Necronomicon

Tak tohle je docela zklamání a začneme hned tím prvním, jelikož zde vystupuje samotný Lovecraft, (kterého hraje výborný Jeffrey Combs) tak sem čekal nějaké zajímavé propojení s povídkami. Aaa tohle neni Lovecraft, který je znám široké veřejnosti, jako podivín, který žije se svoji matkou a straní se lidí, tohle je Lovecraft který se jen tak ničeho nezalekne a klidně zlikviduje i nějaké ty potvory. Ale teď k povídkám. První povídka má tématicky asi nejblíže k samotnému Lovecraftovi a nejen tím, že Lovecraft čte ten příběh a hlavní protagonista čte další příběh, který se stal jeho předkovi, ale hlavně tím pojetím. Tedy gotická usedlost, něco bydlí ve sklepě a moc kterou v sobě Necronomicon skrývá a byť to končí dobře, což je dost neobvyklé, tak se mi taky nejvíc líbila 4*. Druhá povídka, kdyby neměla fajn rozklad a Lovecraftovský konec, tak by asi ani nestála za řeč 2*. Třetí povídka, v sobě taky skrývá konec jako od Lovecrafta, ale jede se v ní hlavně gore a nějaká pointa, či něco víc se v ní neskrývá, což je škoda 3*. Nicméně až na první povídku, která se snaží být co nejvíc originální, tak zbylé dvě mají stejný problém, odehrávají se v moderní době a je z nich celkem i patrné, jak celé skončí, takže neumí překvapit. Od tohohle filmu, sem si dost sliboval a nakonec, to skončilo v průměru a to je škoda. (17.10.2020)

Fantazie H.P. Lovecrafta se ve správných rukou může proměnit v dokonalou filmovou hrůzu a za mě patří tenhle povídkový příspěvek k tomu nejlepšímu, co se zatím v bohaté filmografii jeho zpracovaných námětů vylíhlo. Tři povídky, které spojuje nosný příběh se samotným Lovecraftem. První nabídne bez pochyb nejlepší strašidelný příběh s báječně vlhce zatuchlou atmosférou, kde jsem si hned vybavil Carpenterovu Mlhu. Druhý se vydává úplně jinou cestou k ďábelským experimentům a šíleným vědcům a jsou z něj cítit perverzní východní přísliby. Ve své podstatě nezklamal, byť jej považuji za nejslabší článek řetězu. Závěrečný Yuznův výbuch nefalšované a nijak nezjemněné krutosti a beznaděje korunované gore festivalem se mi pak jako pořád víkendovému hororovému fanouškovi líbil asi nejvíc. Plním čtyři a půl pohárku slizu, krve a dalších neidentifikovatelných tělních a jiných tekutin. (29.03.2021)

Doteraz najlepšie spracovanie diela horrorového veterána H.P.Lovecrafta, čo som mal možnosť vidieť. Necronomicon obsahuje tri jeho sfilmované poviedky, ktoré sú nenásilne prepojené príbehom, ktorého súčasťou je i samotný spisovateľ. Trom režisérom, ktorí sú pod týmto snímkom podpísaní, sa dosť dobre podarilo vyjadriť atmosféru diel H.P.Lovekrafta a preniesť ju na filmové plátno. *** (29.07.2008)

Kebyže to vidím v 90. rokoch, považoval by som to za ťažké béčko, ale videl som to v r. 2023 a nechcem povedať, že to za desaťročia dozrelo, toto ozaj nie je nejaké nedocenené umenie, ale áno, páčilo sa mi to zrejme viac, ako by sa mi to páčilo v deväťdesiatkach. Pomáha, že je to poviedkový film, čiže ak vás aj jeden príbeh nezaujme, je šanca, že situáciu napraví nasledujúci. Kastingovo máme dočinenia so zaujímavým mišungom, je tam všelikto a hrá všelijaké postavy, napr. Bruce Payne, Vladimir Kulich, Jeffrey Combs alebo David Warner. Tvorcovia do popredia pretláčajú sexualitu, gore a plno nechutných efektov, čím zrejme chceli zaujať vtedajších fanúšikov podobných drastických hororových sérií v čele s Hellraiserom. Na prvý pohľad sa čosi také do sveta HPL nehodí, ale keď sa zamyslíme nad jeho textami, tak ony vlastne SÚ riadne odporné, nechutné, brutálne a šokujúce, lež Lovecraft ich napísal takým spôsobom, že to na prvú dobrú neudieralo do očí. Film si neberie servítky a je to fakt humus, čo niekoho nadchne, iného menej a ďalšieho vôbec. Osobne si myslím, že práve tento druh hororov má za následok, že dodnes sa nájde plno ľudí, ktorí hororový žáner považujú za odpad a úchylné svinstvo pre úchylných jedincov. Ale to je (asi) jedno, mne sa to vcelku páčilo. S prižmúreným chápadlom 3*. (28.11.2023)

Hororový triptych svázaný nejen Briyanem Yuznou, ale i hororovým velikánem H. P. Lovecraftem. Yuzna si ke svému dílku, ve kterém Jeffrey Combs, představitel H. P. Lovecrafta, otevírá tajemný necronomicon, začíná psát a tím tvoří pojítko mezi třemi příběhy, přizval další dva režiséry, kteří pojali jednotlivé povídky po svém. První příběh v režii Christopha Ganse přivádí diváka do tajemného domu na pobřeží moře, kde tvůrce za pomoci necronomiconu nechává ožívat mrtvé. Povídka disponuje parádní atmosférou, uvěřitelnými herci a zdařilými maskami. Druhý příběh v podání japonského režiséra Kaneka přivádí diváka, ve společnosti mladého reportéra, do domu, kde není problém zastavit smrt, ale také ji nezvaným hostům přivodit. Prostřední povídka je z celého triptychu nejslabší, ale příběh je celkem poutavý a divák se dočká i špetky gore. Za posledním příběhem, který je kvalitativně srovnatelný s první povídkou, stojí samotný Brian Yuzna, který zde staví člověka proti krvežíznivému monstru. Yuznova část disponuje luxusní porcí gore, děsivým prostředím, povedenými hereckými výkony a dostatečně ujetými charaktery některých postav, které nádherně dokreslují pořádnou porci béčkové zábavy. Celé dílko působivé uceleně a Yuzna ještě v závěru divákovi předvede to, co mu jde nejlépe a završí tím velmi kvalitní podívanou, která si s přehledem zaslouží čtyři hvězdy. (28.03.2011)