Kupé č. 6

Neotřelá romance o postupném sbližování protikladů disponuje skvělými herci a perfektně vytěženým poeticky-realistickým prostředím opotřebených interiérů ruských vlaků (ve kterých to vypadá dost podobně jako ve vlacích Českých drah) a také vynikající prací s kamerou a barevnou paletou. Po doražení do cílové destinace však filmu zásadně spadne řetěz a tokání ústřední dvojice navíc už nezaujme ani zdaleka tolik jako jejich předchozí střety. Především se ale kvůli od začátku budované vzájemné nekompatibilitě obou postav, kdy ona je intelektuální lesbická vysokoškolačka a on je primitivní neotesaný vychlastaný horník (byť s dobrým srdcem), nachází ona romantická zápletka zrovna v jejich případě poněkud za hranou uvěřitelnosti. (27.08.2021)

Pozdvihnime čašu samohonky na zdravie Ľjochu! Borca, ktorý si dokáže na prvý pokus zapamätať vetu "haista vittu", ale slovo "petroglyf" si nezapamätá, ani keď ho počuje dvadsať rázy. Čumieť spoza okna vlaku na brezové lesy sa naozaj bez stakančika v ruke nedá a ktovie, čo všetko sa z toho môže vyvinúť. Autori filmu to však vskutku nedotiahli, ostáva priveľa nezodpovedaných otázok. Hlavne, kto bola tá babuška z Petrozavodska so svojou mačkou... (01.12.2023)

Podľa popisu to znelo viac než dobre, takže som sa vcelku na tento film tešil. Ale napokon som zostal dosť sklamaný, keďže to nebolo vôbec to, čo som očakával. Fínska dievčina Laura mi bola celkom sympatická, a musím uznať, že aj odvážna - keď sa sama vydala na takúto cestu do Murmansku. No a Ljoha bol presne ten typ, ktorý by som vo svojom kupé na takejto ceste nechcel. Aj keď sa potom ukázal aj z lepšej stránky, no prvý dojem je predsa len jeden. Nechápem, prečo nemohol byť slušný a milý od začiatku. No celkovo bol tento film slabučký - akurát to prostredie vlaku a následne nehostinný Murmansk to udržali nad hladinou. Ale inak nič moc, 2*. (07.06.2022)

Po takové chvále z Cannes jsem možná čekal o trochu víc, než jsem od Kupé č. 6 nakonec dostal. Je to takové milé, bezelstné drama o sblížení dvou osamělých duší a taky železniční road-movie, co rozhodně neurazí, ale nejspíš ani nenadchne. Jen musím bohužel dodat, že i po dostatečném odpočinku od festivalového ruchu pro mě byla tahle projekce stejně dlouhá a vyčerpávající jako ta ústřední šílená cesta vlakem z Moskvy do Murmansku. Těch 107 minut stopáže pocitově působí spíš jako 157 minut. [KVIFF 2021] (25.08.2021)

Nadšené divácké ohlasy a Velká cena z Cannes. Tím se chlubí druhý snímek Juha Kuosmanena, který má na kontě povedený Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho. Tentokrát si vybral vděčný námět dvou rozdílných lidí, kteří se ocitnou ve stejném (a velmi uzavřeném) prostoru. Finská studentka archeologie jede lůžkovým vlakem za skalními obrazy a v kupé se ocitne společně s věčně opilým ruským rabiátem. Uzavření v klaustrofobním prostoru s roztahovačným Rusem je možná trefným vystižením pocitu mnohých postsovětských republik, jinak se však tato melodramatická jednohubka o žádné velké přesahy nesnaží a vystačí si s líbivým figurkařením, které možná voní člověčinou, ale nic moc zajímavého z něj nevyplyne. (31.08.2021)