The Justice of Bunny King
Obsahy(1)
Príbeh Bunny (Essie Davis), ktorá vplyvom nepriaznivých okolností spadla až na úplne dno. Teraz sa snaží však vybojovať cestu späť do spoločnosti a vybudovať pre svoje deti a neter (Thomasin McKenzie) lepší život. (sochoking)
Videá (1)
Recenzie (10)
Smutná sociálna dráma. Bunny rozhodne nebolo čo závidieť, ale bohužiaľ, aj také osudy píše život. Dej je presiaknutý beznádejou a zúfalstvom. Napriek tomu, že toto sú všetko elementy, na ktorých sa dá postaviť zaujímavý film, tak podľa mňa to až také vydarené nebolo. Dokonca by som povedal, že to nedosiahlo ani len hranice priemeru. Dej bol mdlý, ťažkopádny a miestami aj nudný. Akosi mi to nepreniklo pod kožu, a to mnou mnoho sociálnych drám dokázalo slušne zamávať. No toto akosi nevyšlo... ()
Asi nějak takhle by dopadly Tři billboardy kousek za Ebbingem, kdyby se ten film v půlce nevzchopil. Co si to z něj tedy bere? "Silnou" ženu v hlavní roli, jejíž bojovnost a vnitřní sílu film zobrazuje tak, že všechny vyvstávající situace řeší stále vyhroceněji a agresivněji. Což mi nepřijde, jako znak silného charakteru, ale jako neschopnost brát si ponaučení z vlastních chyb a hledat jiné možnosti řešení složitých situací, než ty, které očividně nefungují a jejich gradování už tuplem ne. Vadila mi v první půlce Mildred v Ebbingu a Bunny, no... ta mě začala štvát až v druhé polovině, kdy mi bylo jasné, že její příběh chce režisér vykalkulovaně dovést do co nejhoršího možného závěru. V tu chvíli nejen že jsem k ní začal rychle ztrácet sympatie, ale bylo mi i jedno, jak to s jejími problémy dopadne, protože ona si o pořádný průser vyloženě koledovala. Do té půlky filmu jsem to ještě dokázal brát jako součást jejího charakteru, ale čeho je moc, toho je příliš a jestli taková byla celý život, nedivím se, že ji mají problém pustit k vlastním dětem. Jenže hlavní účel toho filmu je říct, jak sociální služby nefungují a jak moc mi má být hlavní postavy líto, když se chudinka tak strašně snaží, ale zlý svět jí hází klády (to nejsou ani klacky) pod nohy. A v tomhle neustálém vzbuzování lítosti vidím problém, protože od jisté chvíle už to jde jen velmi těžko a aby ji režisér udržel až do konce, přijde s patetickými závěrečnými cca 25 minutami, který se snaží dojit divácké slzy tak moc jak jen to jde. Až se divím, že SPOILERY ji ta kulka nezabila, protože pak už by bylo vyděračské dílo dovedeno k dokonalosti. Nejvíc mě ale stejně zklamalo, že příběh její neteře nijak neskončil, i když měla tolik příležitostí jít s pravdou ven, ale místo toho jen před problémy opět zdrhne, i když je jasné, že policie po ní půjde, její rodiče na to povolá taky a celá situace se bude znova opakovat. KONEC SPOILERŮ. Vůbec ten závěr je na tom všem nejslabší a celkem nedostačující. Ve výsledku je to pro mě tedy zklamání, sice se skvělými hereckými výkony a potenciálně zajímavým a nosným námětem, ale bohužel ne zrovna nejlíp podaným. A to jsem Novozélanďanům celkem věřil, ale každý den holt není posvícení. A bohužel ani na ty tři to nevidím, i když jsem je dlouho chtěl dát. Lepší 2* ()
Ťažký a depresívny film. A nie strhujúci, ale strhaný ako tá matka, mám pocit, že divák môže dopadnúť rovnako, pocitovo zničene zo surovej sociálnej témy. Ak hľadáte film, kde sa nájde aspoň kúsok šťastia, tak sa Bunny a jej deťom treba vynúť veľkým oblúkom. Je to o boji s nepriazňou osudu, ktorý sa nedarí zlomiť. A potom príde zúfalstvo. Podobných osudov je okolo nás habadej, len ich možno nedostatočne vidíme. Ba druhej bezdomovectvo a s ním spojená kriminalita by sa nemala ani vo filmoch ospravedlňovať, nech je už dôvod akýkoľvek. Takže s hlavnou hrdinkou môžete mať súcit, ale na druhej strane ona sa s tými pravidlami tiež nemaznala. ()
„Přeju si, abychom mohly odjet do novýho života. A nikdy nezastavit.“ - „Já taky.“ Ale to, co si přejí, je až příliš hezké na to, aby to mohla být pravda…anebo ne? Film začíná až podezřele zlehka. Bunny si svou práci vlastně užívá, je v ní zběhlá a schopná nějaké ty drobné vydělat. Ale od prvního kontaktu s úřady se zdánlivá pohoda rozplyne jako pára nad hrncem, Bunny se střetává s tvrdou realitou a divák spolu s ní. Hlavní hrdinka dře, snaží se přistupovat k věcem pozitivně, neztrácet naději, ale stačí jedno obtížné morální rozhodnutí a vše se začne kazit. Její svérázná povaha tomu také příliš nepomáhá, pod tíhou emocí začne dělat víc chyb. Všechny ty její sliby, drobné lži, přešlapy, a dokonce krádeže ji od jejího cíle vzdalují. Divák jí přesto fandí, navzdory tomu, jak je její přání z dlouhodobého hlediska krátkozraké, chápe ji. Přispívá tomu i herecký výkon Davis v těsném závěsu s představitelkou neteře McKenzie. A najednou je tu konec a vy se zatajeným dechem doufáte, že ten telefonát dokončí…i přes tu občasnou naivitu to vidím na slušné 4*. ()
Krásná ukázka toho, jak nefungují sociální služby asi na celém světě. Spousta pravidel, děti na prvním místě, ale nemají čas na nic víc. Essie Davis exceluje jako nezdolná bojovnice s nepřízní osudu, která má ovšem značný talent svoji situaci nadále zhoršovat. A aby na to nebyla sama, spojí ji scénář s její neteří v podání mladé Novozélanďanky Thomasin McKenzie. A když jsou tyhle dvě herečky pohromadě, je ten film přece jen silnější. ()
Reklama