Aky

Především skvělá jazzová muzika. A pak šikovně vyprávěný příběh geniálního muzikanta snažícího se pro uplatnění svého nadání podstoupit rizika a opustit svou socialistickou vlast. Velmi mne to vrátilo zpět do atmosféry komunistické totality, která po létech ve vzpomínkách pomalu vybledá. Ale byla opravdu tak hrozná.

Zajímavá koláž známých událostí atraktivní zejména provedením. Z rekonstrukce průběhu událostí je zřejmé, že demokracie se nemůže proti zvůli bránit hlasováním a demisemi. Jestliže si nějaká partaj ozbrojí své ilegální hordy jakýchsi milic, nemá smysl protestovat. Je třeba povolat policii, vojsko a zaplnit kriminály.

Moc pěkná studie dvou nenávistí, zápasu se stárnutím a přicházejícím osaměním, umění a rivalitě. Zajímavý je také vhled do filmového zákulisí, do kuchyní režisérů a producentů, jež ve skutečnosti nejsou ty nebeské bytosti, jak se o nich mnohdy myslí. Obě hlavní herečky jsou naprosto dokonalé.

S knižní předlohou to má pramálo společného, přičemž domyšlené linie věci spíše uškodily. Jestliže se něco jmenuje Hotel Sacher, čekal bych, že se něco dovím, jak ten hotel funguje, o jeho atmosféře, čím se tak liší od jiných hotelů, že se mu podařilo tak vyšvihnout, také třeba, jak se dělá ta hnědá buchta, co na ni jezdí lidi z celého světa. Zde se však dovídáme, že do války to byla docela romantická míchanice, kde ženy a muži spaly s protějšky, se kterými spát neměly a vznikaly z toho nemanželské děti, s nimiž pak byly problémy, a že po válce už to pak nebylo ono.

Chytrý, složitý a přitom srozumitelně vyprávěný příběh zasazený do neskutečně drsného islandského povětří. Zápletky kriminální , rodinné i různorodě jinak vztahové jsou vedené překvapivě a přitom přirozeně, zkrátka radost pohledět. Mimo toto všechno je film tažený skvělým a civilně hrajícím Ólafur Darri Ólafssonem.

Zde trestuhodně podhodnocený film. Autorům se nadmíru povedlo skloubit skloubit osobní, rodinnou rovinu s obecnou rovinou válečného a zejména poválečného Německa s oním obtížným a někdy bezmála nemožným dělením na viníky a oběti. Herecky i režijně perfektně zvládnutý film, pátou * šetřím jen pro přece jen trochu nadbytečně dlouhou stopáž.

Skvěle znázorněná atmosféra zoufalých chvil této slavné vojenské události, která mne vtáhla dovnitř do děje. Ovšem právě zde jsem trochu škobratl. Děj složený z několika drobnějších příběhů postrádá jeden silný, nosný, na jehož rozuzlení bych byl zvědavý. Navíc, když jak to celé dopadne, vím už mnoho let.

Naprosto skvělá, dokonalá parodie nabitá hereckými hvězdami. Jednoduchý základní příběh umožňuje roubovat na něj neskutečné množství vedlejších oklik, vtípků, gagů, bonmotů... Nádhera.

Zajímavý snímek posledních dní L. N. Tolstého zřejmě dost věrně popisující skutečnost, jak ji znám ze snad věrohodných pramenů. Jen k Tolstého manželce jsou filmaři o poznání shovívavější. Pěkné je, jak hezky po rusku takový film zahráli Američané.

Mám dojem, že zde ve většině hodnocení, resp. podhodnocení vítězí známá pravda, že doma člověk nebývá generálem. Podle mne velice povedený projekt, byť někdy sklouzávající k poetice romantických televizních inscenací. Přesto ale nelze upřít velkorysou výpravu, herecké zvládnutí, ani pěkně vystavěný příběh.