Pavučina

Oproti předloze je film více zaměřen na prostředí léčebny, což na člověka, který nemá s ničím podobným zkušenosti, určitě působí velice silně. Nejde ale o to, diváka vystrašit, ale spíše ho ujistit, že do podobné situace, se může dostat kdokoliv, včetně jeho samého. I proto je Pavučina tak naléhavá a neztrácí časem nic ze své intenzity. Velice působivý je tu mimo jiných František Husák v roli dokotora. Rozhodně stojí za to si dát tu práci, tento film někde najít a shlédnout. (14.08.2006)

V rámci drogové prevence je to mimořádně záslužný film. Dodneška si pamatuju ty zmatené postavy, prázdné oči a dokonce ošklivou nahotu. Na filmu jsme byli povinně se školou v kině a považuju za jeho výraznou zásluhu, že nikdo z našeho ročníku neměl nikdy s fetem žádný problém. Nevím, jestli tak film působí dodnes, ale tehdy to byla síla. (15.03.2009)

Působivé ztvárnění drogové tématiky, kterému hodně pomáhá experimentální formální stránka. Kulichová svoji postavu ztvárnila skvěle, trochu z ní vane vítr svobody a bezprostřednosti šedesátých let. Trochu řídký děj povyšuje hlavně závěrečné vyvrcholení, které hraničí až s očistcem ke kterému otevřený konec výborně sedí. (02.03.2010)

Když si uvědomím, že ve stejnou dobu vznikaly esenbácké hrdinské eposy typu Mravenci nesou smrt, působí Pavučina skutečně jako zjevení. Za prvé konečně zobrazuje drogy jako reálný problém naší společnosti, nikoli jako zápaďácký výmysl, který neprůstřelná VB odrazila už v Karlových Varech. Za druhé má slušně depresivní atmosféru. Je fakt, že dramatická výstavba filmu bez začátku, konce a prostředku je prapodivná, ale vzhledem k tématu to není zas takový handicap. Totéž platí pro neučesanou formu vůbec. Nicméně si nedělám iluze, že by ještě dneska tento snímek mohl nějak ovlivnit potenciální narkomany. Ale to asi stejně od filmů nemůžeme chtít. (02.05.2010)

"Já s Tebou spím jen když tohle neseženu jinde."                                                                                                             Velice zajímavá sonda do nitra drogově záviské dívky v závěru totality. Povedlo se věrně zachytit prostředí psychiatrické léčebny včetně struktury klientů i personálu. Ani klientkám, ani ošetřujícímu lékaři, ani divákům se nepodaří odhalit, co vedlo hlavní hrdinku k závislosti na drogách, ale přesvědčivě mapuje citový zmatek Radky i bezradnosti jejího okolí, které otevřeně přiznává, že jí nemá co nabídnout. K filmu se váže moje osobní vzpomínka na dva bohoslovce, kterým stál tento snímek za přelezení zdi semináře a tajnou návštěvu kina v posledním dni exercicií, za což si vysloužili vyloučení. S odstupem času jim dávám za pravdu, Pavučina stojí za vidění a zřejmě dává mnohem víc témat k zamyšlení než to, co jim v komunisty hlídaném semináři mohli nabídnout v roce 1986.                                                                                                                          "Je mi jedno, co uděláte s mým tělem, ale nikdy nikdy mi nevezmete můj svět." (13.12.2014)