hanagi

Základní premisa není zrovna originální - mladá žena potká svého osudového muže a po velmi krátké známosti se za něho provdá. Jenže záhy zjišťuje, že o něm skoro nic neví a že v jeho minulosti zřejmě budou i temná místa, jako například nezvěstný bratr. A tak se v tom začne šťourat...  Katharine Hepburn je ve své jediné noirovce uvěřitelná jako vždy, pánové ji hezky sekundují a je jen škoda, že stopáž je zbytečně přepálená. Ta aura plíživé nejistoty a úderné finále si ale solidní čtyři hvězdičky zaslouží.

Tak jsem na to zpočátku jen nevěřícně zírala a říkala si, že jestli takhle nějak fungoval za války nizozemský odboj... no tak potěš... Jenže pak mi začalo postupně docházet, že tu absurdní a čím dál krutější hru nehraje režisér jen se svým hrdinou, ale že stejně tak podvratně manipuluje i s divákem. A to mě začalo hodně bavit. Když přistoupím plně na jeho hru, tak i tu poslední scénu musím brát s rezervou...

Feministický western, ve kterém dvě silné ženské hrdinky obratně manipulují se svými mužskými protějšky, kteří tak, většinou nevědomě, slouží jejich cílům. Příjemná změna oproti tradičnímu pojetí.

Jak zábavná může být jedna přepadovka z finančáku. Od párání matrací, přes bourání stropů a pokojových příček, od slovních potyček a intervence z nejvyšších míst, až k otevřenému lynči. Pěkný nervák. Takhle bych chtěla vidět reálnou daňovou prověrku u nás.

Historické detektivky miluju. I když předlohu neznám, období vlády Jindřicha VIII je tak profláklé, že orientace v dobových souvislostech není problém. Příběh je zajímavě spletitý, ale drží se logiky a i prostředí zimou prolezlého kláštera má tu správně temnou atmosféru. Neobvyklá je hlavní postava fyzicky postiženého právníka, velice chytrého muže, který musí vybalancovat svou potřebu pravdy a spravedlnosti se zájmy svých chlebodárců.

Samotná divadelní hra vlastně vůbec není špatná a ke konci mě svým tragickým vyzněním i zaujala. Asi bych odpustila i to neinvenční divadelní zpracování, založené jen na konverzaci postav a odehrávající se v jedněch kulisách a bez jakéhokoliv nápadu. Jenže to by to nesměl točit Hitchcock, o kterém vím, co všechno umí. Je to poprvé, kdy mám pocit, že pracoval na něčem, co ho zoufale nebavilo a tak to prostě odflinknul.

Kde jsou ty časy kdy Medem točil nepodbízivé a originální filmy...? Tak tentokrát si vystačil s Penélope a kýblem plačtivého sentimentu.

Líbí se mi, že Ang Lee zbytečně netlačí na pilu. Svůj příběh vypráví zvolna, civilně, občas s jemným humorem, ale v žádném případě konflikt nehrotí a ani není přehnaně sentimentální. Někdy je opravdu těžké vyhovět rodičům, zvláště když je jejich autorita zabalená do laskavosti... A pokud je ve hře odlišná sexuální orientace a rozdílnost kultur, vyvstává velký problém. Jeho řešení je v daný moment jediným správným rozhodnutím, i když asi ne trvalým.

Spoiler! Hezky nasnímané noční město a výborná závěrečná honička v kolejišti chicagské nadzemky. Postava tajuplného parťáka v policejním autě mi vůbec nevadila, vnímám ji jako hrdinovo "černé" svědomí. Všimněte si, že on nikdy přímo nezasahuje do děje, jen ho komentuje.

Tak tohle mě až bolelo. Otrava, nuda, utrpení. A když si představím, co práce to dalo, a jak se s tím všichni nadřeli, a jak je tam ta pečlivost vidět v každém detailu... No, doufám, že to alespoň někdo ocení. Ale já budu muset pro příště zvážit, že opravdu nemusím dokončit všechno, co začnu.