Belfast

Kenneth Branagh je držák. Píše, produkuje, režíruje, hraje. V Belfastu se vrací do svého dětství, do vlastních severoirských vzpomínek na násilné konflikty mezi protestanty a katolíky. Jeho devítiletý Buddy zná jen Belfast, svou rodinu, miluje filmy a usiluje sedět vedle sličné spolužačky. Občas mile „selže“ (při krádeži čokolád), jindy v jeho přítomnosti zamrazí (scéna s pracím práškem, kdy jej máma i přes nepokoje táhne zpět do obchodu). Jakmile dojde právě na rozbíjení oken a v ulicích se objeví barikády, začnou jeho rodiče uvažovat o přestěhování z milovaného města. Přes to všechno je film vřelý a nostalgický, žije a padá na základě kolektivního výkonu hereckého obsazení (k výrazným momentům patří scény chlapce s jeho prarodiči), ovšem tolik hereckých nominací (zatím na Zlaté glóby) mi přijde přehnaných. Naopak černobílá kamera Harise Zambarloukose je nápaditá a okouzlující. Přesto pořád tak nějak kloužeme po povrchu... (03.01.2022)

Asi bych tomu měl dát tři hvězdičky, ale dneska jsem dal Kennethovi už jednu pětku, tak mě nikdo nemůže obvinit, že jsem vůči němu vysazený. Jeho opulentní exhibicionistický filmařina do puntíku naplňující zvolené formáty ale sedí mnohem víc k hvězdně obsazené detektivce než k filmu z dětství, který by měl být intimní. Velcí režiséři (a Branagh se za velkého režiséra jistě považuje) rádi točí tyhle pocty svým vlastním dětstvím a v téhle je podle tabulek jistě všechno v pořádku. Ale jinak je to fakt ukrutná nuda a šablona. (09.02.2022)

I tato černobílá, režisérská, křehká, osobní výpověď mě nechává naproto chladnou. O facku lepší, než Roma o psích hovnech, kterou si nikdo lucidní opakovaně více nepustil. Belfast má sice podstatně zajímavější děj, ale čeká ho stejný osud. Bohužel zřejmě včetně Oscara. Almodóvarova Bolest a sláva mi sedla, ze šuplíku těchto podivných počinů jinak schopných režisérů, nejlépe. Pánové by mohli založit filmařské hnutí s názvem Dogma childhood, jednou z podmínek by měly být nekonečné záběry na obličej dospělého očima dítěte, který diváka vůbec nezajímá. Za krásnou kameru a perfektně natočený videoklip Everlasting love 2x Otčenáš. (27.12.2021)

Jako jo... řemeslně je to asi hodně fajn film, obzvlášť ta kamera zde byla fakt libová, ale ve výsledku to se mnou nijak nehnulo. Je z toho nicméně hodně cítit, že se jedná o Branaghův nejosobnější film, přičemž bych klidně dal ruku do ohně za to, že onen hlavní chlapecký protagonista byl zcela založený na něm samotným. Během první poloviny jsem se vlastně docela nudil, bavily mě interakce mezi jednotlivými postavami, nicméně ona absence nějakého pořádného příběhu mi trochu vadila. Druhá polovina však chytí dech, přičemž ona tancovací sekvence s rodinkou je bezvadná. Hodně tomu pomáhala i hudba, která se převážně skládala z písniček Vana Morrisona, pro kterého mám osobně velkou slabost. Asi nejsem ten správný typ diváka. Na jednu stranu oceňuju, že to nebylo nějak super přehnaně sentimentální, ale na druhou stranu si zas říkám, zda by tomu nějaká ta pořádná emoční ždímačka neprospěla. Kdyby to ale přeci jenom dostalo tu nominaci na zlatého plešouna, tak bych se asi nezlobil. Lepší 3* (06.02.2022)

"Dobrý den, jsem další adept na Oscara, natočil mě jistý Kenneth Branagh jako svou takovou osobní vzpomínku na dětství v Belfastu. Pojmenoval po mě rovnou celý film. Vypadám hezky umělecky, hrají ve mě příjemně vypadající lidé, mluví se ve mě velmi slušně a sice si za týden nebudete pamatovat o čem jsem byl, ale holt já bych rád kandidoval na toho Oscara za nejlepší film, takže proto jsem takový jaký jsem." - Ano, proto jsi jaký jsi, proto vás vzniká každý rok několik podobných, protože existují nějací Oscaři a vy je holt chcete získat. A proto milý Belfáste ti udělím průměrné 3 hvězdičky a už si tě nikdy nepotřebuju znovu pustit. Měj se hezky a upadni tiše v zapomnění." 60% (28.03.2022)