Upír aneb Podivné dobrodružství Davida Graye

Režisér Dreyer měl docela pohnutý osud. Matku znal jen z fotografií a začal jí zobecňovat ve svých postavách. Žena se pro něj ve filmu stala trpitelkou a spasitelkou. Film je neobvyklý způsob pojetí mystického hororu na hranici reality a imaginace. Je to mystika spojená s rigorozním protestantstvím. Film není moc soudržný. Má časté vstupy do oblastí ireálných. Je zajímavý zvukově. Sponzoroval ho holandský šlechtic a měl podmínku, že bude hrát hlavní roli. Ale ujal se jí výborně. Jsou zde také záhadné osoby umírajících a osoby s upírskými tendencemi. výborný článek o filmu vydal vynikající filmový kritik Jiří Cieslar (Časopis Iluminace , ročník 2000, číslo 1: CIESLAR, Jiří: Nálada v šedé: Vampyr … 00 – 1 / 57-70). (02.11.2017)

Akýsi snový experimentalizmus, alebo hororový minimalizmus. Nebolo by vôbec od veci porovnať tento upírsky film s takmer súbežným hororom štúdia Universal Dracula. Ten bol dejovo natrieskaný, Browning využíval vo veľkom filmovú skratku, keď sa za pár okamihov mohla odohrať dôležitá časť deja. Na postavy sme sa pozerali akoby z divadelného hľadiska, Browning zároveň nešetril dialógmi, osvetľujúcimi dej. Dreyer naopak akoby považoval hovorené slovo za nutné zlo, preto asi aj často používa pre vysvetlenie upírskej mytológie zábery na stránky kníh, ako upomienku na medzititulky. Jeho film by kľudne mohol byť nemý, výsledok by bol rovnaký. Kamera je neustále v pomalom, plíživom pohybe, aby tak evokovala a umocňovala u diváka strach z neznáma. Technicky je film dokonalý, ako stvorený pre filmové školy, avšak riedky dej bohužiaľ občas nudí. Škoda, že asi nebude zachovaná kvalitnejšia verzia, pri filme, tak zameranom na vizuálnu stránku, je to obzvlášť škoda. (15.12.2012)

Pokud by tu kdokoli z vás povídky od Sheridana Le Fanu četl, nemohl by stál opakovat nic o podobnosti Carmilly s Vampýrem, mají toho společného asi tolik jako masturbace a skupinový sex - maximálně jeden styčný bod. Zde tedy v podobě upírky-ženy. Film není špatný: stíny, které si dělají co chtějí, jsou působivé, řada jednotlivých obrazů má svou sílu - pohled z vnitřku rakve, jak vás do ní zatloukají, mě bude asi dlouho strašit. A navíc nápad, že upír nemusí být personifikovaná bytost, ale cosi zlého, s čím možná bojujeme, ale třeba to ani nespatříme, je velmi zajímavý... ale stejně mi to nějak nesedlo. Buď za to mohl snový styl vyprávění, nebo použitá technika (nejen kvůli mezititulkům to vypadalo jako film z němého období, jen náhodou dodatečně ozvučený!), nevím. Rád jsem dobrodružství Allana Graye viděl, ale opakovat to asi nebudu. (21.07.2013)

Je hodně diskutabilní s konečnou platností povědět, zda tenhle raný zvukový horor se svými přibývajícími roky stárne či nikoli. Některé vypravěčské postupy působí totiž i dnes velmi originálně a formálně je film natolik chytře vystavěn, že tím dostatečně zakrývá absenci napínavého děje. Hra stínů nebyla v kinematografii snad nikdy tak působivá a Dreyer dále triumfuje i ponurým, dá se říci snovým vizuálem, skvělým výběrem herců a některými netypickými kamerovými úhly (například cesta v rakvi z perspektivy nebožtíka). Bohužel příběhově, ačkoli se snaží splétat různé dějové roviny nebo realitu s pouhým sněním, je film vystavěn nudně a nepřináší takřka žádné ikonické žánrové momenty, které by si pamatoval divák netknutý filmovou vědou (jako jsem já) nebo bez pochopení k vyprávění zásadně s využitím obrazu a s ním spojených symbolů - alespoň tohle pochopení naštěstí mám, takže jsem vážně uvažoval i o čtvrté hvězdě... 70% (28.09.2015)

Velmi dobré. Je vidět, že Dreyer si dal hodně práce s atmosférou, skvělá kamera nám nabízí hru stínů, která u diváka vyvolá mrazení v zádech, které navíc podporuje ještě často hrůzu nahánějící hudba. Film však brzdí pomalý rozjezd. Dozajista se jedná za jeden z přelomových filmů světové kinematografie, ale přeci jen z filmů s touto tématikou u mě stojí neochvějně na prvním místě Nosferatu. (14.06.2008)