Betlehemské svetlo

Myslím, že pro Betlémské světlo jsou nesmírně důležité dvě ženy - manželka spisovatele v letech v podání Daniely Kolářové a Tereza Ramba jako postava jeho povídky. Když je postavíme vedle sebe, vynikne smysl filmu. U Šejnohů doma vidíme, jak se autor, evidentně proutník ve výslužbě, nechce vzdávat literárních nápadů ani světa, který dříve znával nebo o němž si idealisticky myslí, že takový byl. Manželku přitom víceméně ignoruje, ale není to zlý úmysl - prostě se mu myšlenky toulají jinde, a tam, kde svým literárním postavám může linkovat životy, je mu fajn. Právem mu manželka vytýká, že vůbec nerozumí tomu, co ona chce, a že vlastně nerozumí ženám vůbec. Že má pravdu, doloží právě povídka s Terezou Ramba a Vojtěchem Kotkem, ve které my coby diváci z reality vidíme hlavně přehnaný toxický vztah dvou mladých lidí, ovšem ne tak Šejnoha, který je s vývojem děje zdá se spokojen a ačkoliv ho za uslintanost a oplzlost kritizuje jak manželka, tak jeho postava, píše si to stejně podle sebe. V tom vidím smysl filmu - kontrast reality a fantazie, která sice osvobozuje, ale zároveň může i odcizit. Betlémského světla jsem se zprvu trochu obával - upoutávka vypadala televizně a ani Jan Svěrák, v několika rozhovorech opakující, že ho už režie moc netěší, při vzpomínce na Po strništi bos důvěru nevzbuzoval. Ovšem hned při úvodní scéně mi bylo jasné, že to s obavami nebude tak horké. Scénář je sice zmatek nad zmatek, zmíněná povídka by zasloužila zkrátit a najdou se scény, které měly být působivé, ale nějak se to nepovedlo a jsou spíše trapné ("drama" v Ruslanovi a Ludmile), jenže právě díky tomu, o čem film je, se to vlastně daří maskovat. Film i krásně vypadá a hraje (Ondřej Soukup složil fakt úžasný soundtrack)... No a pak je tu samozřejmě Zdeněk Svěrák v hlavní roli a jeho typický humor, který nemá problém rozesmát celé kino, ať už to je dialog zestárlých manželů, správně padnoucí vulgarita ve stylu Cimrmanova šrapnelu nebo neodolatelné vtírání se do spisovatelovy přízně v podání Vladimíra Javorského. Já jsem překvapený a moc spokojený. (22.03.2022)

Svěrákovic Betlémské světlo rozhodně není špatný film. V jednotlivostech je místy dokonce velmi trefný, ale jako celek krapet pokulhává. Spojit několik povídek dohromady, aby fungovaly ve vzájemné harmonii, má svá úskalí, což se projevuje především v druhé půlce tohoto tragikomického snímku. Nicméně stále ještě se jedná o nadprůměrný počin, který oplývá laskavým humorem, přirozeným herectvím a krásnou hudbou. (65%) (12.04.2024)

Betlémské světlo reflektuje současnou povídkovou tvorbu Zdeňka Svěráka. Pro ty, kteří jeho poslední práce znají, není film tak velkým překvapením, jako pro ostatní, kteří by si přáli, aby značka Svěrák & Svěrák pořád přinášela stále ty stejně líbivé (až mazlivé) zážitky. Tentokrát sledujeme cosi podobného struktuře Třech bratrů, ale v žánru pro dospělé. Svěráci se rozhodli prozkoumat svérázný svět autora a jeho literárních postav. Kořením je prohlubující se vztah s manželkou v pozdní fázi důchodového věku a pointou obrana proti strachu ze smrti. Širší veřejnost dala Svěrákům najevo, že něco takového je jim vysloveně nepříjemné a raději by to tradiční pohlazení. Pro mě bude Betlémské světlo především patřit k posledním filmům, kterým ublížila covidová opatření. A protože se ani v letních kinech nestal zázrak, situaci zachránilo až DVD a VOD. (28.09.2022)

Osvědčená tvůrčí značka Svěrák & Svěrák opět připravila vyhledávaný komfort pro všechny divácké kategorie. Nejedná se sice v žádném případě o scenáristické ani jiné spasení českého filmu, ovšem Svěráci se duchem vrátili k Vratným lahvím. Jsem si jist, že při své tvůrčí práci na tenhle svůj úspěšný film pomysleli a chtěli na něj nějakým způsobem navázat. V tomto filmu lze nalézt hned několik styčných bodů: velmi podobná až totožná herecká sestava ve vedlejších rolích (Budař, Vetchý, Táborský, Macháček) a hlavně opětně Daniela Kolářová po boku Zdeňka Svěráka a jejich neustálé hašteření a špičkování. Příběh je vlastně celkem jednoduchý. Postarší spisovatel Šejnoha, který píše další ze svých povídkových knih, zažívá se svými fiktivními románovými postavami, kterými se inspiroval ze svého okolí, opravdové peripetie. Vedle toho bojuje se svojí tvůrčí krizí, zlobí ho zdraví a z rovnováhy ho vyvádí i jeho hašteřivá manželka, se kterou je evidentně už jen ze zvyku. Zdeněk Svěrák film zřetelně táhne a jeho postava je osobnostní dobrák, co každou chvíli chce diváka dojmout i rozesmát. Je třeba počítat s tím, že fiktivní postavy mají své vlastní "uvažování", takže se spisovateli v různých situacích a na různých místech zjevují a stěžují si na své nedostatky, kterými je on sám coby autor obdařil. Nejzajímavější i nejvtipnější z fiktivního leporela postav je dvojice Vojtěch Kotek, frajerský fotograf, a Tereza Ramba, nedobytná lékárnice, a jejich náhlé milostné vzplanutí. Dalšími zástupci z jiných povídek je rodina Vladimíra Javorského, úzkostlivého otce, který prosí spisovatele o zázrak pro svého retardovaného syna. Úplně nejslabší a zcela nezajímavá je linie s automechanikem (Ondřej Vetchý), co používá svérázné léčitelské metody. A docela zvláštně a originálně působí sny hlavního hrdiny o jeho skonu, na jehož poslední cestě na onen svět ho dovedně vyprovází dvojice svérázných pohřebáků v podání Miroslava Táborského a Jana Budaře. Neustálé manželské soupeření Svěráka s Kolářovou silně připomene vtipné manželské zápolení z Vratných lahví. Přišlo mně, že sice bylo o poznání méně vtipné, ovšem stále velmi filmově funkční. Magický realismus, na nějž Svěráci tentokrát hodně sází, je v českém filmu poměrně ojedinělá záležitost. Takovýto tvůrčí prvek se jim daří zvládat s nadsázkou i nadhledem. Diváci mají opět možnost zažít zručně natočenou a tak trochu netradiční filmovou pohodu. 7/10 (08.09.2022)

„NENÍ TO TEN SPISOVATEL ŠEJNOHA? ON JEŠTĚ ŽIJE?…“  O krizi „posledního“ věku, schovaný do křoví, vytvořenýho z postav a příběhů Svěrákových povídek. Hele… jede si to tím svým klidným tempem, a nás, co máme Zdendu rádi, to ani moc nenudí, ale… Vlastně jaký ale? Co už se z tohohle poslepovanýho příběhu, kterej odráží další životní etapu Svěráka otce – dědy, dá vymáčknout? Sice je tu přítomen onen laskavý, ale je ho málo. Vlastně málo je toho tady hodně (kromě Kotka a Ramby). Dám za tři, ale bude to spíš pro fandy a ty, kterých se to nějak dotýká (tedy chtějí vidět mladou holku, jsou chycení v pasti „stoletýho“ manželskýho vztahu…).     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nečtu Povídky psané Zdeňkem Svěrákem. 2.) Nedokážu si představit Vánoce bez Betlémského světla.               PŘÍBĚH  **  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (01.03.2023)