Berta

Po mnoha letech jsem se znovu podívala na seriál Sanitka 2 hned po tom, co jsem si zopakovala seriál Sanitka 1. Doufala jsem, že se mi náhled na pokračování původního seriálu změní a já přepíšu Odpad na aspoň tři hvězdičky. Ale ani zrání druhéno pokračování ani věkové zrání moje na hodnocení nic nezmění. Jen jsem si uvědomila s odstupem času pravdu. Ta první série měla v sobě cosi láskyplného. Snaha otce uchránit své syny od špatných kroků, snaha bratra ochránit bráchu, spolupráce doktorů a práci ředitele a další a další. Ať se hrálo o cokoliv, vždy tam byl záblesk úcty a lásky k okolí. Ale druhá sanitka mi připoměla právě s odstupem dnešní dobu, která se pomalu a pomalu stává drsnou realitou bez úcty člověka k člověku a  tak nějak lásky. Celý děj je postavený na mnoha nefér sobeckých jednáních, boj člověka proti člověku /matka . syn, manžel manželka milenec, řidič proti řediteli, a další a další./ a postavená na naznačených nebo přímo ukázaných intimnostech v nevěrách. Je to jak dnešní doba. Všichni za sebe sama a hlava nehlava. Co není zakázáno, je dovoleno. V té době, kdy se druhá serie začala vysílat, byl v nás ještě dozvuk revoluce a slušného chování. Ale s odstupem času se nervozita, boj a blbá nálada stává realitou a to je podchyceno i v tom ději. Chybí tam čistá jednoduchá láskyplná dějová linie a je tam zataženo zbytečně moc postav. A do toho tam občas poučný dialog o tom jak moderní pracoviště vypadá a nebo jak dát umělé dýchání. Takže nakonec se těžko dá rozeznat, jestli to je natočené jako reklama na práci doktorů a personálu Záchranky a nebo jako reklama na dnešní smutnou dobu .

Tato epizoda mne velmi pobavila. Ale to nebylo zásluhou děje. Ten je tak splácaný že to snad je až hezký. Ale já se bavím při představě jak se musí herci neskutečně smát než v rámci natáčení, než  nahodí ten požadovaný vážným ba přímo zoufalý výraz obličeje. Celou dobu hledám stopy smíchu a plácání do stehen,  nad blbinami, které musí po spadnutí klapky s vážnou tváří odříkat a hrát.

Původně jsem  nechtěla hodnotit, asi každý cítíme něco jiného. Ale nedá mi to. Herecké výkony výborné, interiéry a scény výborné to vše ne na pět ale na deset hvězd. Ale má to jedno velké a zásadní ALE. A to je scénář. Kde je těžiště toho příběhu. Vše bylo podané tak aby se všichni podívali, ale nikdo z jeho okruhu příznivců, příbuzných a dalších nemohl říct :Doprčic, tak takhle to vlastně bylo ! Celé mi to připadalo jako úlitba Bohům. Natočí se film, poodhalí se kousek života, ale moc to zas jako ukazovat nebudeme. Nepochopila jsem /až z zde uvedeného obsahu dodatečně/ že by se jezdilo na moře a dělaly často večírky. Aspoň ne nějak morbidně. To že tam pijí v té době všichni a všechno, to byla taková doba. Ale těžiště příběhu to přímo nevystihovalo. Bylo to takové učesané jak do učebnic a kdo si chce víc tak zavře oči a pustí fantazii a domyslí si to. Jinak hlavní postava - herec Adrian Sparks  narozený 9. března 1950, úžasný výkon. Škoda, že zde není uvedeno o jeho datum narození a o životě více.

Než to nazývat pohádkou pro děti by bylo výstižné nazvat to hororem pro dospělé, i když bych dodala s poselstvím. Kdo četl knihy Paula Coelha, konkrétně třeba Poutník nebo Alchymista, tomu nedá problém pochopit poselství filmu. Docela bych přijala vše až na to že některé záběry byly zbytečné např. Bolek Polívka se svým  francouzským sdělením v tu chvíli tam byl podle mne navíc.Čarodějnice byly až moc úžasné a chtěly by snad do budoucna svůj vlastní projekt ale zde působily dost nepřiměřeně střídmosti děje, No a jak už jsem několikrát zmiňovala jinde. Budař je ve filmu jen občas a tudíž mi nerušil celý dojem naopak do toho zapadal ale proč musí být všude Ondřej Vetchý a Bolek Polívka. Ondřej Vetchý je úžasný herec ale je všude a začíná být pořád stejný je jak uniforma. Stačí vidět obsazení a nemusíme už koukat na děj protože Vetchého projev je už tak načtený a stejný,  Dokážu si představit i jiné dobré herce, kteří by  to zahráli též, nebyli by okoukaní a konečně by dostat prostor.  Uržitě se k filmu jednou vrátím a budu znovu hledat a číst ukrytá poselství.

Nepochopila jsem, co nám tím chtěl autor říci.

Krásná krajina, krásné zvíře, nádherně podaný koloběh života na pozadí života samice rysa. Ale co je neúžasnější, je filmování ve volné přírodě. Dost by mne zajímalo, jak tento snímek vznikal.

Peníze dělají přátele, a v tomhle projektu jsou za vším peníze. A vše je na prodej i lidi,

Váhala jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdami. Ty však dávám za top a tak jsem nechtěla a nemohla až tak chválit. Přeci jen to bylo trošičku prvoplánové ale i tak přes veškerou skepsi hlavního protagonisty a smutnost celé doby a celé situace, jsem se po celou dobu usmívala. Možná pro tu jednoduchost a předvídavost děje, který aý tak moc nechtěl, než jen v klidu sledovat. Nepřemýšlet. Netaktizovat. Velmi oceňuji, režiim, střih, kameru, hudbu. A výborný herecký výkon pana Švehlíka. S minimální změnou výrazu tváře odehrál všechny emoce a pak  mu člověk rozuměl až do morku kostí.  Upřímně přiznávám, že pan Tříska by mi v této roli přišel tvrdší. Aspoň tak ve mne zanechal dojem z většiny svých snímků. Pan Švehlík se podle mne usmívá i když se jeho tvář významně nemění.

Co dodat, jak hodnotit? Odvahu Tomáše Etzlera odžit tento příběh,  natočit a sdělit, ukázat a projevit emoce v bezemočním světě,  to je za pět hvězd.

Ano, doba taková byla, taková doba je a bude. stejně tak jako lidé a situace takové byly jsou a  v obměněných podobách budou. Je otázkou našeho  pohledu na svět, život a lidi jak je vidíme a jak životními situacemi procházíme. Nevidím v tomto seriálu nic komického. Spiš absurdně bolestivého pro ty, kteří mají v sobě nezahojené jizvy, ukřivděné ego, nebo se chtějí tímto né léčit ale spíš zviditelnit, na jevišti dnešní doby.  Ano žilo se takto, žije se tak a bude se tak žít dál. Lidské ctnosti ,a v tomto případě nectnosti, jsou staré jak lidstvo samo jen mění svojí podobu a kulisy  Naštěstí většina lidí v takovém systému života  nejede. A je mi lito těch, který takto svět vidí, kdo takto svět žijí, píšou o něm, režírují a kdo v tom jejich bolest musel hrát.  Je škoda že takto zjednodušený tendenční pohled bude jednou a nebo už se vlastně stal. nátěrem který stíní obraz naší barevné minulosti. Jednu hvězdu za Hádka a kulisy, maskéry a pro sběratele aut