Gamera kontra Gaos

„Gamera kontra Gaos“ je hodně průměrný kaiju film a jsem si jistý, že spousta diváků si bude myslet, že je ještě hůř než průměrný. A on by možná byl, kdyby tu chvílemi nebyly skutečně skvělé trikové sekvence, které zdůrazňují to, co mám na kaiju snímcích nejradši. Krásnou snahu dosáhnout výborného efektu pomocí klasických, trikových metod, bez digitálu, což v té době ani nešlo, ale přitom efektivně a prostě nádherně. (20.12.2015)

Gamera kontra Gaos, legenda komunistických kin dob dávno minulých. Objektivně hodnoceno se jedná o celkem slabotku v rámci kaiju filmů. Slabé masky, triky, bitky monster i scénář, ale bohužel né zas tak hyperblbé a zábavné jako předchozí díl. Navíc je to hrozně zaměřené na děcka, Gamera je oproti předchozím filmům najednou "hodná" a chrání lidi a všechny nápady jak postupovat dál dává politikům a armádě osmiletý smrad co se svezl Gaměře na zádech. (24.10.2012)

Gamera, raketová šavlozubá želva dštící oheň na straně Japonska a proti ní Gaos, pterodaktyl přetáhnutý žehličkou s dvěma páteřemi, které fungují jako ladička. Příběh je velká fraška, malý kluk radí generálům a vědcům co mají dělat a nakonec přijdou s nápadem Gaose přilákat k nádobě s umělou krví a tu poté roztočit, aby se mu zamotala hlava. Ale všichni víme, že v těchto filmech lidstvo představuje převážně kompars a důležitější jsou monstra a jejich souboje. Jenže triky jsou jízda nahoru a dolů, povedené záběry střídají nepochopitelné kiksy. Nejdřív se krásně rozpůlí helikoptéra a vzápětí z ní začnou až příliš okatě vyskakovat pasažéři, jindy zase Gaos letící s Gamerou v pařátech je úplně statický a ještě má křídla nastavená proti směru letu. (23.05.2013)

Tenhle film se promítal před X lety v kině, které už dávno neexistuje - jako dítě jsem byla naprosto unesená a musela jsem ho vidět ještě jednou. Byl to pro mě tehdy tak silný zážitek, že si dodnes docela dost pamatuju děj - nebo alespoň jeho podstatné části, což se mi úplně běžně nestává. Gamera - OBROVSKÁ želva a Gaos - něco jako zvláštní kříženec pterodaktyla, taktéž obludných rozměrů. Oba dva nebyli pozoruhodní jenom svou velikostí, ale jak už to bývá, i značně zajímavými fantastickými dovednostmi. Jeden z nich "pomáhal a chránil“ a druhý zabíjel, ale tak šikovně, aby film mohl být mládeži přístupný. Nejspíš bych byla zklamaná, kdybych Gameru a Gaose hodnotila dnešníma očima, ale každopádně bych je chtěla znovu vidět. ----- P.S.: 1. 8. 2011 jsem se s Gamerou a s Gaosem díky jedné neznámé spřízněné duši znovu setkala. Co dodat ? Některá přání by se asi neměla plnit ... ;-) ... Ba ne, jsem moc ráda - za tu ŠANCI. Když jsem se vzpamatovala z prvotního šoku a srovnala se s tím, že v rozporu s mými dávnými vzpomínkami ta zvířátka ani vzdáleně nevyhlížejí JAKO OPRAVDOVÁ, dokázala jsem si znovu vybavit to naivní dětské nadšení, se kterým jsem kdysi odcházela z kina. Tím spíš, že tady existuje určitá (čistě náhodná) podobnost: Tenkrát jsem byla moc malá na to, abych četla české titulky - a teď pro změnu nebylo co číst, protože jsem žádný překlad neměla k dispozici ... Jen chci říct, že prostě nedokážu (a nechci) sestřelit snímek, který pro mě HODNĚ znamenal - ale taky mu nemůžu nechat 4*, které jsem mu před časem přidělila. Nakonec - už hezkých pár let k filmu kromě obrazu neodmyslitelně patří i zvuk, tak by nebylo fér šachovat s hvězdami, když si díky jazykové bariéře musím domýšlet, o čem je řeč. (06.09.2007)

Keďže milujem snímky o Godzille a jej príbuzných, resp. japonské sci-fi spektákle 50. až 70. rokov, ani v tomto prípade nemôžem ináč. Tu proste nejde o dej, ktorý je hlúpučký a naivný, ide o tú atmosféru a hlavne o legendárny štýl špeciálnych efektov v tomto žánri ( herci navlečení v kostýmoch monštier pohybujúci sa v miniatúrnom ekosystéme ). Proste kúzelné. (28.02.2013)