Réžia:
Piero SchivazappaScenár:
Piero SchivazappaKamera:
Sante AchilliHudba:
Stelvio CiprianiHrajú:
Philippe Leroy, Dagmar Lassander, Maria Cumani Quasimodo, Mirella Pamphili, Gennarino Pappagalli, Karen ValentiRecenzie (12)
Pozoruhodný, na dnešné pomery mierne erotický thriller s krásnou Dagmar Lassander narodenou v Prahe. Úchylný lekár robí svoj nový pokus a "testuje" ďalšiu ženu s cieľom dokázať nadradenosť mužov a zabiť... V každom prípade film vtiahne do deja a nepustí až do poslednej sekundy. A to doslova: Ešte aj pri titulkoch sa stane z diváka poslucháč - soundtrack od Stelvia Ciprianiho je geniálny. Tento neznámy klenot talianskej kinematografie si zaslúži oprášiť aj v našich končinách. /komentár #1/ ()
O art se nejedná (i přes vyobrazení veleslavné sochy Niki de Saint Phalle "hon-en katedral" - "ona katedrála"), ale i tak má film mnohé co nabídnout. Nejde tu totiž přímo o obsah jako takový, ten by se dal shrnout jednoduše: postupující feminizace společnosti vyvolá u machistického a psychicky nevyrovnaného, leč tím víc metodičtějšího muže, obrannou reakci v podobě snahy o to brutálněji a silněji, o kolik slabší jako muž obecně i konkrétně je, znovunastolit vládu nad ženou. Ale o obsah opravdu nejde, protože všechny verbální projevy onoho chladného inteligentního sadisty neznějí nijak inteligentně, ale spíš jako teorie gen. Jacka Rippera z Dr. Divnolásky... Ne o přímý obsah, ale o film jako celek tu běží. Z jeho celku jsou totiž cítit 60. léta v krystalické podobě (ale ne jako z Antonioniho, není to přeci art...) - design, hudba, místy hrátky s formou, elegantní nahota. Film je navíc značně sebeironický a proměnlivý (i když vskutku k samotnému konci předpověditelný, ale určitě ne od začátku), ne mnoho filmů po dvou třetinách stopáže zásadně změní kurz a začnou podkopávat samy sebe a své postavy. ()
Chvili jsem se na zacatku bal, aby neslo o nejaky "mechanicky pomeranc"... Nastesti to zustalo na hranici divnosti, kterou jsem schopen jeste tak nejak akceptovat. Leroy za perfektniho uchyla/vraha, Dagmar za krasnou. Cili kdyz to shrnu do jedne vety - uchylny sadomasochisticko-sovinisticko-machisticky thriller o dvou hercich, natoceny spickovym artovym zpusobem, v cele s ultranadhernou krasavici z Prahy, a se skvelou muzikou. Fajnsmekrum lze vrele doporucit, pro bezneho divaka nestravitelne. P.S.: pobavilo, ze k vyjizdkam do prirody pouzivaji Amphicar 770, obojzivelne auto... 4- ()
Maria nevědomky zaujme místo otrokyně místo objednané ženy, která se na poslední chvíli omluví. Dr. Sayer Mariu uvězní ve svém domě a ukájí na ní své s/m choutky a sny. Maria tuší, že bude jen další v řadě mučených a následně utýraných žen. Rozhodne se udělat vše pro to, aby se role obrátily. Má však s psychopatickým doktorem vůbec naději přežít? Hra kočky s myší má vtipnou pointu. Mysteriozní erotický thriller nasnímala skvělá kamera - detail, celek, průhledy, podhledy, dvojité zrcadlo - v báječných interiérech (prostě Italové s vytříbeným uměleckým vkusem). Divák se setká i s díly několika významných umělců. Barvám vévodí oblíbená červená, hudba je tu dobová - 60. léta, tam zazní spinet, trocha cukrkandlu, varhan a temných strun. Speciální efekty má na svědomí mistr C. Rambaldi. Lassanderová se z polohy normální žena dokáže mávnutím proutku změnit ve svůdnou vamp. ()
Nadčasový, pozoruhodný, úchvatný, elegantní, film natočený ve velikém stylu, každá minuta filmu, každá scéna, to je dokonalost sama o sobě, prostě pecka, klenot, jak je libo, jinak ale skutečně jeden z nejoriginálnějších a nejnápaditějších italských filmů z konce 60s co jsem kdy viděl a možná dokonce vůbec. Skvělá stylová (lehký nádech avant-gardy) pop-artová věc s fantastickou psychedelickou scénografií, skvělou vizuální stránkou a kamerou, která dokáže udržet vzrušující pohled na senzační, značně omezený interiér v čistě art/ futuristic designu (jo tohle byla věc, všecky ty úžasné moderní dekorace, spolu s těmi všemi abstraktními obrazy!), film zároveň klade i velký důraz i na nejrůznější detaily. Impozantní byla např. obří socha ležící ženské s doširoka rozevřenýma nohama (jako když rodí) - kde se nachází vstup do jejího utrobí! Příběh zůstává výhradně omezen na vztah Leroye a Lassander, nalezneme v něm krom vskutku bizarní erotiky i tyto prvky - misogynii, voyeurismus, sadismus, S&M hry, ale i třeba humor. Fanda euro-sleazy a trashe si přijde skutečně na své. Celé je to ale velmi inteligentní, rafinované, smyslné a zábavné s mnoha zajímavými zvraty a s suprovým, leč možná trochu předvídatelným závěrem (ale to vůbec nevadí). Snímek má úžasné obsazení, krásná Dagmar Lassander - herečka původem z Čech (nikdy jsem ji moc nemusel, měl jsem vždy za to že neumí moc hrát - asi jsem změnil názor), balancující zde mezi dvěma rovinami (smyslnost, strach), kdy obě zvládá na jedničku, a na druhé straně perverzní narcista - s ledovým výrazem v obličeji Philippe Leroy jako její partner, oba ve svých rolích téměř dokonalý. Pro Dagmar to byl v její později velmi úspěšné filmové kariéře, velmi výrazný úspěch a dobrý posun vpřed, herečka tu má neuvěřitelně silnou obrazovou přítomnost, často se převléká a mění i svou vizáž. Tento film skutečně plně odkrývá nahotu a krásu těla Dagmar Lassander (tak jak se píše v její biografii) tak jako nikdy předtím a ani snad potom. V jedné pamětihodné scéně tady (schválně jestli uhádnete v jaké?) je opravdu téměř nepřekonatelná, to s jakou smyslností, hravostí, lehkostí a vůbec svým vlastním stylem tuto památnou scénu (jednu z z nejvíce nádherných a erotických chvil z celé italské kinematografie té doby!) zvládla, to se jen tak nevidí. Napovím jen, že tam zazní podle mě vůbec nejlepší skladba filmu "Sophisticated Shake". Podmanivé a ohromující skóre Stelvia Ciprianiho dobře pasuje i co se samotného prostředí týče. "Femina Ridens" je po všech stránkách vskutku pozoruhodný debut režiséra Schivazappa, který v historii italské kinematografie tímto svým filmem nastavil skutečně velmi vysokou laťku, a je pro mě zcela nepochopitelné že na tuto svou vysokou úroveň, už nikdy v životě nenavázal, nebo se ji alespoň nepřiblížil, což je opravdu veliká škoda, protože talent rozhodně měl. Je to asi jako v hudbě, kdy se skupině nebo zpěvákovi podaří napsat veliký hit (který se hraje dodnes) kdy ale později už na svůj úspěch nikdy nenavážou. Vybroušený sexy briliant - umělecké dílo a skutečně zážitek který se vám nejspíš už navždy vryje do vaší paměti. Pokud na film náhodou narazíte, nenechte si ho rozhodně ujít. Vřele doporučuji všem! Nedoceněný a neprávem přehlížený a opomíjený klenot, který si zaslouží určitě větší pozornost a publikum. Podobné filmy; "Venere in pelliccia - Le malizie di Venere", "Venus in Furs", "Lo strano vizio della signora Wardh", "La donna invisibile" nebo roztomilý "Diabolik". () (menej) (viac)
Galéria (12)
Fotka © Cemo Film
Zaujímavosti (1)
- Obojživelné vozidlo, které používá Dr. Sayer (Philippe Leroy), je Amphicar Model 770. (Yuri69)
Reklama