Knoflíkáři

"To neřeš" je samozřejmě už dávno kultovní záležitost, film je krásně provázaný, i když v některých momentech trochu absurdní. Nejvíc se mi líbila povídka s Evou Holubovou a Rudolfem Hrušínským, protože tihle dva dokáží ve filmech divy a právěz z jejich úst zaznělo největší množství těch kultovních hlášek (vlastně všechny). (28.07.2005)

S povídkovými filmy je to pořád stejné. Většinou trpí svou nevyrovnaností. Tady sice souvisí všechno se vším, to jo a to se mi taky líbilo. Ale ta moje současná částečná snaha dohnat některé porevoluční filmy je pro mě dost velké utrpení. Protože znám většinou některé scény, většinu hlášek, tak se ty filmy pro mě mění v jakési čekání na ně. A to je zvláštní, právě to co z filmů už znám, se mi nakonec jeví jako to nejslabší. Nevím, proč tyhle i objektivně vzato dobré a originální filmy musí vždycky současně balancovat na hraně trapnosti, aspoň z mého hlediska. Tenhle to ustál (asi proto, že v něm nehraje Donutil). Jednoznačně nejlepší postavou filmu je všemi povídkami projíždějící taxikář ve vynikajícím podání Františka Černého. Hodnocení o jednu hvězdičku srazila moje antipatie k Evě Holubové. (01.06.2011)

Příliš se mi nelíbí filmy složené z povídek (vyjma Movie 43) a ani Knoflíkáři nejsou výjimkou. Na české poměry je to sice hodně dobře udělané a zajímavé, ale pořád se to točí okolo normálních lidí a normálních věcí, takže žádné velké překvapení. Zelenka je sice člověk na svém místě, ale ta jeho civilnost je na mě moc obyčejná. 80% (17.05.2017)

Krásně propracovaný povídkový film, který ale nedosahuje plných čtyř hvězdiček. Jednoznačně nejlepší zdroj hlášek je povídka o manželech Holubová + Hrušínský ml., ale mě osobně se líbila povídka poslední o duchovi amerického vojáka. Téměř všechny příběhy jsou podařené. Lepší hodnocení ale nebude, protože stejně jako u každého povídkového filmu, jsou některé epizodky lepší, některé horší... (23.02.2005)

Od Knoflíkářů, kteří v sobě měli mísit prvky ironie a černého humoru, jsem si sliboval poněkud jiný, pravděpodobně lepší zážitek, kterého se mi dostalo snad jen v povídce Pitomci, protože zbylých pět příběhů mě nijak výrazně neoslovilo, i když se jednalo o neokoukané náměty. Humor pana Zelenky a jeho přátel mě v tomto případě minul velkým obloukem, což mě mrzí, když vezmu v potaz kultovní status filmu a množství pozitivních reakcí. Jednotlivé mikropříběhy na mě působily příliš bizarním dojmem - a sice v tom špatném slova smyslu. Jak už jsem říkal, dílčí náměty mě zaujaly, zdálo se mi však, že jejich zpracování bylo mdlé. Vedle toho mi přišlo propojení mezi jednotlivými povídkami příliš průhledné a tím pádem bez momentu překvapení. Podívám-li se někdy v budoucnu na Knoflíkáře znovu, možná změním názor. (13.08.2020)