Zlověstná posedlost

Od "Pinu" jsem nevěděl co čekat. Nýbrž když jsem si film sehnal a přeskakoval scény abych zjistil co a jakej je to film. Přišel mi "divnej". No on ten film divnej je. Člověk si od dětsví zkamarádí jednu lékařskou panenku, a jejich přátelství nic nezničí. Mno takhle nějak zjednodušeně o příběhu. Film je ale na tento druh příběhu značně roztahaný. Většina stopáže jsou hádky či kecy o té loutce. Naneštěstí film má poměrně dobré dialogy a nenudí. A navíc herci hlavně Hewlett byly úžasný. Film je spíše průměr ale díky pár zajímavým momentům dávám o tu jednu navíc. A loutka měla celkem strašidelnej hlas. Ale film se nedá doporučit každému. Spíše lidem kterým jde v hororu o postavy, nýbrž se jedná jak už bylo zmíněno jedná se spíše o psycho horor. (16.07.2010)

Výbornej film a to navzdory tomu, že se ubíral celkem pomalým tempem a nebyl nijak zvlášť násilný a už vůbec ne krvavý... Schizofrenní kluk píšící nechutnou poezii, přehnaně hlídající svou sestru, kterému po smrti rodičů pěkně hrábne a vede dialogy s plastovou figurínou, kterou si přinesl z tátovi ordinace (panák samozřejmě nemluví, kluk je břichomluvec) a která (jakože) zlikviduje pár nevítaných hostů, to je vážně slušné psycho i bez litrů krve. Ten panák byl vlastně to jeho "zlé já"...Všichni přece víme, že není zlých plastových panáků, jen zlých lidí :) (11.03.2012)

Solidní variace na Psycho případně Kouzlo (1978). Ne tatínek, ale otec, jelikož v rodině panuje pevný řád, má ve své ordinaci anatomickou figurínu jménem Pin. Když za ním přijdou malý syn s malou dcerou, Pin s nimi hovoří. Kdyby tak otec tušil, co v synovi vyvolá. Ten si vytvoří k figuríně nezdravý vztah a je kvůli ní ochoten i vraždit. Zčásti předvídatelný film s pěkným finále a velice dobrou temnou atmosférou. Tíseň a lehké napětí se vinou celým filmem, než dojde na očekávanou akci. Řemeslně výborné, herecké výkony velmi dobré. David Hawlett má vzezření psychopata, a když čte úryvek ze své básně, pojednávající o chystaném znásilnění, zamrazí nejen ve filmových  posluchačích. (31.07.2021)

Niekedy sa behom jedného roka na scéne objavia dva filmy s rovnakou tematikou. V roku 1988 sa to stalo hororom o bábkach. Okrem legendárnej Detskej hry je to i prípad zaujímavého psychologického hororu PIN. PIN má však v skutočnosti oveľa bližšie k Čarom Richarda Attenborougha s Anthonym Hopkinsom v titulnej úlohe z roku 1978. Páčilo sa mi hranie na psychologickú strunu a mierne (alebo dosť?) kontroverzný incestný motív. A pravdaže samotný „pin“ bol pekne mrazivý a znepokojujúci, aj jeho hlas (v ostrom kontraste s pokojným, nemenným, bezhybným vzhľadom). Musím sa každopádne priznať, že napriek všetkému ma to trochu nudilo, dlhé dialógy ma ničím nezaujali a scenár mi pripadal predvídateľný (hlavne motív o žiarlivosti). (09.01.2021)

Asi sa budem trochu opakovať, ale pre mňa je to veľmi príjemné prekvapenie. Už som dlho nevidel horor, ktorý by ma bavil aj napriek takému pomalému tempu. Za to môže v prvom rade brilantný herecký výkon hlavného hrdinu. Bol som nervózny z neho, bol som nervózny z tej sprostej bábiky, jednoducho je to fakt slušné psycho. A vlastne sa tam toho ani veľa neudeje. Rozvláčnosť mi nevadila, lebo príbeh ma úplne priklincoval ku kreslu. (08.04.2011)