KIMI

Kimi je počítačový asistent podobný Alexe. Angela Childs (Zoë Kravitz) pracuje pre túto spoločnosť na monitorovaní jednotlivých nahrávok a zdokonaľuje program Kimi. So svojou agorafóbiou (nie je schopná ísť von) je pre túto prácu dokonalá. Angela narazí na nahrávku, kde si myslí, že odhalila zločin. Režisér Steven Soderbergh prináša dobre spracovaný film. V súlade s ostatnými filmami Stevena Soderbergha. So Soderberghom presne viete, čo dostanete, zaoblené postavy, žiadne vizuálne efekty, ktoré by zbytočne rozptyľovali pozornosť a súbor dobrých hercov. Trochu mi to pripomenulo modernú verziu filmu Okno do dvora, ale s post covidovym pozadím a využitím moderných informačných technológií. Remeselné spracovanie filmu je na vysokej úrovni. Napríklad kinematografia používa rôzne zábery a kompozície, aby udržala zábavu na vysokej úrovni a emócie boli hmatateľné. V Angelinom byte sú zábery extrémne detailné a vyjadrujú dôležitosť a angažovanosť diváka. Vonku má zas kamera nestabilné pohyby, ktoré vyjadrujú intenzívnu úzkosť. Navyše, strih efektívne zodpovedá Angelinej duševnej situácii, zvuk sa symbolicky odráža z jej perspektívy a hudba je zvláštne priliehavá. Čo je mínus filmu je rozporuplnosť herectva. Krävitz optimalizuje svoju rolu, ale jej materiál je v jednej polohe. Snaží sa pridávať vrstvy, ale scenáru chýba jasný oblúk, čo stagnuje jej výkon. K tomu je vedľajšie obsadenie slabé. 6,5/10 (13.08.2023)

Povedal by som, že Koepp so Soderberghom dobre vedeli, čo robia a prečo. Prečo ponúkajú otrepaný klišé príbeh prenesený do prítomnosti. Okno do dvora je odrazom svojej doby, Rozhovor je odrazom svojej doby, Blow Up je odrazom svojej doby. A rovnako aj Kimi. Obaja nevytvorili ako hlavnú postavu ženu, lebo to vyžaduje doba, ale len reagujú na to, že doba vyžaduje, aby bolo viac ženských hrdiniek. Podobne je  vymenená úloha ústredných milencov a ich aktivity v príbehu oproti Oknu do dvora. Máme tu covid, kompjútre, mobilné aplikácie a všeobecne ajtí obsesiu a navyše psychické choroby, aké ešte Stewart a Hackman nemali, aj keď na maják im už špliechalo dosť. (23.03.2022)

Takový život agorafobika, si svoji zajímavostí na dlouhou dobu vystačí. Věčné pohledy z oken, "rozhovory" se sousedy, nebo velmi svá návštěva zubaře. To je potom až škoda, že se Angele nakonec povedlo opustit byt a tím i jeho správně tísnivou atmosféru. Ne že by to venku bylo až tak jiné, nakonec sledovat Angelu mezi lidmi má také své, jenom to chtělo lehce zapracovat na těch kolem ní, protože takhle to celé trochu sklouzává do komedie. Což naštěstí "vysvětlí" pojetí finále, v němž je čas zavzpomínat na tátu a udělat řádnou Sabotage. Bytová část je rozhodně silnější, venkovní je více nadsazená, obzvlášť právě závěr k němuž i díky tomu sedne fajn scéna u dveří. Obě potom pojí výborná kamera a hudba Cliffa Martineze. 75% (20.07.2022)

Scénář je stokrát ohraná variace na Hitchcocka a Soderbergh to ví. Párkrát mu vzdá hold výborně vybudovaným napětím, ke konci už z něj má docela srandu a zbytek filmu se soustředí na to, co ho zajímá. A vybraná témata umí Soderbergh opět podat v audiovizuálně neotřelém a poutavém tvaru. Kdo bude film sledovat jen jako převyprávění neoriginálního příběhu, bude se nudit. (27.02.2022)

Dokud to analyzuje pocity agorafobika v době pandemie, který nemůže z vylézt domu, tak je to fajn. Ale jakmile to najede na vlnu Coppolova Rozhovoru, tak je to slabota - druhořadá kopie. Nemá to tu sílu a navíc jsme podobný příběh viděli už stokrát - obyčejný béčkový thriller. Zoe Kravitz je sice půvabná, ale to film nespasí. (10.02.2022)