Chiméra

Archeologie, Etruskové, vandráci. Opojná atmosféra Toskánska 80. let. Nesmírně silný pocit místa a zalidněnost prostoru. Kontrast mezi podzemím věčného odpočinku a prosluněností povrchu. A hrdina, kterého to nevyhnutelně táhne do podsvětí. Fikční svět Chiméry prostupuje fantazie, mystika, atmosféra italského neorealismu i špetka Felliniho Amarcordu. Nesmírně živě působí všechny prostory. Překrásně nasnímaná milostná aféra s minulostí a cesta lemovaná chimérami a vizemi minulosti, které se navzdory odkrytí nedají oživit. Arthura to nevyhnutelně táhne do podsvětí. (11.06.2024)

Pěkně natočený film, promyšlený, ale také dlouhý a místy nudný. Arthur, chudý Brit žijící v „chatrči“ za zdmi malého Toskánského městečka v 80. letech. S partičkou podobných zoufalců se živí jako vykradači hrobů Etrusků, přičemž Arthur zde využívá svou schopnost staré hrobky „vycítit“. Když zrovna nekrade, dochází k matce své zmizelé přítelkyně, o které se mu stále zdají sny. Zde potká Itálii, mladou chudou ženu s dětmi. Ta je s ním a jeho partou zrovna ve chvíli, kdy naleznou dosud největší úlovek. Itálii se činnost Arthura velmi nelíbí a děj se konečně malinko rozjede. Má to mnohem více vrstev, než se z popisku zdá, ale na mě to nějak celkově nefungovalo a první polovinu filmu jsem bojoval s nudou i mikrospánkem. Není to film pro mě, ale uznávám jeho řemeslné i jiné kvality. 60% (08.06.2024)

Filmu by prospělo lehké zkrácení, ale i tak dávám nejvyšší hodnocení. Stylizace, humor, prostředí, vše na mě dýchlo tou správnou atmosférou. Z návštěvy kina tak trochu naslepo se stala velmi příjemná záležitost. Určitě přehlížím jisté nedostatky filmu, ale celkový dojem a hlavně hořkosladký konecto přebil. A Josh mě herecky moc moc baví! (26.05.2024)

La Chimera poskytuje nádherný celuloidový vizuál, sugestívne snové sekvencie, odťažitý, ale zároveň pútavý výkon Josha O'Connora, 70/80tkové needledropy a celý arzenál rozmarných výjavov dnes už typických pre Rohrwacherovej tvorbu, ale po prvý krát zanecháva dojem sebastrednosti a určitej únavy materiálu (sebastrednosť bola citeľná už v Le pupille, čo sa však dalo obhájiť žánrom a hlavne stopážou). Sila R. predošlých filmov spočívala najmä v juxtapozícii života v zlých sociálnych podmienkach a hravým formálnym spracovaním, ktoré vrstvilo motívy a posúvalo filmy zo začiatočnej neo-neorealistickej polohy do sféry fantázie narúšajúcej logiku času a miesta (Lazaro). V Chimére prevažuje fantázia natoľko, že sociálne postavenie felliniovských postáv nevytvára protipól fantázii, ale slúži ako rekvizita. Film v konečnom dôsledku pôsobí ako sled nápadov, ktoré často fungujú samé o sebe (tanečná scéna, Arthurove vidiny, sekvencia v prístave....), ale netvoria zmysluplný celok. (18.09.2023)

Alice Rohrwacherová se drží své oblíbené retro nitky a citlivě skládá neuvěřitelné filmové dílo, které jde k divákovi vlastní trnitou cestou. Magické Toskánsko vězní cizince (zřejmě vliv rodinné karmy), který bloumá kdesi ve své snové minulosti a není schopen navrátit se zpět do naší banální přítomnosti. Vše je precizně (a věrohodně) nasnímáno v duchu nejlepších italských filmových tradic a ani jasné odkazy na Felliniho práci (Roma) nepůsobí jako nežádoucí laciné opisování. (01.04.2024)