Ferrari

Šel jsem do kina bez očekávání a stejně jsem odcházel docela zklamanej. Je to film vlastně docela o ničem, ale mohl jsem si přečíst první větu popisu předem a pochopil bych. Rozhodně to není cesta Ferrariho od začátku na vrchol, film jenom mapuje dvě události z jeho života (jednu ze soukromýho života, jednu pracovní) a ještě je mapuje dost povrchně a technicky nezajímavě. Přijde mi, že filmy s podobnou tematikou jdou tak nějak víc a víc do kytek. Rivalové byli super, Le Mans o poznání míň (ale chápu, že se oba dva kousky skvěle prodávaly), film Ferrari je ze všech těhle nejmíň zdařilej, utahanej. Fanoušci italské značky si zaslouží víc. A fanoušci kvalitních filmů taky. (09.01.2024)

1957… Enzovi je skoro 60 let, jezdí v Peugeotu, před rokem mu zemřel syn Dino, má milenku a s ní druhého 12ti letého syna. Manželka s ním maká ve firmě (drží firemní kasu mimochodem), milenka s ním probírá trable v práci… dělá u ní na výkresech motorů (a samozřejmě že kláti obě), prostě klasická italská rodinka. No a její lapálie se řeší víc než 3/4 stopáže filmu (dokonce i operu tam nacpali). Samozřejmě (aby se neřeklo) je tu trochu i o závodění (Argentine Grand Prix a Mille Miglia). Upřímně, čekal jsem to spíš obráceně. Více o závodech a autech a méně řešení okolo Enzova levobočka. Nejsilnější z filmu je zmíněná Miglia 57. Obzvlášť ten, kdo ví co se stane, musí mít husí kůži pokaždé, když zahlédne vůz č.531. (24.01.2024)

Po Hackerovi a hlavně po Veřejných nepřátelích jsem se začal bát, jestli už se Mann nevyčerpal a nezestárl, ale Ferrari mě přesvědčilo o tom, že rozhodně ne a že ty dva filmy jen zrovna moc nedopadly. Koneckonců, přechod na ruční kameru některými režisérům na konci kariéry vyloženě uškodil (třeba Chytilové) a ačkoli mi Hacker, který s ní byl natočený celý, přišel pořád lepší než Veřejní nepřátelé, jsem rád, že se ve Ferrarim Mann na ruční kameru vykašlal a natočil to klasickou. Popravdě, jediný, kdo to s ruční kamerou zvládl skvěle, je David Lynch, který s ní natočil podle mě nejlepší jeho film, ale to už odbíhám. Hlavní je, že je Mann zase zpátky a tak jsem si poprvé na velkém plátně mohl užít jeho chytré pomalé budování atmosféry a brilantní filmařinu od zvuku, který upřednostňuje vždy to, na co je třeba upoutat pozornost, než na to, co by mělo být slyšet nejvíc (telefon), po kameru, která dokáže do nejednoho záběru dostat cinefilní překvapení a do jednotlivých scén zase nehollywoodské (její) budování a určité minizvraty. Perfektně vede i herce, kteří tu podávají skvělé výkony a všem jsem jejich role věřil.. A nejvíc mě těší, že to není tolik o závodění a rychlých autech jako spíš o postavách a vývinu vztahů mezi nimi, které naštěstí Mann umí podat tak, aby byly zajímavější než rychlostní testy a přitom to nic nemění na tom, že závěrečný závod s fatálním koncem je napínavý a vysoce intenzivní. Navíc se mi v tom zamlouval víc než Grand Prix, které se mi sice taky líblo, ale zatímco to jen cvrnklo o temné stránce tohoto sportu, Mann se tomu nebál víc věnovat a přitom to ještě začlenit mezi více nastíněných témat. Životu Enza Ferrariho se to věnuje jen v krátkém časovém úseku a přitom mi to přišlo výstižnější a komplexnější, než spousta jiných životopisů. Zároveň to ale není tak filmařsky a scénáristicky výrazné jako třeba Heat, Collateral nebo Zloděj, takže díky tomu Ferrari není až tak silným zážitkem, jakým by mohl být. Nehledě na to, že úvod je zbytečně pomalý a hůř se mi do něj dostávalo, ale pak mě to spolehlivě pohltilo jako většina Mannovy tvorby. A ještě mě mrzí, že se to sice celé odehrává v Itálii, ale všichni tu mluví skoro pořád anglicky s výrazným italským přízvukem. Přitom italština by tomu dodala na realističnosti, ale to už je spíš můj problém, který možná nikdo jiný kromě mě u filmů nemá. Za mě tedy povedený film a ačkoli to není látka, která by Mannovi seděla nejvíc, je poznat, že to bylo jeho vysněné téma a tak do toho dává hodně. Díky tomu je ale taky poznat, že má stále filmovému světu co nabídnout. (Světozor, Praha) 4* (14.01.2024)

Michael Mann je po delší době zpátky s dusným životopisným drama Ferrari a je to fajn, byť se opět čekalo více. Příjde mi, že všichni velcí tvůrci až na Nolana letos zklamali a neobstáli na plno svůj potenciál. Kdo od Ferrari bude čekat bratříčka Le Mans, Rush či Gran Turisma bude lehce zklamaný, jelikož závodů si tu divák moc neužije. Dokonce i ten finální postrádá drive, napětí i atmosféru, hlavně jsem nerozumněl pravidlům, takže nedá divákovi pořádnou satisfakci a za to může i fakt, že samotní závodníci jsou nemastní neslaní a rivalita s Maserati mohla a měla být hmatatelná a úderná, ale je tu nepodstatná, což je škoda, ale když vezmu v potaz, že Michael Mann chtěl hlavně natočit film o Enzu Ferrarim o jeho osobním životě a problémech a samotný závod tu je, jen aby se neřeklo, tak jsem s tím v pohodě. Jelikož herecky jde o prvotřídní kvalitu. Adam Driver hraje výborně, líbily se mi dialogy i jeho projev, zkrátka zajímavá osobnost. Zdatně sekunduje Penelope Cruz, která tu předvádí nasranou ženu dokonale. Tyhle interakce mezi němi jsou moc hezky vyhrocené. Povedl se i retro vizuál a atmosféra poválečné Itálie, překvapivě si Mann dokáže udržet divákovou pozornost a nenudil jsem se, což je při těchhle filmech vzácnost. Na závěr musím vypíchnout jednu šokující scénu, která zamává s každým divákem v hledišti! Je tu jedna nekompromisní a brutální scéna, kde došlo i na Gore!! Urvané končetiny, střeva, rozpůlené těla, to jsem fakt v takovém filmu nečekal, takže velké PLUS! Kdyby si mě Mann podmanil i finálním závodem a došlo by na obchodní schůzku s Fiatem, která se jevila atraktivně ( škoda, že na ní nezbyl čas) možná bych uvažoval i o plném hodnocení, ale takhle se musí spokojit s příjemnou čtyřkou. 75% (29.12.2023)

Mám z toho ambivalentní pocity. Technicky velmi vydařený film, ať se jedná o kameru, hudbu, zvuk motorů a ikonický odstín červené barvy atp. Mě tam ale chyběl, třeba ve srovnání s Le Mans 66, energetický přenos. Pozitivní emoce. I ten vyhraný závod byl zhatěn nehodou. Když to shrnu, není to nijak špatné, ale ani žádná radost. (13.01.2024)