Bo Burnham: Inside

Anti-kapitalistických pořadů není nikdy dost. Zvlášť to platí v tomto případě, protože 'Inside' je levičáckej hudební bizár, v kterým se Bo Burnham potřeboval vykřičet a vyzpívat do světa, jak moc je naše společnost v hajzlu. A to se mu povedlo na výbornou, poněvadž natočit takovou experimentální šílenost jenom v obýváku chce kuráž...... Nejlepší songy: 'How the world works' a 'White woman's Instagram'. (16.01.2022)

Upřímně řečeno jsem nikdy nerozklíčoval, jestli Bo Burnham předvádí v rámci nekonečného hyper-sebeshazování a sebeuvědomění pro mě nesnesitelného člověka záměrně, nebo jestli by mi měla být jeho persona sympatická. Asi nemělo smysl dívat se na stand up komika, který mi přijde tak nesnesitelný a jehož humor, sebeironický narcisismus a přístup k vystupování mi přijdou tak otravné, to je u stand upu docela stopka z principu (a pro jistotu napíšu, že to není z ideologických důvodů - ideologicky se s Burnhamem zdá se prakticky ztotožňuju), ale člověk se musí udržovat v kontaktu s popkulturou... Tři hvězdy, které jsou zjevně hluboko pod průměrem obvyklých hodnocení, ze sebe ve skutečně maximálně tlačím a snažím se ospravedlnit jakýkoliv důvod to respektovat jako produkt, který mě sice naprosto irituje, ale zřejmě dokázal nějak vystihnout zeitgeist a napojit se na lidi, plus je v něm  snad určitě hodně snahy... asi... (10.06.2021)

Víc Bo Burnham než cokoliv jiného. Víceméně Can't Handle This rozvedené do celovečerního formátu. Logický důsledek/vývoj tohoto, ale i The Eighth Grade, Vine a jiných videí, ať už co se týče střihu, obsahu, umístění věci v záběru nebo světel (všechny tyto věci jsou stejnou měrou podstatné a neměly by se zanedbávat. V neposlední řadě tu máme i vývoj mezi Welcome to Youtube a Welcome to the Internet. Právě u Welcome to the Internet byl jeden z grafických efektů, který mi všude jinde vadil, konkrétně se jedná o pomalý zoom-in nebo zoom-out. Graficky je to, vzato kolem a kolem, rozhodně zajímavé řešení, když si člověk uvědomí, že by v mnoha případech šel originálně využít i greenscreen ve větší míře. Skladbou texty a scénářem je to originální slepenec skečů (či spíše hit-or-miss experimentálních snímků), které, jak už jsme u Boa zvyklí, nastavuje zrcadlo společnosti (zejména různým tvůrcům obsahu - streameři her a reakcí na videa, fotky na instagramu a určitě i mnoho dalších věcí, které jsem nerozluštil, protože je neznám - o to víc je znát, jak moc drží Bo prst na tepu doby). Závěrem je vhodné se podívat i směrem do budoucnosti - jak se asi bude koukat na tento speciál za pár let? Je dost možné, že dobře. Bo se vyhnul nějakému přehnanému využívání slov typu COVID-19, karanténa nebo pandemie. (09.06.2021)

V roce 2018 natočil Sacha Baron Cohen sérii Who Is America?, kde krom jiného vystupoval jako Dr. Nira Cain-N'Degeocello, karikatura liberála, co se na každým kroku omlouval za to, že je cisgender bílej chlap. Netušil jsem, že je tři roky poté možný, aby někdo tuhle sebemrskačskou, bolestínsky narcistní polohu docela upřímně vytěžil. No, i když upřímně. On to Bo Burnham všechno samozřejmě reflektuje naprosto dokonale, a to hned na několika levelech, dokonce i to, že si uvědomuje prázdnotu téhle svojí metareflexe... ale pak mu nezbývá než znovu pokrčit ramínky a začít pět o povrchnosti bílých holek na instáči, ve čtvercovým formátu, of kóz, haha. Prvních zhruba patnáct dvacet minut je nejtěžší cringe, co pamatuju. Zpívat o tom, jestli si z téhle hrůzné doby můžu vůbec dělat legraci a pak neudělat jedinej vtip, to je vlastně výkon, ovšem nevím, na jakou stand-up paralympiádu ho přihlásit. Tohle proboha není stand-up ani komedie, to je do sebe zahleděná mileniální performance s chrupem vetchýho dědouška bez protézy. A nejhorší je, že i ty jakože "depresivní" stavy jsou staged as fuck a nelze jim věřit ani vteřinu. Slavoj Žižek před pandemií pořád dokola opakoval jeden židovskej vtip. V něm se do nebe dostane rabín, židovskej obchodník a obyčejnej Žid. Rabín říká "Ó můj Bože, odpusť mi, nejsem nikdo." Obchodník říká "Ó můj Bože, odpusť mi, nejsem nikdo." Pak přijde na řadu obyčejnej Žid a říká "Ó můj Bože, odpusť mi, nejsem nikdo." Načež rabín strčí ramenem do obchodníka a říká mu: "Kdo si sakra myslí, že je?!" Ta nejvyšší forma privilegia je moct nekonečně shazovat a bičovat sám sebe. Burnham to dělá devadesát minut v kuse a neriskuje přitom vůbec nic. (11.06.2021)

Uf...   Vím, že s výrazem "geniální" ve svých postech zrovna nešetřím, ale tady nemohu jinak. Jiným slovem se totiž tento počin nazvat nedá. A trvalo mi několik hodin, abych to zpracoval.   Bo Burnham před pěti lety vydal svůj poslední standup na Netflixu a od té doby se stáhl do ústraní a věnoval se jiné tvůrčí práci (např. filmové režii). Ono když jste standup komik, kterého na jevišti sužují panické ataky, není to rozhodně nic, co by se dalo dlouhodobě bez újmy zvládat.   Když se tedy před měsícem objevil trailer na jeho nový speciál na Netflixu s příznačným názvem "Inside", jelikož ho celý natáčel u sebe doma během korona virového lockdownu, byl jsem u vytržení.   Předně nutno dodat, že Bo už dávno překonal škatulku "standup komika" (pokud jím vůbec kdy byl). Nyní ve svých 30 letech je z něj "performer", u kterého jde humor často stranou. Jeho písně jsou sice často úsměvné, ale dokáží vás ve vteřině srazit na podlahu takovou silou, že nevíte, odkud vám "přiletěla".   Příznivci Boovy tvorby, kteří sledují jeho kariéru dlouhá léta, zřejmě tušili, co je čeká. Ale i když to tušili, na sílu této zpovědi je to dle mého přesto nemohlo plně připravit.   Pokud Boa neznáte, radím vám pustit si MINIMÁLNĚ předchozí speciál Make Happy (taktéž na Netflixu). Tohle totiž není žádná "odpočinkovka", ale 90minutový časosběrný dokument a hluboce osobní zpověď geniálního umělce s osobními démony o tom, jak mu rok v "koronténě" ovlivnil život.   Tím nechci říct, že se u "Inside" nezasmějete (třeba píseň od bílých holkách na Instagramu je do detailu vypointovaná a třeskutě vtipná záležitost), ale spíš budete žasnout nad dokonalým uměleckým provedením jednotlivých scének a nejednou vám úsměv na tváři ztuhne.   Pokud se mě jednou mé budoucí dítě za spoustu let zeptá, jak to během lockdownu v roce 2020 vypadalo, s radostí mu pustím tuhle pecku.   Mohl bych se tu vypisovat ještě hodinu, ale ani to by nestačilo. Bo Burnham rozhodně není tvůrce pro masy, ale ty z vás, kteří si k němu našli (nebo snad teprve najdou) cestu, nezklame.   Ne, Inside NENÍ dokonalým speciálem, ale je dokonalým obrázkem toho, co rok s Covidem-19 mnoha lidem způsobil. Obzvláště těm, kteří trpí úzkostnými stavy.   P.S.: Český překlad titulků na Netflixu se tentokrát paní překladatelce skutečně velmi povedl. (03.06.2021)