Omámení a zmatení

Neviem prečo, no tento film som akosi nestrávil. Možno by to chcelo pozrieť si ho viackrát, no akosi ma nezaujalo spojenie nemotorných hercov a rozvrátenou, pomalou réžiou. Možno to bude tým, že sa hral na drámu, pričom túto líniu mohol kľudne vynechať. Navyše obdobie film zobrazujúce má oveľa lepšie charakteristické snímky. 55%. (03.05.2006)

Omámení a zmatení byli ti kluci a holky z Texasu, ten název k tomu filmu přesně sedne, ale já byla omámená a ještě víc zmatená při identifikaci v dnešní době už hodně známých hereckých es, to byla větší zabíračka, než děj samotný. Pokud se do té doby a teenagerského věku nevžijete alespoň trochu, tak nemá moc velký smysl věnovat mu čas, protože tam jde převážně o jointy, party, párty, bezvadnou muziku, chlast, ale i o buzeraci, první lásky, je to prostě koktejl všeho, co ten věk provází. A já tady seděla jak trubka u monitoru a tiše jim záviděla. Jasně, že bych spoustu situací řešila jinak, ale to už by pak přece nebylo tak opravdové i když tady toho Richard zhustil hodně do toho posledního školního dnu a noci. Mocně na mě dýchlo léto a těch ..... náct let. (26.02.2015)

Nejde jen o genius loci toho, co Linklater na plátně obvykle vytváří, ale i o dobře odposlouchané dialogy. I když se školy v US od našich liší a tím pádem jsme coby Evropani, připravení o IT faktor, jde to z toho pořád citít, spoustu společného, spousta detailů, malých dialogů. Velké + za casting a dlouho už jsem neslyšel tak přesné OST, pokud jde o feeling. Veškerá rebelie mládeže v US v polovině 70's, soustředěná na poslední den středoškoláků. Dlouhá doba. A chce to um, dát tohle dohromady, nehledě na to, co kritika tvrdí. Zpočátku jsem měl vážně skvělou náladu, ale jak ganja ustupovala a blížil se konec, já, narozdíl od hrdinů, vystřízlivěl. Je škoda, že jsem ten film viděl v momentě, kdy už je tohle pár let za mnou, kdy už se s ničím takovým nedokážu ztotožnit, kdy už jsem vnitřně mrtvý. Nevím proč, konec se mi nelíbil. A taky, když to člověk podrobí detailnějšímu pohledu, jsou tu filmy jako Zlaté časy na Ridgemont High, Americké graffiti nebo třeba Breakfast Club, které tuhle věc taky inspirovaly, než ji Linklater posunul zase dál a inspiroval tím zase např. American Pie. Právě proto se jeví jako záchrana, že se tenhle film z 90's odehrává v 70's a Linklater nám líčí skrz svoje alter-ego Mitche ne svůj poslední den střední, ale poslední den jeho prváku, kdy dostal výprask, ale i potkal lidi a získal zkušenosti. Linklater u mě definitivně i nadále jen a jen stoupá, ale ke konci jsem najednou spatřil jakousi nechuť, co tam většinu filmu nebyla. Možná víc moje vina, jak vina filmu. (26.04.2015)

"HEY MAN, I'M DAZED AND CONFUSED." ------------- Follow-up ku komentáru a filmu My Boyfriend's Back, ktorý som sledoval len kvôli ozrejmeniu pôvodu ikonického trojslovia Matthewa McConaugheyho. Ten v mnohých rozhovoroch tvrdí, že jeho úplne prvé slová vo filme boli 'Alright, Alright, Alright,' čo je pravda len čiastočne. Nezazneli vo finálnom strihu filmu ako prvé, iba počas natáčania. V Dazed bolo jeho úplne prvé slovo 'Alright,' nasledovali dve vety a až po nich prišla scéna so spomínaným 'Alright, Alright, Alright,' ktorá sa s ním natáčala ako prvá. Vážne neverím, že som kvôli tomuto "objavu" prišiel o štyri hodiny. Ale soundtrack bol ako z iného vesmíru, to sa musí nechať. --- (14.5.2021) Počas druhého zhliadnutia nastala nová vec. Postavy, ku ktorým som si ani po takmer hodine nedokázal nájsť cestu, sa mi so záverom filmu zdali bližšie a bližšie, až napokon prišiel aj ten sladkastý pocit, že tie postavy "poznáš" a tie dva dni si prežil s nimi. Toto je jedna z vecí, ktoré sú pre režiséra filmu, ktorý je predovšetkým a primárne o postavách, zrejme najťažšia úloha a Linklaterovi sa to podarilo, hoc až na druhý pokus. Tretí bude ešte sladší a už teraz sa naň teším. (x) (09.04.2019)

Režisérský enfant terrible Richard Linklater vzpomíná na svá středoškolská léta obdobným stylem jako o dvacet let dříve George Lucas. Omámení a zmatení stejně jako Americké graffiti nic zásadního neřeší, nesměřují k žádným určitým cílům a pro mnohé bude problém strávit s nimi celou noc. Ač kvůli neobratné retro stylizaci (působilo to na mne příliš současně) nešlo o srovnatelně „nadnášející“ jízdu, rád jsem se pobavil pohledem na některé nedozrálé hvězdičky (kdo napoprvé pozná Bena Afflecka, vyhrává dvacet deka dobrých pocitů) a ještě radši zaposlouchal do vymazleného soundtracku, který právem spolknul největší část nuzného rozpočtu. Nabídka dále čítá pěkná auta, trapné vtipy a zvonové kalhoty. Buď berte, nebo nechte být. Možná pochopíte, čím si Omámeni ve Státech vysloužili kultovní status a oblibu u Quentina Tarantina. 75% (03.02.2008)