Pořád jsem to já

Pro mě černý kůň letošních oscarů...Věnoval jsem mu zdaleka nejméně pozornosti, co ostatním kouskům a ani po vítězství Julianne Moore jakožto hlavní herečky na glóbech i oscarech jsem se o Still Alice stále příliš nezajímal. Letos jsem ceremoniálu zkrátka nevěnoval tolik pozornosti, ovšem naštěstí jsem to dohnal. Něco tak nevtíravě emočně dojímavého se na ocenění vidí přecijen výjimečně...70% (14.05.2015)

Dokonalá Julianne! Tahle role pro ni byla jak šitá na míru a bez ní by byl zážitek ani ne poloviční. I přes velmi smutné téma na mě film působil pozitivně (např. proslov hlavní postavy, přístup rodiny) a konec jsem přeci jen čekala trochu jiný... Doporučuji, jedná se o herecký a psychologický zážitek, který si budete dlouho pamatovat, ať už chcete, nebo ne. (06.02.2015)

J. Moore to zahrála výborně. Škoda, že scénář byl navzdory proklamacím jedním velkým klišé, melodramatickým konstruktem toho, jak logicky uvažující mysl bod za bodem předkládá schéma úpadku osobnosti, aniž by ho skutečně sledovala v plné trýzni, ať už zevnitř, anebo aspoň poctivě zvenčí. *** Tak se nám Alice jednou počůrá, hned v půlce, aby bylo jasno, že jistá degradace pokračuje, a pak už to nikdy neuvidíme, jako by se to nedělo. A tak je to se vším. Jen si tak jemnocitně, decentně vypočítáme v dramatickém oblouku, co všechno (ale ve skutečnosti ani zdaleka ne všechno, ani polovinu, a už vůbec ne tu horší - a především, aniž by se to dohromady v čase exponenciálně umocňovalo) takový úpadek osobnosti obnáší, a to pěkně příjemně, v kruhu chápavých a skvělých a milujících rodinných příslušníků, v prostředí, kde je navíc bohatě peněz, aby se zaplatil veškerý luxus a nebyl vidět a cítit ani stín z celé nezbytné škály ponížení, hanby, viny, vzteku, skutečně doléhavé tíhy, která takové případy pokaždé provází, bez ohledu na to, jak je kolikrát neopodstatněná. *** Pro ty, kteří nechtějí mlsat rozpustné smetanové melodrama s oříškovou příchutí, doporučuji jiný snímek, brilantní, neúhybný, věrně krutý i krásný, a právě proto i o to jímavější, oč reálnější (byť nakonec s fantaskně surreálnou odměnou): Hannekeho zatím poslední a snad dokonce i jeho vrcholný film Amour (2o12), byť tohle se mezi jeho posledními díly rozhoduje nesnadno (Bílá stuha a Čas vlků jako by s Láskou tvořily uhrančivý triptych, diamantový vrch). (31.03.2015)

Dávam tomuto filmu 5 hviezd. Najmä pre tému, ktorú si rozhodol spracovať, pre skvelý výkon v podaní Julianne Moore a pre jej manžela v podaní Aleca Baldwina. Treba si priznať, že keď sa film sústredí na Alice (Julianne Moore), tak film nám dáva veľa srdca, veľa energie a veľa silných momentov. Reč, ktorú si pripraví a už si ju musí podčiarkovať, aby vedela, kde má pokračovať je jeden z najlepších momentov filmu. Rovnako ako aj záver, keď objaví správu od seba samej, keď bola ešte pri zmysloch. Dialógy s jej manželom sú uveriteľné, majú chuť a energiu a dodávajú filmu príjemný pocit. Ale film nie je celkovo o tom, že? V prvom rade si povedzme o Kirsten Stewart v roli jej najmladšej dcéry. A priznajme si, vždy v nej vidíme Kristen Stewart, ktorá kdesi hľadá svojho Roberta Patissona. Jej výrazy, pootvorené pery... to sú jej typické gestá. A hoci sa snaží postave niečo dať, nie je v tom úplne najlepšia. Keď si vezmeme jej ostatné deti, tiež sa do filmu zapájajú málo a nedávajú mu nič moc. Ale podľa mňa je to skôr hľadanie chybičiek krásy. Mňa osobne to výrazne nerušilo od toho, aby som film sledoval. Možno by som Kirsten jednu hviezdičku stiahol, ale Julianne Moore si tých 5 zasluhuje. A preto jej ich venujem. Myslím si, že film môžem spokojne doporučiť každému, kto má rád filmy zo života, kde sa treba vyrovnávať s niečím tragickým. (03.03.2015)

Asi většina z nás už je otrávená ze všech dojemných filmů o skvělých lidech postižených hroznými nemocemi. Still Alice ale jednoznačně patří k tomu lepšímu a nepříliš vyděračskému. Julianne Moore je výborná (nikoliv však oscarová) a sebelítostivost zvládá s prstem v nose. No a ano. Kristen Stewart. Nestydím se za to. 7/10 (29.12.2015)