Knoflíkáři

Originální (nejen na české poměry) skládanka více či méně propojených více či méně povedených povídek. Přesto z filmu nejsem tak nadšen, jako všetšina mých přátel, vesměs zhulených notoriků, kteří vynášejí Knoflíkáře do nebes pouze kvůli hlášce „Fucking weather“, zubní protéze mezi půlkama a další hlášce „Neživíš tak nepřepínej!“. Ano, toto jsou nádherné okamžiky, z kterých jem nadšen i já, jenže na rozdíl od svých přátel, kteří v hluchých částech filmu přožívali silný zásek na svislé čáře poskakující po plátně, já se docela nudil a při poslední povídce, která je z celého filmu jednoznačně nejhorší se raději zhulil taky. (05.06.2008)

Hlavní předností tohoto nadprůměrného filmu české produkce hraného filmu devadesátých let je jeho důsledná kompoziční provázanost a strukturní propojenost i až překvapivě působící autorská zralost. Režisérovo vyjádření, že filmem chtěl reagovat na kompoziční i scénáristickou a obsahovou rozbředlost většiny filmové produkce té doby, je stejně sympatické jako jeho další takřka historizující vyjádření o době natočení filmu, která podle jeho názoru vejde do dějin jako devadesátá léta České televize éry Mathého. Řekl bych, že dnes, s odstupem, můžeme už poměrně důvodně dodat, že měl pravdu. Kvalitě tohoto povídkového "knoflíkářského" filmu, jehož hrdinové žijí takřka bez rozdílu v podivné virtuální realitě, z níž čas od času tak či onak - přímo i nepřímo - spadnou do skutečnosti, výrazněji neublíží ani tematická, ani obsahová, ba ani herecká (diletantský výkon kontroverzního výtvarníka Davida Černého) rozkolísanost jednotlivých povídek. Nejvíce mne oslovilo dílko PITOMCI, jež s až formanovskou bezohlednou důsledností zrcadlí čecháčkovství pro změnu nejnižších vrstev společnosti, aniž by rezignovalo i na její špičky (POSLEDNÍ SLUŠNÁ GENERACE); své vrcholové okamžiky tu nesporně prožívají Eva Holubová a Rudolf Hrušínský III. (Z celkové linie díla nevybočuje ani jeho ideové vyznění (závěrečný psychologův telefonát s duchem amerického hirošimského pilota). Jsem přesvědčen, že tuto velmi nesentimentálně věcnou stránku KNOFLÍKÁŘŮ by ocenil i neúprosný kritik polistopadové idyličnosti Karel Kryl. Obsáhlá Zelenkova tvorba zahrnuje - velmi často ve špičkové kvalitě - poměrně širokou žánrovou i obsahovou paletu (nedoceňovaná televizní ISABELA). Je nesporné, že zdánlivě nenápadný Hřebejkův a Chaunův spolužák patří ke špičkovým zjevům naší dnes už vlastně střední filmařské generace. (02.03.2009)

Asi mi nezbyde než se uchýlit ke zbabělému hodnocení, neb si netroufám film hodnotit jako celek. Takže tu máme 6 vzájemně slušně propojených příběhů z nichž na mě zapůsobily dva. A to: Štěstí z Kukury(díky své poetice) a Idioti(díky přívalu humoru). Zbytek filmu ovládla výrazná nuda. Takže takovou jednodušší matematikou to vidím maximálně na 2*. Lva tady nějak nechápu, ale já toho nechápu na světě víc. Takže asi tak. (27.10.2011)

Petr Zelenka je punker z duše. Přišel, ukázal jak by se to asi mělo dělat a vytvořil něco, co se může polepit nálepkou kult, i když maximální kultovní film, po Česku, vytvořil svým dalším scénářem a spoluprací s Davidem Ondříčkem. Výborná atmosféra konce 90tých let, jedinečný scénář a celková pohoda filmu, která je skutečně osobitá. Rozhodně žádný filmový výrobek, který se musí prodat, ale humorný, dramatický i svým způsobem varovný film o nástupu nového druhu společnosti v Česku. "já tomu říkám dezinformační exploze, informací je čím dál víc a jejich zdroje jsou čím dál nejasnější...tenhle svět nevnímám jako něco, co by se dalo řešit ". Petr Zelenka si to sám napíše, sám zrežíruje a je z toho jen a jen kvalita s undergroundovým nádechem a humornými hláškami, které jsou skutečně věčné... "ukaž mi ženskou, která by chtěla mít blbý děti...neznám takovou, kromě tvý mámy !" (20.09.2012)

"Za to bych si zasloužil, aby moje sperma taky letělo na Měsíc." Od jistý doby nic neřeším, nic nepřepínám, po ničem nepátrám a když nevidím ve svý blízkosti žádnou osmičku, na kterou bych si mohl plivnout, tak ucvakávám zadnicí knoflíky převlečenej za letadlo. Tento snímek mi zkrátka nabídl nejednu volnočasovou aktivitu a to natolik zábavným způsobem, že se k němu občas musím vrátit, abych se utvrdil v tom, že nejsem na světě jedinej, kdo pravidelně posílá svoje sperma do vesmíru. (30.03.2015)