JitkaCardova

Ááá! *** Nemá ani smysl soutěžit tu s ostatními o lepší popis a soupis všeho, co je v tomhle beze zbytku svérázném díle svěží, novátorské, krutě a chytře vtipné a jaké všechny žánry a učební a herní postupy to propracovaně reflektuje, parafrázuje a důvtipně protíná, ani jak kaskádovitě se tu nalíčené pasti triků, vtipů, akcí a reakcí rozevírají vždy o jeden další svébytně logický úskok dál, takže vás to udrží ve střehu, rozjařené a nadšené. *** Ale asi má smysl podotknout, že to zároveň není bezhlavě kratochvilná, vyprázdněná legrácka. Ta na pozadí soustavně zdůrazňovaná reflexe rozdílu mezi herním avatarem a živou lidskou postavou (nota bene nepříliš bystrým mileniálem, sebestředným jelimánkem, jehož progres by nebyl nijak rychlý či bezbolestný ani v normálním světě, natož ve světě kruté logiky herního učení se, opakování a variování), stejně jako reflexe střetu mezi jedincem a organizovanou masou, je nejen třeskutě vtipná, ale zároveň i sžíravě poučná a smrtelně vážná - a přesto dílo ani na chviličku nevypadne z roviny zábavné grotesknosti (a taky mu ani na jediný moment nedojde dech). *** Smích, který zněl v ustavičných salvách kinem a nahlas tryskal i z mého hrdla, měl každopádně širokou škálu zabarvení, vyvěral z různých hloubek a počítal s porozuměním na základě celkem pestrých zkušeností, a to je velká poklona.*** (Bio Oko, 4. 5. 2024.) *~

Vroucí kotel budovatelství - ve své době mizerný paskvil, co do účelu, obsahu a ideje, ale přece jen s citem pro kompozici, kameru a autentično, s odstupem času však dílko nově nabylo přidané dokumentační hodnoty zcela jiného než zamýšleného charakteru. *** (V Libějovicích, 2. 5. 2024) *~

Po dechberoucím obřím díle a fresce dějinných rozměrů s geniální eko-sociální extrapolací, která byla nespravedlivě přehlédnuta a v našich kinech jí svého času bylo dáno jen minimum prostoru - mluvím o Zmenšování, více zde, v němž pro filmový svět mj. objevil skvělou thajskou herečku Hong Chau, která později sehrála skvostnou roli vedlejší postavy ve Velrybě (o níž více zde) - mě tenhle neinvenční snímek a variace na klasické téma od Alexandra Peyna překvapil - ovšem tady si nepsal scénář sám, tak se dá předpokládat, že to byla prostě slušně odvedená zakázka na něčí přání. A že až nastoupí příště sám za sebe, zase mi vyrazí dech. (Na B12, s O-Lí a R., 16. 4. 2024.) *~