Třináct životů

Tenhle skoro dokumentární styl mi nesedí a kdejakej přiblblej, citově vyděračskej katastrofickej biják ze mě vytlačil mnohem víc emocí. Že jsou hlavní postavy Mortensena a Farrella zredukované na šarže "ten nabručenej" a "ten empatickej" a ani ostatní postavy nezaujmou/nedostanou prostor nepomáhá, stejně jako přílišná délka. (14.01.2023)

Loňská Záchrana je více o nejistotě, rizicích, neznámých, motivacích a charakterech. Díky tomu, na dokument oproti celovečeráku paradoxně, funguje lépe po stránce tenze a emocí. Ovšem není to "kdo s koho". Naopak se oba počiny skvěle doplňují a má smysl vidět oba. I když víte "co a jak". Ovšem ani Howardův snímek na nedostatek tenze netrpí. Výše uvedené totiž ani v nejmenším neznamená, že by to snad nebyla odsýpající klaustrofobická pecka s perfektní technickou stránkou. Sympaticky to nesklouzne k hollywoodské přibarvené pohádce; a prostor by na to byl. Což s ohledem na to, kdo zatím stojí, je setsakra úspěch sám o sobě. (16.08.2022)

12 thajských školáků, jejich fotbalový trenér a detailně zpracovaný příběh, který kdysi přes televizní obrazovku sledoval celý svět. Obří záchrannou akci v kilometry dlouhém jeskynním komplexu, který se po vydatných monzunových deštích postupně zaplavoval vodou, asi netřeba představovat. Samozřejmě i divák ví, co přijde a jak to dopadne, je nicméně nesmírně zajímavé sledovat, jak mravenčím a komplikovaným úkolem v až nemožných podmínkách bylo dostat chlapce z jeskyně ven. Napínavý závod s časem ve stísněných tunelech ostřílený Ron Howard (který v pro něj netypické látce „zůstal“ příjemně vzadu) pojal jako dynamické drama, zdůrazňující kolektivní úsilí hrstky odvážných potápěčů a místních (mnohdy chaoticky rozhodujících) úřadů. I když se ve výsledku objevují opakující se prvky, uchopené je to nesmírně autenticky a bez strojených emocí. A i když Howard neměl tolik příležitostí být „originální“, jakmile ale třeba jeden z potápěčů ztratí lano nebo jeden z chlapců na chvíli přestane dýchat, diváka napne ještě víc. (25.08.2022)

Ron Howard si odskočil od potížemi pronásledovaného a studiem ovládaného Solo: A Star Wars Story of the Ages k „relativně skromné produkci“. Relativně skromné je myšleno sarkasticky, protože tahle produkce musela být peklo sama o sobě. Hrozně se mi líbilo, že tohle nebyl příběh o hrdinských hollywoodských hvězdách, ale většinou jsme naprosto logicky sledovali, jak k problému přistupují thajští rodiče, děti, policisté, NAVY SEALs atd. Ano, Mortensen a Farrell mají ve skutečnosti status megahvězd, ale tady působí jako obyčejní lidé a taky se tak chovají. Howard je na tenhle typ survival příběhů v podstatě expert, takže dostáváme opět dávku napětí, emocí a radosti v krásném balení pod vedením thajského kameramana Sayombha Mukdeeproma. P.S.: Nic pro klaustrofobiky. (09.10.2022)

Ron Howard to má pořád v paži, když se mu chce. Film vypadá vizuálně nádherně a na to, že má 140 minut (čistého času bez titulků), tak i když jsem jej u něj kvůli osobní indispozici usnul a nakoukal to nadvakrát, krásně plyne, dokáže navázat atmosféru i vyšponovat napětí. I tak za mě nakonec "jen" silná osmička, jelikož mě úplně neodrovnal a za tvůrce mě mrzí, že nedostali nakonec příležitost v kinech (kvůli koupě MGM Amazonem). PS : Nečekal bych Vigga v takovéto hodně fyzicky náročné roli, doufám, že se bude objevovat častěji ve větších filmech. (07.01.2023)