Drive My Car

Dočasně nemocí upoután do postele, měl jsem konečně dost času a pozornosti pustit si tento film, který jsem ve "watch later" měl již nějaký ten pátek. A dobře jsem udělal. Osobně mě nejvíce překvapilo, jak rychle ty téměř 3 hodiny rychle utekly. Co mě nepřekvapilo je kvalita plynutí děje a jeho přednes divákovi. Děj jako takový neskýtá moc prostoru pro invenci. Ta se objevuje až s detaily, které jsou do něj zahrnuté - vícejazyčné divadelní představení místo jednojazyčného, prolínání Strýčka Váni s hlavním hrdinou místo náhodně zvolené hry nebo vyprecizovaná dějová linka s nevěrou místo něčeho z Ordinace v Růžové Zahradě. Film ve mně zanechal primárně však dva dojmy - první dojem je poutavé vyprávění postav porušující pravidelně klasickou poučku "show, don't tell" (na mysli během psaní mi vyvstala např. Terapie, která byla téměř jenom povídání), kde ale vzhledem ke kontextu je člověk přikován k sedadlu jako kdyby na sobě měl bezpečnostní pás (zejména při předposlední scéně, která se téměř vysmívá režisérským učebnicím). Druhý dojem je jakási všechny lidi spojující lidskost. Žádné kasty, žádné třídy, žádné povyšování nad osobu šoférky nebo jiných pracujících lidí, žádná zábrana proti jiným jazykům. Jenom divadlo. A ikonický červený Saab 900. A semtam nějaký ten pěkný vizuální pohled. Třeba na dvě ruce čouhající ze střešního okénka držící cigarety. (30.01.2024)

Jsem spokojený, jelikož jsem dostal dobrý a zajímavý film. Film vychází z jedné povídky, která se objevila v knize Muži, kteří nemají ženy od Haruki Murakamiho. Chápu nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, která je zcela zasloužená a vůbec bych se nedivil, kdyby jí film proměnil, ale za nejlepší film už moc ne. Osobně mi film sedl a líbil se mi. Režisér Rjúsuke Hamaguči odvedl velmi dobrou práci a na jeho film se kouká moc krásně. Jediným problémem je velká stopáž. Ty tři hodiny jsou fakt hodně a pocitově jsem si myslel, že to trvá dvojnásob, naštěstí pro mě jsem se nenudil. Líbilo se mi jak je film natočený, má řadu luxusních scén, zajímavé postavy a specifickou japonskou atmosféru. Herci hrají skvěle a umí upoutat pozornost. Navíc, zde jsou opravdu dobře napsané a odehrané dialogy, které mají, co říci. Drive My Car nesedne každému, ale to nic nemění na tom, že je to dost dobrý film. (13.03.2022)

"Jé Zimní spánek. Od roku 2014 jsem tě neviděl." "Víš, odjel jsem brzy pryč po tom, co jste mi podpálili filmové kotouče a napsali na ně, 'vypadni z města, ty nadutej monologisto'." "A kterou část věty 'vypadni z města ty nadutej monologisto' si nepochopil?" (mood) Kdyby tři hodiny dělal Saab brr po neokázalých místech Japonska a my mohli jen poslouchat jak přejíždí z tunelu do tunelu, byl bych plně spoko. Bohužel Hamaguči s Oém se rozhodli vytvořit pomník akademickému filmu, takže tři hodiny převážně posloucháme, jak divadelní-režisér-se-vyrovnává-se-ztrátou-skrze-multijazyčné-zpracování-Čechovovy-hry a do toho se seznamuje se svou nemluvnou řidičkou s tajemstvím. To bude cen. U některých nekonečných monologů v druhé polovině filmu jsem si musel připomínat, jak fantastické dokáže být jinak vizuální umění ve schopnosti komprimace témat. Jinak by to vždycky vypadalo takto. V budoucnu si rád dám bezslovný sestřih filmu. Vám jsem mezitím vymyslel drinking game do kina. Nebojte, je celkem v pohodě. Lok piva kdykoli auto vjede či vyjede z tunelu a panáka kdykoli je záběr na hrající gramofonovou desku. Za tři hodiny se to hezky v tom těle proloží a domů půjdete povzneseni a v dobré náladě. (25.03.2022)

"NEMÁ SMYSL, ABYCH CHTĚL NĚCO, CO TY NECHCEŠ." Skoro hodinový prolog a potom až začnou běžet titulky a jakože začíná film, to jsem ještě nezažil :) Film je myslím velmi pečlivě sestaven a odprezentován, ale nemyslím si, že musel být tak dlouhý, jsou tam postavy, které kdyby se vystřihly nebo zredukovaly, vůbec nic by se nestalo a hlavní námět filmu o potřebě smíření by tím nijak neutrpěl. 70% (03.03.2024)

Film podle povídky Haruki Murakamiho (tato informace byla v katalogu zatajena, takže jsem jej málem minul). Povídku jsem dokonce i kdysi četl, ale film ji značně rozšiřuje o další zápletky a postavy a má tři hodiny (a úvodní titulky se objeví až po hodině filmu)! Je vidět, že režisér a autor scénáře v jedné osobě je velký Murakamiho fanoušek, protože celý film byl napsán s citem k Murakamiho tvorbě, a klidně bych uvěřil, že celý film napsal sám Murakami. Nechybí všudypřítomná melancholie, ironie a láska k umění. Je to o divadelním režisérovi, co se po náhlé smrti své ženy odstěhuje do Hirošimy a začne v místním divadle nacvičovat Čechovova Strýčka Váňu. Ve filmu je spousta úryvků ze hry, ale vůbec to nenudí, protože postavy, co je při nacvičování svých rolí pronášejí, jsou skvěle napsané a zahrané. (24.08.2021)