Tri oriešky pre Popolušku

Tak nepolíbený Vorlíčkovou klasikou spokojený bude. Hudba, příroda i kouzla jsou nádherné. Macecha taky výborná. Pak už je to bída. Dora je pohlednější než hranatá, hrubá, osvalená, stárnoucí dvojnice Zuzany Slavíkové, kterou mám moc ráda, ale možná se shodneme, že je typem spíše na role tvrdšího charakteru. Popelka, která jednak leze do prdele Doře, což by naše Libuška, ve své roztomilé nadrzlosti, nedopustila, je v podstatě emancipovaná, cílevědomá stalkerka s párou jak hrom do police, která se podbízí sama i princi, to je turecký trouba, jež se cizí osobě zcela tupě svěřuje napotkání, že ho chce tatínek oženit, se svými kumpány jezdí na koni Převalského, celkově je nudný, nezábavný a každá baba s mozkem by se v jeho přítomnosti uhryzala nudou do večera. Holubi jsou značky: běžné na každém městském parapetu, žádné nádherné hrdličky se nekonají, pochopitelně výrazně chybí i detail v obří postavě Heleny Růžičkové, která naší pohádce dodala naprosto skvostný punc dokonalého humoru, místo toho si Dora na plese usere (hehe, pro debily). Kostýmy ale jo, ovšem na Theodora Pištěka se nechytají ani omylem. Model královny běžně potkáváme v Ostravě Přívoze, Mariánky, Hulváky, Balkán nebo Hrušov, král nevýrazný, nijaký. Prostě sečteno podtrženo, šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, toť naše perla, nevěřím, že se tento počin výrazněji ujme. Libuše Šafránková byla nejen vzhledem, ale i výrazem a herectvím tak nádherná Popelka, že podobnou dosud nenakreslili ani u Disneyho. Něco tak krásného, od pohledu chytrého, vzdorovitého a posmutnělého se jen tak nevidí, Trávníček, dabovaným Petrem Svojtkou, vystřihl skvělého floutka, který skutečně baví i po letech, čili buďme rádi. Námět jsme poskytli na žaludovou verzi skvělý, však toto osloví mladší diváky spíše v zemích jiných. (19.01.2022)

Ano, je to hnus, když Vám někdo šáhne na originální film, který máte rádi. Ale i tak si můžete říct, samozřejmě pro dobro společnosti, že když se toho někdo chopí dobře, pořád to může dopadnout alespoň průměrně. Jenže když se k dané věci takto postavíte, tak pořád musíte pracovat s myšlenkou, že se daná varianta může posrat a vy se tak akorát naserete. Co sí budeme povídat, když Vám někdo předělá oblíbený příběh, ta pravděpodobnost, že se naserete, je pořád, a zde je třeba to podotknout, prostě hodně vysoká. No a když si teda po všech těch peripetiích, přemýšlení a přemlouvání daný příběh pustíte a přesvědčíte se, že to prostě stojí za hovno, řeknete si, že lepší jste to vlastně nečekali. Jenže i přes to přesvědčování jste vlastně stejně strašně nasraní. Proč? Protože někdo, kdo vůbec nerozumí podstatě zkurvil Vaši oblíbenou pohádku...a svět už bohužel nebude nikdy jako dřív. Jako co vám budu povídat, ale ti holubi místo holubic? To si asi někdo v Norsku dělal prdel z toho námětu, ne? Nebo to snad někdo mohl myslet vážně? Pochybuji... (21.12.2022)

Je to strašně zvláštní, protože tahle Popelka je delší, a hektičtější, než původní, a přesto se v ní téměř nic nestane a působí strašně okleštěně. To, na co Norové spoléhali nejvíc, svou přenádhernou krajinu, nasnímali nudně, mezi Popelkou a princem není žádné pnutí, a macecha je trapně přepálená. Nic z toho, co Noroé přidali svého, není dobré, a divil bych se, kdyby nad touhle kuriozitou za pár let ani nevzdechli. Jo a Popelka vynadá princi, aby nezabíjel zvířata která nemá k jídlu, a o minutu pozdějš sundá ptáka v letu, aby dokázala, jaký je čarostřelec. Asi tak. (07.02.2022)

Čo z krásneho vizuálu, keď nórsky princ musí byť Turek, na škandinávskom dvore je čierna šľachta a oriešky prekryli buzeranti? Paradoxne Nóri nevymysleli nič nové, okrem týchto atribútov a záveru, všetko ostatné opísali. V podstate pošpinili tradičnú rozprávku novotami a nórske médiá ešte píšu, že pôvodná verzia je východoeurópsky gýč? Tak nech si nechajú svoju análnu popolušku, ten gýč je stonásobne lepší. (31.12.2021)

Celý ten Popelčin příběh mi přijde divný a nelíbila se mi zatím žádná varianta od černobílé, přes Vorlíčkovu a ani tahle není moc dobrá. Minimum humoru, který v pohádkách mnohdy marně hledávám a nelogické kotrmelce, které kazí i to málo dobrého. Parádní jsou norské exteriéry (myslím krajinu) a krutopřísná je taky macecha. Jinak je to nuda a takové nijaké. Co člověk nadmíru docení je genialita herců malých rolí, kteří mnohdy zachraňují nejen záběr či scénu, ale ve výsledku se bez nich celý film drolí. Například tady chybí Jan Libíček. Má tu sice svého norského dvojníka, který je ale jen šašek... (22.12.2023)