Vstreča na pěrepravě

Skončila válka a demobilizovaný voják jede ke své nevěstě, se kterou si dopisoval. Nikdy ji neviděl, ale je to sestra jeho nejlepšího přítele a spolubojovníka, který padl až v Berlíně. Čepurnov na konci své cesty potkává mnohé místní obyvatele, nicméně původně veselé a vstřícné rozhovory záhy umlkají, když se chlubí za kým jede. Varja nemá dobrou pověst, ale nikdo mu to nechce do říct očí přímo. Ani Valentina, která by ho převezla přes řeku, kdyby nepřišla bouře. Takhle odmítla kvůli velkým vlnám vyjet na vodu a Čepurnov přespí ještě na tomhle břehu. Za tu známost s Varvarou by vojáka nepustila ani přes práh, ale on nedokáže nečinně sedět a naštípe složené dříví. Pak už se sluší pozvat jej ke stolu a u večeře se seznámí i s Valentininým synem. Když druhý den přeplul k Varje, nevydržel u ní ani do večera a vrátil se tam, kde po pouhém jediném večeru cítil domov. Do domu u přívozu. (chamonix)