Dovolenka s Andělom

Je to agitka, ale nějak zvlášť neurazí. Průhledné výchovné zápletky jsou až roztomilé (manželé v rozvodu, utvoření československého páru, aktivní referentka vs. pracovitý rekreant, brigáda ve školce atd.). Závěr v duchu: "ve zotavovně jsme všichni jedna rodina"..., já chápu duch doby, jenže tohle je chabé i ve srovnání s jinými podobnými dobovými snímky. Anděl na horách je rozhodně lepší. 46%. (11.06.2010)

"Soudruh Anděl je trochu nesdílný. Závodní rada Dopravního podniku tady v poukaze poznamenala, že za tři roky neměl ani hodinu absence a ve službě je příkladně svědomitý." Tak to mám mimořádnou radost, když revizoři vykonávají svou práci zodpovědně. Nicméně mne tento nejprotivnější rekreant baví a ještě zábavnější jsou rekreanti, kteří mají zakázáno o dovolené pracovat, ale nejde jim to. Já to chápu, že to celé vyznívá jako trapná komunistická agitka, ale s trochou nadsázky to taky tepe do systému, protože ve skříni je málo ramínek a občas tam nesvítí nějaká ta lampička. Pro mě to zkrátka vždycky bylo optimisticky nakažlivé sci-fi. (26.06.2016)

Z tech dvou komedii o Andelovi je tahle ta lepsi. Pribeh sice neni nikterak slozitej a vetsinou tu jde jen o to ukazat, jak jsou na sebe vsichni hodny, pomahaj si a maj se fajn, ale vubec to nevadi, protoze tu je postava Jaroslava Marvana, kterej je jako vecne mrzutej Andel naprosto dokonalej. Prave diky nemu a situacim, do kterejch se dostava, je film vtipnej prakticky po celou dobu, cemuz taky napomaha smesna delka 75 minut. Fajn zabava. (17.11.2007)

„Co nepřišlo dnes, přijde zítra.“ Budovatelská veselohra jako podle šablony vytvořené samotným Ždanovem. Chvályhodné budování přátelství mezi národy, soudružská solidarita a pozitivní pracovní přístup jsou zástěrkami k organizovanému duchovnímu znásilnění člověka, jehož chování narušuje optimistickou image státu (resp. strany). Opakovaně je sice postavami konstatováno, že o svých soukromých záležitostech by si měl každý rozhodovat sám, jenomže jde o pouhou snahu vyvolat zdání svobodné volby. Film ve výsledku tvrdí něco jiného, když mezi soukromé a veřejné klade rovnítko. Nelze být svědomitým zaměstnancem a přitom špatným člověkem. Obdobně nelze trávit rekreaci jinak než prací. Vzorný občan socialistického Československa, ať z Moravy, Slezska nebo východního Slovenska, ať elektrotechnik nebo řidička autobusu, musí na veřejnosti vystupovat stejně lidumilně jako v soukromí. Afektovaný optimismus, zpřítomňovaný například zpěvnou náladou věčně usměvavých rekreantů, představuje neporušitelnou normu, které se anomálie Andělova typu musí chtíc nechtíc přizpůsobit. Morousovitý revizor zároveň představuje jediný vážnější problém, který je potřeba „vyřešit“. Krajina je krásná, dětičky šťastné, nezaměstnanost neexistuje („každý má svoju robotu“). Peníze možná taky nejsou, ale nač, když proletářům činí radost pracovat pro práci samou. Pro práci, která utužuje kolektiv a stírá rozdíly mezi pohlavím, věkem i národností. Přes její přímočarost, neponechávající prostor pro alternativní výklad, se Dovolenou nedá bavit alespoň škodolibě. Formálně jde o film bez nápadu, faleš je cítit z každého hereckého gesta a tezovité vyprávění nevytváří absolutně žádné očekávání nebo napětí. Zasvěcené dialogy o zakládání klínů dojem mírně zlepšují, ale není jich dost, aby to celé bylo tak blbé, až by to bylo vtipné. 50% Zajímavé komentáře: Oskar, Marthos, zputnik, ScreamJay (10.04.2019)

Vášnivé milovníky revizorů sice tahle komedie raní na nejcitlivějším místě, blbost všech, kteří pracují o dovolené, je neodpustitelná a školka i venkovská hospoda se pomalu staly vyhynulým druhem budov, ale zůstává skvělý příběh, jehož základní schematické rozvržení postav a vztahů se dá kreativně dále recyklovat (viz "hory" již od Fr.Vlčka) bez ztráty hvězdičky. Navíc výstižně zachycuje podobu tehdejší rekreace v různých aspektech bez ohledu na znaménko, které tomu divák přisoudí. Filmařsky bez výtek odvyprávěná klasika, která se nemá za co stydět ani v dobovém evropském kontextu. (12.01.2014)