Oáza

Překvapilo mě, jak dobře se v tomhle filmu kombinuje hudba se zajímavým vyprávěním. Film má svižný střih, výtvarně mě velmi zaujal, a především herci jsou ve vrcholné formě fyzické, i psychické...O filmu jsem nejdříve slyšel ze vzpomínek na R.Hrušínského, kdy na ten film, i náladu mezi herci vzpomínal R. Brzobohatý. Podle jeho vzpomínek jsem i na film nahlížel, jak jinak, byly to mé první informace o něm, ale když jsem ho viděl poprvé, tak mě velice překvapil, jak je udělán. II. světovou válku, její atmosféru ve mě ale příliš neevokuje. (12.01.2013)

Zase jeden z filmů, které mohly být lepší, než nakonec jsou. Originální námět, ale ve zpracování je někde chyba. Herecké obsazení nepasuje. Zvláště na německé straně je zcela špatné. To měli být herci daleko mladší a navíc němečtí. A měli mluvit německy. Na straně legionářů je to podobné - vypasený Hrušínský jako příslušník Cizinecké legie, to vypadalo jako vtip. Rovněž hudba jakoby byla z nějakého filmu ze současnosti. Nakonec ani ty přestřelky nebyly nic moc, tam bylo vidět, že střílejí jen do zdi, nebo někam naslepo. A samozřejmě, že nejvíce záleží na tom, jak film skončí. To, že Oáza končí uprostřed přestřelky naprosto nesmyslným doslovem, který působí na docela spokojeného diváka jako studená sprcha, sráží výsledný dojem. Psal jsem, že někde je chyba, jak vidno, je jich víc. Mám z toho velmi rozporuplný pocit. Docela se mi to líbilo, oceňuju originalitu i některé scény, tím víc mě mrzí, že nemohu dát lepší hodnocení. Je to takových 70%. (15.08.2006)

Film, jemuž hodně ublížily problémy s výrobou a především cenzura, která se podepsala na jeho torzovité výsledné podobě. Zajímavé je srovnání s tématicky podobným Marhoulovým snímkem "Tobruk" - když nic jiného, oba filmy mají společný dost netradiční pohled na válečnou vřavu, viděnou především z individuálního úhlu jednotlivých vojáků. (26.06.2007)

Velmi zajímavý a ojedinělý projekt Zbyňka Brynycha, který zpracoval v té době (a obecně v kontextu československé kinematografie po roce 1948) naprosto tabuizované téma. Brynych byl vskutku pozoruhodný režisér, jednak během normalizace směl točit s povolením nejvyšších míst v Západním Německu, druhak se mu nějakým zázrakem povedlo prosadit a natočit tenhle film o československých příslušnících cizinecké legie v době nejtužších 70. let (logicky pak snímek skončil víceméně v trezoru a v široké distribuci se příliš neohřál), samozřejmě že se mu takovýchto privilegií dostalo za angažovanou tvorbu, kterou během normalizace točil coby úlitbu režimu. Brynych, jinak specialistu na filmy z období druhé světové války, kterými se umělecky proslavil, i Oázu pojal ideologicky především coby protifašistický snímek (viz úplný konec filmu), což mu ji asi umožnilo vůbec natočit, koncipoval ji však jako psychologickou studii rozkladu lidské morálky v závislosti na extrémním prostředí. Oáza, která tak trochu vizuálně předznamenala Marhoulův Tobruk, je spíše komorní a vizuální snímek, jenž čerpá především z exotických exteriérů a povedené kamery, samozřejmě z vynikajícího castingu (čemuž se nelze divit, v ponuré době, kdy nebylo v čem hrát, byl jistě výlet do Turkmenistánu vítaným zpestřením), pokulhává ale ve složce scenáristické a v celkové koncepci, zjevně chtěl říci ještě cosi dalšího, co už mu nebylo dobou a režimem umožněno (tušit lze chybějící či vystřižený závěr). Výrazným záporem je také pradávná bolest českých válečných filmů, tedy fakt, že obě znepřátelené strany (Češi i Němci) mluví stejným jazykem, což je jev tak neuvěřitelný, jako sám vznik tohoto snímku (zajímavé o to víc, že ve svých dřívějších filmech Brynych na němčinu německy mluvících postav pečlivě dbal). Morálně si ale tenhle film zaslouží větší ocenění, než to, jaké mu tady na čsfd dávám... (15.09.2012)

Pozoruhodný film! Začnu u herců. Ti jsou samozřejmě nejzásadnější složkou a myslím, že se svých úloh zhostili nadmíru dobře. I na Rudolfa Hrušinského se "dá zvyknout", naproti tomu Josef Vinklář je naprosto vynikající. Bojové scény jsou spíše na dokreslení, proto nemá cenu je hanět, naopak bych chtěl vyzdvihnout dechberoucí prostředí pouště, krásné záběry písku, postav, či detaily zoufalých spocených obličejů. Krom poněkud fatálního závěru je jinak tok děje zajímavě akcelerován a zpomalován, nebral bych to jako závadu. A nakonec si neodpustím vyzdvihnout nezapomenutelné vykreslení smrti Josefa Bláhy a skrývané uvolnění, že už se s ním nikdo nebude muset tahat... (16.08.2006)