Réžia:
Michaela PavlátováScenár:
Ivan ArsenjevHrajú:
Zuzana Stivínová, Hynek Čermák, Ivan Trojan, Miroslav Krobot, Eliška Balzerová, Berenika KohoutováObsahy(1)
Film Moja afganská rodina rozpráva príbeh Herry, ktorá sa zamiluje do Afganca Nazira a rozhodne sa s ním odísť do jeho rodnej krajiny. Netuší, aký život ju čaká v Afganistane ani do akej rodiny vstupuje. Ako ostatné ženy v rodine aj Herra nosí burku a schováva sa, keď prídu do domu hostia. Po čase získava novú prácu s Američankou Heidi, ktorá len veľmi málo rozumie tomu, ako žijú ženy v Afganistane, a ešte menej tomu, že nie každý chce, aby ho zachránil Západ. (ASFK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (72)
Pracujete-li ve školském systému a přemýšlíte nad tím, zda tento umělečtěji založený, jinak velice povedený film pustit coby poučnou látku, tak si dobře rozmyslete, zda-li chcete následně poslouchat misogynistické výjevy že ,,Afghánistán je fakt sigma země, protože tam ženy nemaj práva.'' Radím Vám dobře, mluvím z vlastní zkušenosti, a to jsem jeden z žáků. Jinak film opravdu obdivuji a pomalu až nechápu, že něco takového dokázala vzniknout v naší skromné krajince. Animace moc pěkná, příběh chytrý a rozhodně poučný... snad jediné co mohu vytknout, je zvuk, který je občas zkrátka moc potichu a jindy až moc nahlas a občas až moc umělecky laděné vyprávění snímku, které ale bude vadit jen tím méně otrlým (či chcete-li primitivnějším) divákům. Je to rozhodně poučné a moc pěkné a i když jsem osobně proti všem mesiášům, co přijdou a začnou ti kecat do sebemenších zvyklostí, zde to je podáno zcela pochopitelným podáním a opravdu sympatizuji s tím, co chce film ukázat. ()
"Vepřový a hříšný myšlenky jsou tady zakázaný. Jinak jsi úplně svobodná." ___________ Na tenhle animák se moc hezky nekouká, což byl zřejmě účel – a to nemám na mysli bravurní minimalistickou animaci. Moje slunce Mad totiž reflektuje afghánskou společnost bez příkras a takovou, jaká ve skutečnosti je – jako patriarchální náboženskou antiutopii. Fakt mě sralo, jak moc je tahle země středověká a jak nelidsky se chová k ženám. Navíc nejde o film pro děcka – párkrát zde zazní i slova jako kurva nebo kunda (Miloš by se tetelil radostí) no a na ten šuk tady taky dojde – pro islamofoby tuplem ne. Není to dokonalý, příběh je hodně zkratkovitý a nekoheretní (o otevřeným konci radši ani nemluvě), takže neví o čem chce vůbec vyprávět, ale na český poměry jde o víc než úctyhodný dílko. Jak tohle všechno Petra Procházková dokázala vydržet asi nikdy nepochopím.... Už teď se nemohu dočkat na pokračování Moje slunce Mad Max. ()
Jedinečný animák o tomto tématu skrze česko-afghánské oči shrnující skutečné zážitky paní Procházkové. Z mého pohledu dost depresivní i přes koulící oči velkohlavého Mada, protože nedokážu soucítit s postavou Heleny, která z nějakých důvodů chce utéct před sobeckým česko-chlapským světem a dobrovolně vleze do nejbrutálnějšího patriarchátu na světě. Nikde jinde se nemůže snad ženám žít hůř než tam, ´´se tady žije vlastně jednodušeji´´ no aby ne, když se tam uctívají zvyky stovky let staré. Vtipná glosa na Američany zase odbouchli omylem nějaké civilisty, no aby ne, když je tam talibán prorostlej skrz na skrz obyčejnými lidmi, které dokážou používat jako živý štít. Obdivuhodné rozhodnutí, ale jako standartní středoevropan prostě nechápu a nedokážu soucítit s těmito bytostmi, protože tam musí dřív nebo později vzniknout pouze ta jedna milá citová vazba na někoho a zbytek je stockholmský syndrom. V případě mužů to obvykle ze zkušeností bývají zradikalizovaní kluci, kteří se ve jménu Aláha navracejí zpátky, aby vyhodili do povětří kavárnu v centru Paříže, promintě za můj sobecký názor, ale jen čas ukáže, kam se jejich společenství opět přikloní..60% ()
Bohužel se naprosto rozpadá vyprávění, které oproti knižní předloze posunuje protagonistu a my musíme sledovat tu nejméně zajímavou osobu ze všech, jak přednáší svoje fádní myšlenkové pochody. Film musí velmi návodně oznamovat, které okamžiky by měly být důležité, protože se nedaří vystavět přirozenou gradaci a zájem. Vizuálně to je celkem obyčejné - chybí hravost Pavlátové z jejích kraťasů, protože v celovečerním filmu nejde její styl replikovat. ()
Můj druhý po dlouhé době viděný film v kině. Rovnou říkám, že jsem na to byl zvědav a to po všech stránkách. Jak z hlediska zpracování samotných animací, tak po stránce příběhu. Ten se měl opírat snad o skutečné zážitky a události... Kábul, Afghánistán. Pro někoho z toho voní exotika a dobrodružství, pro někoho středověk a to jsme možná ještě shovívaví. Kucí Afghánský maj vousy, jsou opálení, oči mají temné, ohnivé a část z tajemého Afghánu sebou přiváží do všech koutů světa. Některé ženy mající problém si najít protějšek abych tak řekl - mezi svými pak podléhají orientálnímu kouzlu těchto mužů. V západním světě je ta jistá exotičnost možná i skutečně jejich výhodou a lepem na který některé dle mého názoru jednodužší ženy sedají. Takový muž se zde pochopitelně chová civilizovaně, často jde o vysokoškolské studenty a lze se tedy domnívat, že daný muž je chytrý a vzdělaný. A co může být neodolatelnějšího než pozvání zamilované domů do Afghánistánu. Všichni z ní budou nadšení, celá ta rozrostlá rodina se na ní už moc těší. Pak už to jsou často jen kondenzační stopy za motory letadla co po dotyčné zamilované zbyde. Sem tam se pak dozvíme jak někde někdo pro dotyčnou dojel v rámci regulérní záchranné mise. O dalších dělaných speciálními jednotkami se v případě úspěchu nikdo nikdy nedozví a sem tam někdo svůj příběh sepíše a je zfilmován. Pak i hlupák získá jasnou představu co se dál děje a skvěle to popisuje film Bez dcerky neodejdu. Pchá, že ten film je roku 1991 a příběh ještě starší? A co? Tam se 1000 let nic nezměnilo! Samozřejmě se může stát, že se dotyčné tam začne líbit. Jsou i takové, co i zde u nás chodí zahalené, praktikují islám a libují si jak je to bezva. Pro většinu žen ale tam na ně čeká kulturní šok. A ten čekal i na naši Helenu. Z jejího pozorného muže se za poměrně krátkou dobu stal primitiv, který v zájmu cti rodiny prohlásil, že uškrtí bratrovu dceru, která utekla z domu. Inženýr ekonomie vystudovaný v Praze. Ale kde je Praha, kde je civilizace tam v hliněném domku v Kábulu? Helena tak postupně rezignuje na vše, musí. Jedinou útěchou se jí stane nalezenec Mad. A to se prosím příběh odehrával v době, kdy tam byli Američané a bojovníci Talibanu byli honěni drony Raptor po kopcích jak divá zvěř. Jaké to tam je asi dnes? Afghánistán svoji šanci stát se civilizovaným ztratil v roce 1973 kdy byl puč a o vládu přišel Muhammad Záhir Šáh. Ano to byl ten čas, kdy na fotkách z Kábulu nepoznáte o jaké město jde. Mladé krásné dívky nosí rozpuštěné vlasy, minisukně, ulicemi se prohání krásná západní auta... Přesně jak ukazuje ve filmu na fotkách Nazirův dědeček. Mimochodem Helena měla kliku i v tom do jak pokrokové a prozápadně smýšlející se rodiny dostala. Co se týče animací a zpracování, jedná se o jednoduchou formu, ale velmi krásnou. Třeba ty noci nad Kábulem byly udělané moc pěkně, člověk tam úplně byl. Tenhle film je dnes very trendy, ale určitě to nebylo jeho záměrem. To doba sama se prostě tak vyvrbila a řada špatných rozhodnutí vlivných lidí dohnala Amíky k úprku ze země. Já si jen říkám, kdo to pak vysvětlil všem těm rodinám padlých hrdinů o čem ta jejich oběť byla a k čemu sloužila... A jsem rád i za holky jako Helena, že sem tam nějaká podlehne tmavookému fousáčovi a když má klidu, předá i nějaké to svědectví ze země kam se dnes už asi jen těžko dostaneme byť já sám bych se tam rád podíval. Dávám za 4 umírající slepice. * * * * () (menej) (viac)
Galéria (35)
Fotka © Aerofilms
Reklama