Nesmrteľná teta

„Závist je věčná! Cha cha cha…“ a Bohdalka taky! Ne teď vážně, musím uznat, že při posledním zhlédnutí se mi Nesmrtelná teta líbila o něco více než dřív. Princezna a její milý byli sice hodně jaloví, ale ostatní herci v menších rolích už tolik ne (nejvíce mě z nich pobavila Smoljakova pidirolička: „Ale…já jsem muž! Ale…já jsem opravdu muž!“), navíc je tu vcelku odzbrojující prostoduchý Hanzlíkův král („Růženka, chuděra, zastřelila sebe sama na lovu.“) a samozřejmě nad všechny ční nesmrtelná Jiřinka se svými nejenom vnitřními komentáři („Našeptávat umím, co závidět druhým.“). Vyprávění je občas trochu zmatené, ale zase protkané nějakými těmi (morálními) ponaučeními (Šaty dělaj člověka; Rozum není nic platný bez štěstí atd…) a divák se zas tolik nenudí. Hodnocení měním na lepší 3* a sám jsem zvědavý, jak na mě Nesmrtelná teta zapůsobí příště. „Pod čepicí s bambulí, hlava mě už nebolí!“ (27.12.2013)

Ano, závist je mocná a nesmrtelná, zvlášť, když kráčí ruku v ruce s hloupostí. Přesně takhle si budu tetičku Závist představovat do konce života. Její zhmotnění v podobě Jiřiny Bohdalové bylo dokonalé. Jí ta Závist sedla jako zadek na hrnec. Rozum a Štěstí se taky povedli. Jaromír Hanzlík byl kouzelný, když přišel o rozum. (08.09.2020)

Bohdalová, se svým slušným komediálním talentem, Hanzlík, jehož pomalý král je komicky roztomilý, klasicky pohádkový motiv (v tomto případě boje proti závisti, což je na české polistopadové poměry sedí) a hmmm... pár malých roliček, které do výsledného dojmu moc nepromluví. To jsou klady tohohle zástupce novodobé pohádkové tradice. Tohle ještě zkousnu, nad Troškovými díly to má přece jenom o třídu navrch. 50% (21.06.2006)

Velký porevoluční hit s Jiřinou Bohdalovou, který ve své době podpořilo její účinkování v Jedna kočka za druhou. Za normalizace převážila její práce pro televizi a proto každé její zastavení ve filmu se zdálo být uníkatním. Dnes se tato teze potvrdila, vzhledem k tomu, že dodnes jejím posledním velkým filmem byla Fany a po Nesmrtelné tetě se její poslední velkou pohádkou stala Jezerní královna, ve které de facto jen svou Závist zopakovala. Tato její poloha se nakonec ukázala platnou také pro několik dalších pohádek v TV (Boháč a chudák...). Při zpětném pohledu můžeme navíc ocenit zakořenění Filipa Blažka a litovat odchodu Barbory Bobuľové do zahraničí. (03.03.2011)

V porevoluční záplavě novátorských pohádek jednoznačně to nejlepší, co vzniklo - pohádka je podle mě silně podhodnocena, vždyť ztvárnění Rozumu a Štěstí (významné minirole Šafránové a Cupáka) jsou kouzelné. Skvěle tu hraje Bohdalová, konečně jí někdo obsadil do vyloženě negativní úlohy. Ocenil bych také Hanzlíkův výkon a jeho balancování mezi moudrostí a idiocií - prostě shrnuto a podtrženo, výborná novodobá záležitost...................moje hodnocení = 9 z 10. (27.12.2014)