Violenza in un carcere femminile

Oficiálně předposlední reportáž přivádí už "lehce" ojetou Emanuelle do ženské věznice a zdá se, že si tentokrát naše hrdinka ukousla až příliš velké sousto. Bití od dozorkyň, mučení, v jedné scéně je dokonce téměř sežrána zaživa krysami, a pak další mučení, otrava jedem, znásilnění. Zkrátka Emanuelle tu dostává opravdu zabrat a Lauru Gemser tak neuvidíme ani jednou se usmát. Což je trochu škoda, protože úsměv je to, co se mi na této indonéské herečce líbí. Nevadí, líbily se mi tu i jiné věci. Režie tentokrát proslulý mistr trashe a tvůrce těch nejpokleslejších braků Bruno Mattei aka Vincent Dawn, takže o zábavu je postaráno, i kdyby šlo jen o nechtěný humor na úkor tohoto svérázného tvůrce (myšleno v dobrém). Scénář a dialogy jsou tady až kouzelně debilní, některé herecké výkony k popukání, ale i to jsou věci, které mám na těchto obskurních filmech rád. Člověk u toho nesmí ani vteřinu přemýšlet, jinak to nemá cenu. Přesně jak to známe z klasických komedií... ehm, teda hororů Krysy: Noc Hrůzy nebo Zombie: Ostrov Smrti. No nebudu si už ze strýčka Bruna dál utahovat, o mrtvých jen dobře, takže... Film kromě srandovních hlášek, nepovedených kreací a logických nesmyslů obsahuje i chytlavý synth-rockový soundtrack, ale hlavně funkční a divácky vděčné standardy subžánru WiP, jako je hrubé násilí na ženách, samoúčelná nahota, ponižování, mučení a další zvěrstva, zkušeným Matteim natočeny s citem pro tento dekadentní styl. Vše navíc korunováno naprosto obludným sleazy feelingem v některých (nejen) erotických scénách. V první půlce mi bylo skoro až blivno a když došlo na holčičí bitku v rozlitých lidských exkrementech, nestačil jsem doběhnout pro pytlík na zvracení. Tak pokud se rozhodnete na tenhle film kouknout, neudělejte stejnou chybu jako já a dopředu se připravte ;). (25.04.2024)

Nejslabší díl o černé Emanuelle, který je podobný filmům Lloyda Simandla s tím rozdílem, že Simandl by to asi natočil lépe, i s lepším výběrem krásných žen. Scény mučení a týrání jsou drsné, nahoty poměrně poskrovnu. Děj je jednoduše předvídatelný. Zkrátka jsou lepší filmy z prostředí ženských věznic. (11.02.2012)

Další z italských Emanuelle mě moc   nepotěšila. Očekával jsem, že těžko z   ženského vězení přinese příběh něco   nového. Laura Gemser něco jako agentka (?) nebo   investigativní novinářka na vlastní   nebezpečí v base, kde se to hemží   úchylačkami a taky správcem, který si nenechá   ujít nějaké to znásilnění. Každému asi   zůstane v paměti scéna s hladovými krysami,   které zpracovávají na samotce Lauru. Ostatní   scény rvaček a bití jsou natočeny poměrně   decentně. Film mě chvílemi nudil, zejména při   lesbických scénách. (27.09.2022)

Jeden z posledních příběhů ze slavné série o Black Emanuelle, pod kterým byl podepsán, zrovna tak jako pod tím úplně posledním "Emanuelle fuga dall'inferno", známý taliánský trashman Bruno Mattei. Black Emanuella a.k.a. Laura Gemser se nám tentokrát představí v roli tajné zpravodajky, která je infiltrována do jednoho velmi zkaženého ženského vězení, aby odhalila místní poměry a podmínky a zacházení s chovankyněmi, kde vládnou tvrdou rukou strážkyně a nejvyšší správce, kteří tvrdě šikanují místní vezěnkyně. Emanuelle je šokována hrůzami a různým druhem psychického a fyzického ponižování, později. Když je odhalena její pravá totožnost, sama se náhle ocitne v nebezpečí. Typické slezy WIP se všemi pro tento subžánr typickými klišé, nic nového ani nic originálního, spíše decentní exploitace, jednoduchý děj, který ale místy i dost nudí, nějaké ty prasárny (kbelík výkalů!) a mučení (hladové krysy, později se tématu krys naplno věnoval ve svém dalším snímku "Rats - Notte di terrore"), nahota, lesbický sex (velmi chromá scéna, navíc s ošklivými herečkami), vzpoura a útěk, samotný konec trochu nečekaný, ale na druhou stranu i trochu zklamávající nutno podotknut. Tyto filmy se člověku hodně pletou, pokud bych měl někoho vyzdvihnout, tak by to byla hlavní dozorkyně Lorraine De Salle (podobnou roli si zahrála v jednom ze svých prvních filmů drsném nazisploitation "Women's Camp 119"), která měla zvláštní obrazovou přítomnost, kdykoliv se objevila, strhla na sebe veškerou mou pozornost, zvláště ve svých černých podvazcích byla k sežrání. Respekt k této herečce. Dále si tu zahrál Gabriele Tinti kladnou roli místního laskavého doktora, byl od roku '76 manžel Laury Gemser, kdy se spolu oba sblížili už při natáčení prvního dílu ze série "Emanuelle Nera" z roku '75. Poslední film ze série "Emanuelle fuga dall'inferno", jak už jsem napsal, byl dost podobný, ale více násilný, navíc si v něm zahrálo opět stejné hlavní obsazení Gemser-Tinti-De Salle. Gemser se navíc v tomto filmu, snad v jejím jediném, vůbec nesvlékla. Celou sérii nejčastěji točil další taliánský béčkařský úchyl Joe D´Amato. Celově v žánru horší průměr (1,5/5*), doporučil bych spíše jungle/philipines klasiky ze 70. let, nejlépe pak od režisérů Romera, Cormana nebo Hilla. (26.09.2010)