Réžia:
Zbyněk BrynychKamera:
Jan KališHudba:
Jiří SternwaldHrajú:
Jaroslava Obermaierová, Josef Čáp, Vladimír Pucholt, Jiří Wimmer, Rudolf Jelínek, Ivan Vyskočil, Jiří Adamíra, Ilja Prachař, Jan Kotva, Jaroslava Pokorná (viac)Obsahy(1)
Posádka vojenského letiště nesmí opustit prostor, protože byl vyhlášen hotovostní stupeň číslo dvě. Byly zrušeny všechny vycházky a vojín Standa Urban se marně těší na setkání se svou dívkou, která za ním přijela na návštěvu. Kamarádi z ošetřovny mají pochopení a celou akci konspirativně zorganizují... Ve své době odvážné milostné scény proslavily studentku DAMU Jaroslavu Obermaierovou jako jednu z nejerotičtějších hereček poloviny 60. let. Později se věnovala i značně odlišným aktivitám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (28)
Tento film by se dal natočit i velmi hezky, nebýt Brynycha. Koncepce je rozstřelená, scény sem tam úplně pitomé a zbytečné, zejména dialogy Pucholt -Wimmer. Adamíra trapný. Zachraňoval to ožralý Libíček a proslulá erotická scéna Jaroslavy O. Mě se naopak ten jebák na jejím pravém rameni líbil, působilo to přirozeně. Oči v tom filmu měla jak Claudia Cardinale a celkově byla ještě o něco víc sexy. Reálně působil Rudolf Jelínek jako důstojník. Blbce zahraje vždy skvěle, asi na to má vlohy a snad i blbcem je, soudě podle jeho herecké kariéry. ()
Tak tohle se nepovedlo. Film mě vůbec nezasáhl, nepochopil jsem smysl, ani jsem se nebavil. Neustálé překřikování dvojce Pucholt-Wimmer bylo až únavné, podivná atmosféra kasárenského prostředí a nedostatečně vykreslené postavy filmu rovněž neprospěly. Pouze pohled na mladou J. Obermaierovou snese vyšší nároky. Od Z. Brynycha jsem žádné veledílo nečekal, ale tohle je opravdu slabé. Dvě hvězdičky za JO a mého oblíbence R. Jelínka. ()
Takhle základní vojenská služba rozhodně nevypadala. 1) Socialistická pohádka byla zřejmě určena k pobavení těch, kteří měli vojnu už za sebou, čas otupil vzpomínky na buzeraci a v hlavě zůstala jen neurčitá vzpomínka na mládí a tehdejší lásky._____ 2) A vskutku - uplynulý čas dodal původně mdlému a nezajímavému filmu na hodnotě. Dnes oceňuji i písničky a atmosféru šedesátých let, lehoučké dobové novovlnění a především řadu herců, když ještě byli mladí._____ 3) Chvílemi úsměvné a naivní dialogy nás ale nesmí zmást. Film ukazuje jednu nejnenáviděnějších režimních institucí, základní vojenskou službu, lidskýma očima. Ideologičtí fanatici či byrokratičtí rutinéři jsou upozadněni v rolích úsměvných figurek. Polidštění vojny v podání budoucích disidentů je patrné. Snímek je prodchnut očekáváním nové doby, odlišující se od slibovaných lepších zítřků._____ 4) Film versus realita._____Vojáci drží partu a vědí, co si mohou dovolit. To jsem nezažil._____Káč, jakou je Jana ve filmu, jsem zato potkal spoustu._____Ožralého kuchaře jsme chytali na naší odloučené jednotce, kde běhal s nožem a chtěl nás pozabíjet, protože nemohl odjet na svou podle dopisu nevěrnou ženou domů na východní Slovensko._____Práce s vojenskou technikou na letišti působí švejkovsky jako ostatně skoro celá tehdejší Československá lidová armáda. Autoři měli dost vkusu, aby se nepokoušeli předstírat skutečnou vojenskou připravenost. Na druhé straně však realitu očividně zobrazit nemohli._____A tak šikana nebo nebetyčná hloupost většiny lampasáků zůstává jen v malých nenápadných náznacích, kterých si dnešní divák ne-pamětník možná ani nevšimne._____Za zmínku stojí i závěrečný "přerod" buzerujícího poručíka Toneisera._____ 5) Účinkují 19letý Josef Čáp (Standa Urban, čeká na svou dívku Janu), 19letá debutantka Jaroslava Obermaierová (Jana), 30letý Rudolf Jelínek (poručík Toneiser), 22letý Jiří Wimmer (ošetřovatel vojín Rejman), 23letý Vladimír Pucholt (ošetřovatel vojín Veleba), 22letý Jan Kotva (hypochondr vojín Samek), 34letý Jan Libíček (kuchař), 19letý Ivan Vyskočil (dozorčí roty svobodník Vyskočil), abych jmenoval alespoň některé._____ 6) Smírný konec předznamenává naděje šedesátých let. ()
Brynych s Uhdem (autorem námětu a scénáře) vynalezli cosi jako "improvizovanou naraci" - novotvar, který v českém, a vlastně i světovém kontextu nemá příliš obdoby. Vrcholem jsou samozřejmě erotické scény, při nichž souložící Čáp s Obermaierovou předvádí afektované tance v posteli, které jsou tak nepravděpodobné, jak jsou vtipné. Zbytek sestává z bezúčelného buzerování vojáků, kdy se až k posrání nadužívá plural maiestaticus, a z naprosto neorganizovaného žvanění dua Pucholt - Wimmer, které skutečně vypadá jako vymyšlené zrovna na place. Do toho naprosto dementně řešené, otravné švenky a neexistující vyprávění... fakt bych chtěl znát produkční historii tohohle filmu - můj tip je, že vzniknul nápad a ten se pak během dne - dvou za totálně nepřipravených podmínek realizoval. Prostě bizár. ()
Galéria (3)
Fotka © CS Film
Zaujímavosti (4)
- Za nahou scénu dostala Jaroslava Obermaierová 400 Kč. (M.B)
- Fimový debut Jaroslavy Obermaierové. (M.B)
- I když Jaroslava Obermaierová natáčela slavnou nahou scénu se svým tehdejším přítelem Josefem Čápem, podle jejích slov už Čápa nemilovala, a naopak se jí velmi líbil druhý kameraman snímku Saša Rašilov ml.. Natáčení scény bylo proto pro ni velmi nepříjemné. S Čápem se krátce nato rozešla, s Rašilovem ale pár nevytvořila. (Komiks)
Tak tohle dílko, jehož název nechápu, se mi hodnotí velmi nesnadno. Připadá mi, že se veze na vzedmuté vlně mimořádně vynikajícího období v čs. filmové tvorbě, které tehdy panovalo - ale opravdu jen veze, aniž by samo mělo co nabídnout. Trochu slepenec jakoby se ve svých postupech snažící být tehdy "in", který na to ale prostě nemá. Přesto si podle mne zaslouží lepší hodnocení než těch kolektivních 55%. Je tu především jistá okouzlující technika, která na mě zapůsobila. Jakési kontrátní kombinování hlučného cvrkotu na pozadí a tichých replik v popředí, které tomu všemu dává podivuhodnou plastičnost a zdání autenticity. Toho bych si ale sotva všiml, kdyby mě film nezaujal obsahově. Zápletka je jistě nereálná (alespoň co do přístupu nadřízených) a samotná vojna jistě ani v šedesátých letech nebyla takovou selankou, jak se zde zobrazuje. Ale celý ten film na mě působil spíš divadelnickým než filmařským dojmem a jako "fraška z kasáren" jednak působí velmi sympaticky, jednak si to naivní vytržení z reality může dovolit. Mladičtí záklaďáci působí velmi přesvědčivě i vtipně a celý ten cvrkot je opravdu "vymazlený". Trochu mi vadilo, že to v závěru míří na schématický protiklad "otcovský velitel" versus jediný buzerující (karikovaný) poručík. Na druhou stranu: divadelní fraška snažící se prosadit určitou myšlenku - a tedy je zcela namístě, jak jsou nakonec všichni zajedno v tom, že "to tak má být", přičemž se každý tváří, že o ničem neví. Že jsem se celou dobu velmi dobře bavil, je ovšem zásluhou herců. Krásně se svým partem naložil Adamíra, výborný je Pucholt, který táhne celý film, přičemž celou dobu působí dojmem, že totáně improvizuje. Jeho sparingpartner - mladý Wimmer - byl pro mne překvapivým a velmi příjemným objevem (nevím, jestli tak dobře hrál nebo jeho topornost prostě tak dobře sedla, leč na tom nesejde). Slečna z Jednoty, o níž váhám, zda byla slabomyslná, sjetá nebo jen zamilovaná do Pucholta, mě dostávala a její odpověď na otázku "Jak vypadala?" - "No, tak - jako z Prahy" voní nostalgií starých zašlých časů. Samozřejmě nebylo možno přehlédnout Libíčka, ale ani "Vyskočila" Vyskočila. Samotná J.O. byla opravdu moc hezká nejen svým půvabem, nýbrž i projevem. Jestli bylo jejím úkolem vystihnout nepříliš zajímavou tuctovou slečnu, která má ale v sobě přece jen jakýsi zvláštní šmrnc, tak to se jí podařilo dokonale. Naopak představitel jejího milého je nejslabším článkem celé taškařice - naprosto nezajímavý kořen. Slabší mi připadal i představitel karikovaného poručíka. No a konečně ta na dvě části přerušená milostná scéna. Za prvé: Jelikož v celém filmu šlo vlastně právě "o to" (aby si to ti dva spolu mohli rozdat), přičemž však tehdejší divák mohl právem očekávat spíše jen nějaký cudný náznak "splynutí duší", byla odvážnost této scény geniálním vyvrcholením i kontrapunktem celé té komedie okolo. Za druhé: Od okolní taškařice je oddělena zapouzdřením scénami cvičného útoku. A za třetí: Veškerá odvážnost této scény tkví vlastně jen ve studii tváře slečny při aktu (v několika polohách) - tímto se režisér odvážil na velmi horkou půdu, nikoli pohledem na její ňadra. A tu si myslím, že tvůrci tímto filmem opravdu mysleli především na "naše chlapce v zeleném", aby ten umělecký zážitek pro příslušníky naší lidové armády stál za to. () (menej) (viac)