Môj život bezo mňa

Na tomto filmu bych určitě ocenil, že se tváří úplně jinak, než většina podobných filmů o umírání, které povětšinou brnkají na emocionální stránku, ve snaze dostat z diváka co nejvíc slziček a promáčených kapesníků. Není o tom, že umírám a mám strašně málo času( což je pravda), ale jak si ten čas, co mně ještě zbývá, vychutnám, pokud možno, co nejlépe a to do slova a do písmene. Sarah se mně moc líbila v Tajemství slov a i tady nezůstává rozhodně pozadu a svou hrdinku zahrála jako ženu, která i přes svůj těžký zdravotní stav hledí a plánuje budoucnost na mnoho let dopředu, s naprostou rozvahou a až stoickým klidem. Příjemný film o zamyšlení se nad hodnotou života, který spousta zdravých lidí vnímá jako naprostou samozřejmost. (27.01.2015)

Strhující filmový pohled na život sociálně slabších, uvnitř ale šťastných a skromných lidí, jejichž osud však štěstí neskýtá. Režisérka Isabel Coixet natočila skutečně dechberoucí a pohlcující výpověď o hodnotách, se kterými se v životě setkáváme a které chybně upřednostňujeme. Citlivě a formálně dokonale natočený osud 23 leté dívky s nevyléčitelnou nemocí, kterou s životním výkonem odehrála Sarah Polley, je popsán natolik empaticky, že jsem během filmu několikrát neudržel slzy. Z vlastní zkušenosti vám potvrdím, že vcítění a pochopení je pro diváka snazší, pokud jste znali někoho mladého, kdo si tímto prošel, takové příběhy totiž opravdu existují... Můj život beze mne je nejkrásnější smutný film vůbec... 100 % (30.03.2020)

nevím, jak se k tomu filmu mám postavit.. ano film byl milým překvapením, ale i mírným zklamáním..jako malá jsem měla hrozně ráda lízátko se žvýkačkou uvnitř.. vychutnávala jsem si každé líznutí, ale stejně jsem se nejvíce těšila na obsah.. a když jsem konečně na něj narazila, žvýkačka byla dobrá, ale brzy bez chuti.. a tak nějak na mě působí tento film.. chvílemi na to člověk kouká a neví, která bije.. v zápětí Vás nenechá chladným .. v okamžiku se mírně nudíte.. a tak to jde stále dokola! ale za příběh, který se Vás nesnaží dostat na kolena jen kvůli tomu, že hlavní aktérka je smrtelně nemocná, ale spíše jejím způsobem smíření a posledními pár měsící, které chtěla náležitě využít.. toho si cením.. a za příběh sousedky Ann, za příjemného Scotta Speedmana a za roztomilé holčičky, bych byla schopná dát i 5*.. ale trošku mě vadilo, že když umírala (a beru v potaz, že brala léky proti bolesti, které tedy nikde nebyli vidět), vůbec neměla nějaké příznaky, "výrazné" bolesti, prostě nic... to mi ubíralo na věrohodnosti.. vím, že mi nebude vadit si snímek pustit ještě jednou.. ale prahnout tolik po tom nebudu :) krásných 70% :) (21.06.2009)

Mladá žena, která má za sebou asi ne příliš přívětivé dětství, otec v kriminále a věčně naštvaná, usoužená matka. V 17-ti první dítě, v 19-ti druhé a ve třiadvaceti konečná diagnóza. Manžel je její první láska, mladý, nevyzrálý, neschopný zabezpečit rodinu. Ann je odjakživa zvyklá postarat se sama o sebe i o ostatní. A to je klíč k jejímu rozhodnutí... Věřím, že taková bytost může existovat, nesobecká a milující. (19.12.2018)

Začátek, jak tam na ni prší, mi hned připomněl unofficial video k písni Sail od Awolnation. A hned pak mě napadlo - ach jo, to bude nějaká artová sračka - už podle těch počátečních keců. V podstatě byla - prostě život před smrtí, vyprávěno tou nejobyčejnější formou, i když se k tomu postavila nečekaně - nikomu nic neříct, nachystat se a pak tradá. Na začátku si napíše seznam, takže víte, o čem to tak přibližně bude. A přesně o tom to je! Sarah Polley sice není žádné poleno, ale stačil mi jen pohled na Leonor Watling a oslnila mě úplně vším. Hodně pěkná herečka, přesně můj typ. Nikdy jsem ji neviděl a chci ji vidět víc. Škoda, že není moc obsazovaná. A tím končím - tím nejlepším na celém snímku, kterej mě jinak vůbec nebral... Celé je to takové hodně "ženské" až žensky naivní i pitomé (samozřejmě, existují ještě pitomější, ale to mě nebere). (06.11.2020)