Ako si nezobrať princeznú

Janákovy pohádky se v minulosti ukázaly jako jistota toho, že to bude mít  většinou alespoň minimální kvalitu, a nebude se konat průser typu Kouzelníka Žita, nedej bože Slíbené princezny. To se  podařilo zachovat i v tomto případě. Já mám pohádky celkem rád, jsem zvědavý i na ty nové a shovívavý k tomu, že se toho už moc nového v tomto žánru vymyslet nedá. Moc rád jsem se k nové konečně usadil.  Hlavně pvní půlka dobrý, bavil jsem se. Ve druhé se děj zasekne v prostředí zříceniny v lese, které  sice přinese pár úsměvných momentů, ale na pohádku působí poněkud ušmudlaně.  Cestování v čase taky fajn hlavně zpočátku,  ale pak jsem musel trochu dát za pravdu i těm komentářům, kterým jsem se původně vysmíval typu ,,že se vtom musely děti ztrácet." Trochu se ztratilo i věčně dítě. Proč bylo potřeba na těch pár štěků tahat na královnu Němku, a pak ji takhle nepřirozeně nadabovat, je vyčerpávající otázka. Ale velmi se mi líbilo hvězdné trio sudiček v podání paní Janžurové+Kolářové+Konvalinkové. To sem dalo hodně svěžího vzduchu. Jako vyhlášený odborník na kostýmy ale musím konstatovat, že ekonomická krize už zřejme  postihla i ČT, protože i princ s princeznou mají nějaké pořádné kostýmy jen na začátku, a na konci, to co nosí po celý zbytek filmu je celkem hrůza.  Naštěstí to zde není tak důležité.Marek Adamzcyk je fajn, a pro Annu Fialovou mám od  První republiky, a Zahradnictví celkem slabost. Na víc i skvěle zpívá (viz. krásný song právě k Zahradnictví). Takže je asi jasné, že tady nebudu objektivní, a řeknu, že to bylo super.:D Mohla pravda dostat lichotivější kostým místo těch hader, a větší prostor se předvést, ale i tak byla osvěžující roztomile protivnou princeznou a jejich jiskření s Markem fungovalo, dobře se mi na ty dva koukalo. Vynahradili tu chybějící romantiku ve scénáři, závěrečný spontánní polibek byl  super, připomněl mi, proč mám rád pohádky, Vánoce.... proč rád dýchám kyslík a tak.  Za něj, první půlku, sudičky, hlavní duo a to cukroví, co jsem z toho spořádal dodávám slabší čtvrtou hvězdu. (27.12.2021)

Přestárlý princ Adamczyk a asi nejošklivější princezna českých pohádek, možná s výjimkou vši krnové. Královského charismatu nepobral ani jeden z nich co by se za nehet vešlo a totéž platí o celém království, které máme to utrpení poznat. Postavám schází uvěřitelnost, motivace a logické jednání, nejvíc ze všech právě vševědoucím sudičkám. Asi chápu, o co se Janák snažil, ale nefunguje tu nic. Příběh je jalový (že jsou tu skoky v čase jen maskuje, jak jednoduché to v reálu je), jako obvykle před hrdiny není žádná skutečná výzva, která by se nedala jednoduše "okecat", a scénář vodí postavy právě tak jako sudičky, tudíž věci se dějí jen proto, že to tak mocný spřadač vláken osudu napsal do svého wordu 2012 a novější. U Karla Janáka jsem dřív oceňoval alespoň to, že na rozdíl od ostatních pohádkových tvůrců má základní ponětí o úvodu, stati a závěru příběhu, ale tentokrát je to stejná břečka jako jinde. Zhruba do poloviny stopáže vlastně pořád běží úvod, pak je tam nudná mezihra s naprosto neškodnými zbojníky i vojáky, mezi čímž podivně procházejí sudičky, které sice vědí vše, ale zároveň dělají úplné pitomosti, abychom skončili na popravišti, jenže zatímco postavy se z toho naprosto lacině vyhaluzí stylem deus ex hodinky, česká pohádka skomírá s hlavou nevztyčenou. (24.12.2021)

Asi i ne úplně  zasloužený 3 hvězdy, ale stejně je sem prdnu, protože v ranku štědrovečerních pohádek bych tuhle zařadil spíš k tý lepší (o hodně menší (matematik ve mně mi právě dává pár facek)) polovině. Nápad lze sice považovat za originální, ale to jen do tý doby, dokud se držíme v žánru pohádek - pokud mi nějaká jiná s touhle zápletkou neunikla - romantická linka pak už bere klasický, např. shrekovský klišé, a nepracuje s ním úplně chemikálně dobře. Avšak kolem a kolem to vlastně nepůsobí úplně trapně, herci se snaží, hudba aspoň trochu chvílema (opravdu chvílema) připomíná něco malinko epičtějšího a humor poměrně funguje. Jako celek to bohužel pořád působí tak nějak umolousaně a bez lesku. (25.12.2021)

Sériová výroba štědrovečerních pohádek pokračuje a Karel Janák se zdá se začal specialozovat pouze tímto směrem. Za mě to není úplně špatný pokus. Sice vypadá moderně, ale ve finále to vůbec moderní není. Koketuje se tu s cestováním v čase a tím je Jak si nevzít princeznu, alespoň částečně originální, ale tento motiv to úplně tolik nevyčerpává. Stále si to drží tradiční schéma a tohle je jenom takové oživení.  Nicméně herecké obsazení se povedlo. Především ústřední dvojice Adamczyk - Fialová si sedla dohromady velmi pěkně. Celkově bych to neviděl, tak černě. Nice mě asi nebude nutit se na to podívat znovu, ale je to naprosto průměrná vánoční pohádka. (07.01.2022)

Žádný rozum nemůže přemoci osud, jak praví dávné latinské rčení. V tomto případě to platí dvojnásob. Že to celé dopadlo (opět) neslavně, je už cosi jako předpokládaná televizní tradice posledních desetiletí. Na vině je, nepřekvapivě, scénář Petra Hudského, který kombinuje jednotlivé časové dimenze v rychlých, nesoustředěných sledech, v důsledku čehož vzniká nepřehledný chaos, v němž se divák jednoduše ztratí. Moderní (rozuměj současné) významové stylizace v jazyku i chování jednotlivých postav působí spíše rušivě, přestože bylo v tomto ohledu na co a na koho navazovat (vzpomeň na Šíleně smutnou Helenu s Václavem), ale tím, že jak princ, tak princezna (ale i některé další klíčové figury) nejsou dostatečně prokresleny, o jejich charakterech toho víme, či spíše tušíme jen velmi málo, působí jimi pronášené dialogy ledabyle, podbarveny navíc křiklavě primitivním genderovým podtextem. V tom je, podle mého, zakopán pes. Janák, doufaje, že celý ten kostrbatý burleskní příběh zasazený do malebné krajiny, jíž vévodí nepochybně fotogenický frýdlantský zámek, vyvolá náležitý pozitivní ohlas u širokých mas, musel zákonitě narazit jako kosa na kámen. Žoviálních bonmotů je tu přespříliš, těch vtipných ovšem jen minimum. Nutno dodat, že herci se snaží, seč jim síly a zkušenosti stačí, žel s jalovým scénářem ani sudičky nic nezmohou. Na srozuměnou budiž řečeno, že pohádkové příběhy, jakkoli určené dětským konzumentům, by neměly produkovat pouze triviální zábavu, ale rozvíjet také slovní zásobu, představivost, logické myšlení, citové vztahy a vzájemnou komunikaci mezi lidmi. V tomto ohledu je poněkud štědřejší rozhlas, třebaže i tam pohádky povážlivě zhrubly. (26.12.2021)