Červený škorpión

Osmdesátkový akčňák Rudý škorpion, tehdejšími kritiky označený za jeden z nejstupidnějších filmů všech dob, by se dal stručně popsat jako takový Tanec s vlky na steroidech říznutý Rambem s ruským přízvukem. Tato antikomunistická propaganda režiséra Josepha Zita (vyhlášeného specialisty na zabíjení komunistů ve filmech) je dodnes zmiňována v politických knihách kvůli kontroverzi spojené s jejím financováním, které měl na svědomí nechvalně známý republikánský lobbista, později zavřený za korupci. Výjimečnost Rudého škorpiona nicméně spočívá v tom, že jeho hlavní postavou je ruský přeběhlík. Lundgren zde hraje člena speciálního sovětského komanda s hurvínkovským účesem a zálibou v zabíjení, pití vodky a krkání. Jeho úkolem je zlikvidovat afrického vůdce antikomunistických povstalců, ale po dvou dnech strávených v poušti s vychrtlým bušmenem, kterému nerozumí ani slovo, vystřízliví a začne pochybovat o svém poslání. Když mu pak jeho křovácký kamarád, který vypadá jak Xixao z „Bohové musí být šílení“, vyrobí sandály, uvědomí si, že kope zadky za nesprávný tým. Odhodí tedy psí známky a oblečení a rozhodne se své sovětské, kubánské a české (!) soudruhy vykopat z Afriky. Film jsem viděl poprvé v 90. letech na videokazetě s úžasně ujetým českým dabingem, který zážitek z něj posouval do ještě potrhlejšího levelu. Lundgrenovi tu nebylo dopřáno příliš dialogů (nejdelší věta, kterou zde pronese, je „pojďme nakopat pár zadků“) ani příliš oblečení (dětským olejíčkem na něm ale nešetřili). Jeho minimalistické herectví nicméně perfektně sedne k roli chladného vojáka s vymytým mozkem a duchaprázdným pohledem, v němž občas probliknou náznaky probouzejících se duševních pochodů. Na filmu je ostatně nejzábavnější jeho interakce s ostatními postavami (zvláště s o pět hlav menším křovákem a s neustále klejícím americkým novinářem). Lundgren tu, dá se říct, navazuje na svoji roli nadopovaného sovětského boxera Ivana Draga z Rockyho IV, který přestoupí na druhou stranu a změní se v naštvaného „rambovského“ akčního hrdinu. Zatímco Stallone měl Ramba, Schwarzenegger Commando a Norris Missing in Action, tak Lundgren měl Rudého škorpiona. (25.06.2016)

Možná se to zdá neuvěřitelné, ale to to opravdu tak. Tento snímek jsem poprvé viděl až teď, 21 let po natočení. Blonďatý, nabušený a s vytetovaným škorpiónem vypadá Dolph Lundgren jako pravý ruský zabiják. Tento film je jeden z jeho nejlepších a je vidět, že to tady umí ještě pěkně roztočit. Všechno lítá vzduchem a Nikolai kosí vše, co mu příjde pod ruky. Je zde sice spousta nesmyslů a nedokonalostí, ale já jsem se i přesto dobře bavil. Takže "Nakopem je do prdele." Bohužel Dolphovy pozdější filmy a hlavně ty současné už nestojí za řeč. A je to škoda, protože Dolph byl můj oblíbený herec. 65%. (01.03.2010)

Klasika, jako Rambo. No podobné to bylo a je vidět že se hodně inspirovali tímto filmem. Dobrý tvrďák co toho moc nenamluví a nechává za sebe hovořit zbraně. Jen nechápu, když rusáka otrávil štír pod dunou, proč ho našek křovák pod jakýmsi keřem na planině?! Taky mi už lezlo na nervy jeho stále naolejované tělo ve kterém se odráželo slunce:-) Za štíra 60% (03.11.2008)

Tenhle film mě jako opravdu jeden z mála minul v éře, kdy koloval na videu v jednohlasným dabingu a asi proto jsem si k němu nevytvořil ten správnej vztah. To je taková volovina, s otřesnejma dialogama s příchutí americké propagandistické omáčky. Zito mě tentokrát vůbec nebavil a těch pár akčních scén to nezachránilo, více převládala nuda a stupidní kecy. Za co jedině film stojí za zhlédnutí, je neskutečně obrovská, ale fakt obrovská hora masa v podání Dolpha Lundgrena. Ten chlap je fakt strašlivý hovado!! Vůbec jsem nechápal v titulkách filmu, že speciální efekty dělal "gore master" Tom Savini. Kvůli té jedné ustřelené ruce ho Zito vůbec nemusel potřebovat. (17.03.2011)

Dosť bláznivý kúsok. Na začiatku sa dajú za dosť nepravdepodobných konšpiračných udalostí dohromady zdanlivo vyšinutý ruský supervojak, strapatý vulgárny americký novinár a africký povstalec proti socialistickej vláde nejakej africkej diery, aby sa po značnej okľuke a extrémnom ideologickom prerode opäť stretli a dorazili tie kubánske a československé zlodušské vojská, ktoré tu po Sovietoch držia patronát. Škoda príliš výbušného a málo naozaj akčného finále. (28.07.2022)