Drive My Car

Hodnotenie č. 5000 si vyberá film "Drive My Car" Popravde som sa bál, že sa pri sledovaní budem nudiť. Väčšinou, keď trvá film 3 hodiny, tak je záruka, že sa nájde aspoň jeden moment, ktorý filmu neuverím, alebo, kedy nastúpia nudné momentky. A tento film na pár miestach predsa len tiež trošku tápa. Musím povedať, že fakt, že náš hrdina prichádza o zrak dokopy v tomto filme nemá žiadnu rolu. Dozvieme sa to raz, má brať kvapky, ale potom sa to už nikdy nespomenie a najmä dôvod prečo dostane šoféra je úplne iný. Takže neviem prečo tam tá časť vlastne bola. Ale ok. Možno by som sa miestami aj viac sústredil na tie skúšky, lebo toho je tu podľa mňa málo a rovnako by som si aj na konci viac užil tú divadelnú hru. Na druhú stranu, ale počas filmu netápame, nestojíme na mieste, dialógy sú napísané fantasticky a keď majú scénky vyniknúť, tak skutočne sa dočkajú svojho absolútneho vyvrcholenia. Najlepšie momentky sa podľa mňa dostávajú v poslednej hodine. Prvá hodina je trošku úvod, ale schopný a s pár prekvapeniami. Druhá hodina stavia príbeh a potom už vo finále sa dočkáme tých skutočne silných scénok, ktoré ma tak zasiahli. No rovnako si myslím, že aj počas prvých dvoch hodín sme sa dočkali skvelých častí. A tak nejako tie časti dávajú postavám priestor ukázať svoj potenciál. Film krásne ukazuje, že veľa ľudí v skutočnosti trpí veľmi potichu. A o skutočných trápeniach často ani nemusíme vedieť. Ale sú to démoni, s ktorými musíme bojovať a zvládnuť to. Lebo nás to brzí v našom raste a možnosti posunúť sa v živote ďalej. Film oceňujem pre svoje kvality a určite odporúčam vidieť. Hodnotenie: A (24.03.2022)

Taká štandardná dráma o ľudoch s nejakými problémami z minulosti s ktorými sa musia vyrovnať. Nič extra nové to po príbehovej stránke neprináša. Snáď len tie divadelné vsuvky, ktoré zbytočne natiahli stopáž o hodinu a sú určitou parafrázou k vývoju príbehu u hlavného hrdinu. Ja by som sa ale bez tých divadelných vsuviek zaobišiel. Čechov ma vôbec nezaujíma a podľa môjho hodnotenia ďalšieho filmu na základe Murakamiho predlohy, mi najskôr nesedia ani jeho príbehy. Dávam tomu neutrálnych 6/10. Nenudil som sa, ale ani ma príbeh dvoch hlavných postáv príliš emocionálne nezasiahol. Bol som hlavne zvedavý jak sa to vyvinie a akonáhle som to zistil, tak nemám dôvod a chuť vidieť to znova. (21.01.2022)

Musím říct, že prvních 40 minut mě to moc nechytlo a nechápal jsem, co na tom ty lidé vidí. Začne to historkou z života středoškolačky, kterou vypráví žena hlavního hrdiny, a pak vidíme dlouhé jízdy autem. Historka mi přišla docela oplzlá a auto bylo jen hezky červené. Upřímně jsem se v 40 minutách moc nesžil s postavami. Kde se to, ale pro mě zlomilo byla jízda do Hirošimy a začátek zkoušení hry Strýček Váňa. Postupné odhalování traumat postav - režiséra divadelní hry, mladého záletnického herce, hluchoněmé herečky nebo samotné řidičky bylo pro mě fakt zajímavé. Nejlepší scéna (asi kolem druhé hodiny) byla jízda autem herce a režiséra, kde se konečně dovypráví příběh ze začátku. Emotivní byl i závěr u rozbořeného domu, který všechno krásně uzavřel. Pokusil jsem se nic nespoilerovat, takže doufám, že si film užijete. Rozhodně, kdyby vyhrál Oskara za nejlepší film, tak nebudu zklamaný. Jediná moje výtka je občasná horší kompozice záběrů. Některé postavy jsou moc na kraji obrazu, jindy se je kamera snaží sledovat švenky a moc to nevypadá dobře. Oproti tomu herectví bylo vynikající. Scénář se také povedl. Rozhodně nešlo o lásku na první pohled, ale ve výsledku šlo o docela úspěšné manželství. (23.03.2022)

Aniž bych si dopředu o filmu cokoli zjišťovala a četla si popisek, po jeho zhlédnutí, když jsem uvažovala nad tím, co jsem to vlastně viděla a jaký to mělo smysl, mě napadaly věci jako hledání porozumění, pochopení, spřízněné duše. Tedy věci, které se v popiscích filmu objevují. Asi tedy tak nějak dokážu pochopit záměr, emočně mě to ale bohužel nechalo naprosto chladnou. I když jsem se snažila zohledňovat, že Japonci mají asi trochu jinou mentalitu, prožívání atd., bylo to na mě strašně odosobněné, chladné. Mám docela ráda různá filozofování, tady se ale na můj vkus filozofovalo a rozpitvávalo přespříliš, až do absurdna, což by nemuselo být na škodu, zde to ale bylo bez nějakého většího efektu. A nebo se zase přespříliš mlčelo, což bylo v kombinaci s postavami, které po většinu času nedávaly najevo žádné emoce, a s tříhodinovou stopáží, dosti nezáživné, místy až úmorné. Možná kdyby se v duchu toho, že předlohou byla povídka, vytvořilo nějaké kratší dílo, podařilo by se emoce vzbudit lépe. Třeba by zůstalo nějaké kouzlo, pro něž tu s těmi krásnými barevnými záběry krajiny, jíž projíždí červené auto s jedním smutným režisérem, jistě byl určitý potenciál. Takto bohužel zůstal do velké míry nevyužit... (12.03.2023)

(7,5/10). Ta asijská kinematografie má prostě něco do sebe. Parazit odstartoval větší zájem o tuto dosti přehlíženou část filmového průmyslu a já jsem hodně vděčný. Drive My Car je tříhodinová podívaná, která ve vás vyvolá mnoho pocitů. Začíná to naprosto brilantním úvodem, který paradoxně vzhledem k celkové délce trvá neuvěřitelných 40 minut. Divákovu oku se to ale může zdát jako pět minut. Alespoň tak jsem to cítil já. Takže úvod naprostá emocionální bomba. Potom se snímek už dostane na jakousi vlnu, která se místy dosti táhne. Ale není se čemu divit. Aby film nebyl zdlouhavý po dobu tří hodin, tak to musí být nějaký akční nářez v podobě Avengers: Endgame. Divák se tedy po zbytek filmu ocitá ve spleti táhlých záběrů, mezi kterými vyčnívá "emotional shot" na konci filmu, který by překrásný. Je rozhodně zajímavé, že se příběh točí okolo divadelní hry, ale osobně mi to přišlo to nejmenší, co mě zajímalo. To, co jsem hltal, byly herecké výkony, hudba a celková atmosféra, která v divákovi vyvolávala paletu emocí a pocitů. Japonský film Drive My Car je velice pomalý, ale svým způsobem je také neuvěřitelně podmanivý a zaslouží si místo na letošních Oscarech. Bude to takový černý kůň, který může jedině překvapit. (04.03.2022)