Mrtvý mezi živými

"Zajímavý film stojící mezi dvěma světy," píše gudaulin ***, čímž jej poměrně dobře charakterizuje. Jen je třeba pojem "dvou světů" rozšířit z kinematografického i na politické hledisko. Děj (nebo lépe obsah) filmu jakoby již postojem "hrdiny", který se z původních (buržoazních) jistot, stále více propadá do iracionálního chaosu, vyjadřoval nejistotu, dezorientovanost a skepsi poválečného či předúnorového stavu věcí. Řešení, které film nabízí, je příliš laciné, aby mohlo být pravdivé, a v podstatě zpětně poukazuje pouze na to, o čem byl celý film. Charakteristika "člověka před únorem" mi ovšem připadá velice výstižná, i kdy že obávám, že by mohlo stejně tak jít i o "člověka po únoru". (05.03.2016)

Bez zbytočných emócií som si dopozeral film, ktorý je mojim rovesníkom. Nezamýšľal som sa nad reálnosťou príbehu, mierou moralizovania, či pokrytectva. Predpokladám, že dnes je situácia takmer opačná. Peniaze sú poistené a bankové úradníčky ich vydávajú už pri sebamenšej hrozbe násilia. Aj spoločnosť už nie je  taká jednotná v odsudzovaní "zbabelosti", ako tomu bolo vo filme. Karel Höger si film pochopiteľne privlastnil a urobil dobre, pretože výkony ostatných boli viac-menej prvorepublikové. Mierne nadpriemerný film bez akejkoľvek pochybnosti. (13.06.2022)

Psychologický snímek na téma odvahy a zbabělosti, a jak jsou tyto pojmy chápány veřejností, a jak skutečně lidmi, kteří byli takříkajíc "in", tedy účastníky dejme tomu nějakého přepadení. Jeden z úředníků se chce bránit, ale rána do hlavy je mu osudná. Druhý úředník zbaběle křičí, ať ho nechají, dostane taky jednu do hlavy, ale jemně. A ten třetí dostane na vybranou - buď dá zlodějům kasu, nebo přijde o život. Zatímco vdově po prvním úředníkovi nakonec nechce stát pomoci ani nějakým zaměstnáním nebo příspěvkem, z druhého se stane hrdina, který za cenu rány na hlavě statečně bránil pokladnu (stejně ji neubránil), a ten třetí je považován za zbabělce, protože vlastní život mu byl cennější než státních padesát tisíc. Tuto platformu režisér použil k vyjádření všech možných prohlášení a postojů, jaké k tomu člověk může mít. A to tak,že postavy působí charakterově plasticky, chápeme, co kdo a proč říká, dokážeme pochopit jeho postoje, nejde o levné fráze. Jsou zde dvě místa, kde snímek mírně hapruje - setkání s muzikantem v restauraci, přehnaná scéna v poštovním voze, a trochu mi i postava vdovy přijde až nějak moc psychicky silná a odolná, že dokáže vést lidi kolem sebe správným směrem. Ale celkově velmi dobře natočený film, který nabízí mnoho úvah a otázek. (A to se nezmiňuji o kameře, práci s detailem, s ruchy a i navození atmosféry obyčejného dne několika jakoby mimo záběry nebo pohledem z okna na vrcholky deštníků.) (19.06.2014)

Přímo čítankovou názorností je ve filmu vykresleno pojetí zbabělosti a hrdinství, pravdou jest, že když jde o vlastní život, můžeme se rozhodnout raději držet zpátky, přestože toto rozhodnutí nás může posunout tam, kam určitě nechceme. Jakkoli je charakterovým rysem kariérista pošťák Munk slizký, zhostil se tehdy ještě neznámý Eduard Dubský role obdivuhodně. Karel Höger se svým pozitivním poselstvím dává tomu odpich. Stanislav Neumann prostoru moc neměl, ale taková poctivá pohodovka. Zdena Procházková ve své úloze působila mile. Takže z pochopitelných důvodů dávám ***** (14.08.2016)

Zajímavý film stojící mezi dvěma světy a nastavující dvojí tvář. Do prvního světa patří soukromí producenti 1. republiky a Protektorátu, slabé ekonomické zázemí, filmy vyrobené na koleně během několika natáčecích dní - s námětem, který v podmínkách malého trhu představoval sázku na ty správné emoce a sliboval rychlou návratnost vložených investic. Do toho druhého patří znárodněná kinematografie, kde díky státní podpoře vznikají ambiciózní projekty, které se orientují na náročnějšího nebo menšinového diváka a zabývají se seriózními tématy. Svým námětem se Mrtvý mezi živými řadí mnohem spíš do žánru psychologického dramatu než k běžné kriminálce. Snímek řeší otázky viny, zodpovědnosti a veřejného mínění, které dokáže rychle zaujímat postoje a stejně tak rychle je měnit, je náchylné k manipulacím a dokáže být stádní a krutě nespravedlivé. Provedení je ale ještě prvorepublikové a ani přítomnost jako obvykle kvalitního Karla Högera mě nepřesvědčila, abych šel nad 3*. Scénář se totiž nevyhne sentimentálním a melodramatickým prvkům a je završený typicky moralistním happyendem. Celkový dojem: 60 %. (25.09.2014)