Seven Knights Revolution: Eijú no keišóša

Seven Knights Revolution: Eiyuu no Keishousha rozhodně nebylo anime, od kterého bych měl nějaká velká očekávání - spíš naopak. Přeci jen předlohou je počítačová hra, což málokdy znamená něco víc, než jen snahu o dobrou reklamu na původní produkt a navíc je děj zasazen do prostředí speciální akademie, což pro mě zase málokdy značí něco zajímavého či originálního. Ono totiž ze světa speciálních akademií v minulosti už vyšlo ledacos, před érou isekaiů vycházely z tohoto prostředí klidně i dvě až tři série za sezónu a jen sporadicky byly něčím opravdu dobré. A jak jsem tušil, v některých aspektech Seven Knights nepřekvapil, třeba zdejší nepřátelé nepůsobili zrovna děsivě, hlavní postavy byly často plné hrdinského patosu a u některých dialogů se můj cringe metr šplhal do slušných výšin. Atmosféra byla ze začátku taky taková nezáživná a u prvních několika dílů jsem se docela nudil. Na druhou stranu souboje nebyly úplně marné, některé postavy už v úvodu působily dojmem, že by mohly být víc, než jen klasické šablony a děj začal také vystrkovat růžky. No a nakonec jsem mile překvapený, protože příběh se pěkně zamotal a přinesl hned několik nečekaných a opravdu povedených zvratů a já se tak nestačil divit nad tím, jak je to s Nemem, kdo za vším vlastně stojí a třeba i nad tím, kdo tu má koho rád. Zkrátka jsem dostal věci nečekané a tak mě to postupně (ke konci) začalo i docela bavit, protože originalita má své kouzlo. Jasně, pořád to nebylo nic kdo ví jak úžasného, u finálního boss fightu jsem si říkal s čím se to tu zase proboha bojuje a u některých hlášek jsem se musel cynicky uchechtnout, ani tomu klišé se autoři úplně nevyhnuli, ale pořád jsem dostával víc, než co jsem na začátku předpokládal. A tak je to pro mě v rámci speciálních akademií silný nadprůměr, mezi herními adaptacemi ucházející průměr a tak tomu nemám problém dát 5,5/10. (21.06.2021)