslím, že tohle je nejslabší pohádka Karla Janáka. Navíc nevím, jak cestování časem a paradoxy s tím spojené dokážou pochopit malé děti, měla s tím problém i moje manželka. ()
Jako na 5* to není, ale na 3* taky ne. A těch 53% (konec roku 2021) mi přijde mimo. Je to pohádka, která neurazí. Sudičky jsou skvěle napsané i zahrané. Nic není černobílé. A dobrá práce s posuny v čase, ve které se tvůrci neztratili. To samo o sobě stojí za poklonu. Žádná přeslazenost. A přitom příjemný pohádkový pocit. ()
Pokud chcete svému antikoncepčnímu selhání (uznávám patent výrazu pro verbala) způsobit lehkou mozkovou příhodu, doporučuji usadit k TV a pustit tento soubor obrázků, které mohou dávat smysl jedině feně německého ovčáka po transplantaci hlavy. Na stranu druhou, dotazy po konci "pohádky" jsou ideální záminka pro vytažení koženého pásku na podporu domácí disciplíny. Jedná se o klasickou ukázku české herecké scény, kde nejlépe hráli koně táhnoucí povoz. Zbytek polokyselých, strnulých a jinak vytřeštěných obličejů chodil na lekce k Tomu Cruisovi, od kterého zvládli převzít maximálně dva z celé palety čtyř profi výrazů, kterými Tom dobyl Hollywood. ()
Pěkné! Vtipné, originální, dobře zahrané, hlavně oběma mladými hlavními představiteli. A ten velitel zbrojnošů (ztvárněný slovenským hercem), který se lstí zmocnil království, mi velice někoho připomněl :-) ()
Pohádka na mě působila spíše dojmem: ,,Tak, když už to musí být…“ Jak je možné, že jsme se od doby super pohádek, s nadsázkou řečeno z pohádkové superstar, posunuly až sem, kdy sice pár dobrých pohádek sem tam vznikne, ale pořád u většiny pohádek, které vzešly z lůna českého (potažmo také ,,koprulačně“ slovenského a někdy i německého) se alespoň z 80 % jen kopírují nápady z úspěšnějších a zpracovávají se do skoro až neuvěřitelných slátanin, které člověka úplně zdeptají. Tímto vším chci samozřejmě na tuto pohádku reagovat slovy: ,,Co to jako je?!“ Trapné nesnášení a laškování, které (a toto nepovažuju ani za spoiler) samozřejmě přeroste ve velkou lásku, cestování časem, které občas ani nedává smysl, královská rodina působící stylem – zrovna jsme vylezli z Bohnic, hlavní záporák, který (toto už možná malý spoiler je, takže bacha, pokud je to třeba) z rázu zjihne atd. Fakt nevím, kam toto všechno spěje, každopádně napřesrok se doufám polepší. ()